Temno (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Temno je historický román Aloise Jiráska odehrávající se v první polovině 18. století. Knižně vyšel poprvé v dubnu 1915 v nakladatelství J. Otty, definitivně naplnil scottovský románový typ (pojmenován podle spisovatele Waltera Scotta, vyznačuje se bohatou dějovostí, napínavým příběhem fiktivních, nebo poloanonymních postav, jejichž osudy utváří konkrétní událost, v níž vystupují i skutečné historické postavy). Temno se stalo, dle tohoto románu, synonymem pobělohorské doby v Čechách.[zdroj?]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Příběh se odehrává v době zápasu o svatořečení Jana Nepomuckého, začíná korunovací Karla VI. (1723, tedy více než sto let po bitvě na Bílé Hoře) a končí svatořečením Jana Nepomuckého (1729), kniha tedy popisuje šest let z doby pobělohorské. Příběh se odehrává v Praze a na Skalce u Opočna. Do města přijíždí regent Lhotský ze Skalky, který se spolu s dalšími zástupci slavných rodů zúčastnil korunovace. Žije se svou příbuznou, bohabojnou paní Polexinou Mladotovnou, ve Skalce žije mnoho poddaných, pro příběh je důležitý hlavně myslivec Machovec se svými dětmi (Helenkou a Tomášem) a nevrlý správce Čermák.

Lhotský má v oblibě rodinu myslivce. S Machovcem a jeho synem pořádá hony. Helenka pracuje jako služka u paní Polexiny. Machovec si znepřátelí Čermáka poté, co se vysměje peklu. Po českých zemích objevují vyznavači protestantské víry, proti nimž všemi možnými prostředky bojuje jezuitský řád v čele s páterem Koniášem. Myslivec s dětmi chodí do kostela, ale správce zjistí, že nedodržují půst, na večer zavírají okenice, a proto pojme podezření, že jsou vyznavači protestantské víry. S tímto obvinění ale u Lhotského neuspěje.

Myslivec se setká se svým přítelem Vostrým, jenž je hledán jakožto "predikant" a šiřitel nekatolických knih. Katolické misie chtějí vyznavače přijímání pod obojí obrátit zpět na katolickou víru. Jedna taková misie zavítá blízko Skalky v čele s jezuitou Mateřovským, správce ihned udá Machovce, tomu se sice podaří uprchnout, ale děti zůstávají. Jezuité najdou jen myslivcovy děti a nalézají zakázané knihy. Tomáš a Helenka se dostanou do nemilosti paní Polexiny a jsou považováni za kacíře. Jsou vyhnáni z myslivny a musí tvrdě pracovat s ostatními poddanými. Po čase je paní Polexina pošle na převýchovu ke svému příbuznému do Prahy. Nejsou vítáni a následně jsou prodání do poddanství k sládkovi Březinovi. Tomáš pracuje na vinicích, setkává se zastánci nekatolické víry. Helenka se dostává k příbuzné sládka Březiny, paní Lerchové, kde je s donucením převychovávána na katolickou víru (rekatolizována). Helenka zjišťuje, že její otec se úspěšně dostal za hranice a plánuje jejich odjezd do ciziny. Během služby u paní Lerchové se Helenka seznámí s jejím vnukem, studentem filosofie, Jiřím Březinou. Později se do sebe, i přestože jejich víra je rozdílná, zamilují, ve společnosti se netrpělivě očekává svatořečení Jana Nepomuckého. Do Prahy přijíždí jezuita Mateřovský, který má jediný cíl, zcela vymýtit nekatolickou víru v Praze před svatořečením Jana Nepomuckého. Podaří se mu překvapit vinaře při tajné protestantské bohoslužbě. Tomášovi s Vostrým se podaří uprchnout. Helenka, s nimi odmítá prchnout, kvůli Jiřímu. U Březinů se rozhoduje, jaké povolání si zvolí Jiří. Otec touží mít ze syna kněze, což se nesetká s Jiříkovým nadšením. Stále miluje Helenku. Ona si ale uvědomí, že nikdy nebude spokojeně žít v manželství s Jiřím. Přijímá tedy otcovu nabídku a odchází za Tomášem do ciziny. Deklamátor Svoboda se vrací z popravy svého bratra a umírá na infarkt při odhalení další nekatolické bohoslužby. Poté se v ulicích Prahy oslavuje svatořečení Jana Nepomuckého.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

Roku 1950 byla natočena československá filmová adaptace románu s názvem Temno. V režii Karela Steklého v hlavních rolích hráli: Ladislav Boháč, Jiřina Švorcová, Eduard Cupák, Theodor Pištěk, Helena Friedlová.