František Ženíšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Ženíšek
Portrét od Jana Vilímka
Portrét od Jana Vilímka
Narození 25. května 1849
Rakouské císařství Praha
Úmrtí 15. listopadu 1916 (ve věku 67 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Národnost česká
Povolání malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Ženíšek na sklonku života

František Ženíšek (25. května 1849, Praha15. listopadu 1916, Praha) byl český malíř.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Josefa Ženíška a jeho ženy Karoliny. František byl již v mládí považován za velmi nadaného umělce, první úspěchy slavil již v žákovských letech. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“, do níž patřili i Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Josef Tulka, Julius Mařák, Adolf Liebscher aj. - generace vlasteneckých umělců glorifikujících národní myšlenky. Jeho malířský styl plně odpovídal tehdy rozšířenému oficiálnímu vkusu, tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí. Byl vynikající kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů včetně monumentální malby, perfektní figuralista.

Spolu s Mikolášem Alešem vyhráli soutěž na výzdobu foyer Národního divadla (ve velkých polích na stěnách komponoval obrazy Mýtus, Život lidský, Historie a Bohatýrský zpěv, na stropě pak je jeho triptych Úpadek, Vzkříšení a Zlatý věk umění), mimo to mu také byla svěřena výzdoba stropu hlediště (alegorie osmi múz - Lyrika, Epika, Tanec, Mimika, Hudba, Malířství, Sochařství, Architektura jsou oleje na plátně, umístěné již hotové na strop) a byl autorem první opony, která shořela roku 1881. K dalším Ženíškovým význačným dílům patří malby oken karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, lunety v Národním muzeu či řada portrétů. Ženíškův obraz Neposkvrněné početí Panny Marie je umístěn v retabulu Kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě. Ženíškovy malby jsou ceněny pro svou vysokou technickou úroveň.

Byl i vyhledávaným portrétistou, který namaloval a nakreslil na 80 vynikajících portrétů. Od 80. let 19. století jej podporoval jej Josef Šebestián Daubek, majitel velkostatku Liteň a Brněnec. Spolu s Ženíškem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský Antonín Wiehl, které Daubek podporoval zadáváním uměleckých zakázek. Ženíšek se s Daubkem seznámil v roce 1878 v Paříži. Na pozvání Daubka na zámku v Litni a na zámku ve Vlencích nedaleko od Litně [1] Ženíšek namaloval řadu svých historických obrazů, pro které mu Daubek stál i modelem (například pro Oldřicha na Ženíškově slavném obraze Oldřich a Božena). Na zámku v Litni Ženíšek vytvořil svůj a v roce 1880 zde vytvořil svůj první návrh opony pro Národní divadlo v Praze. Ženíšek dokonce Daubka doprovázel v roce 1884 a 1885 na jeho svatební cestě a namaloval portrét obou novomanželů.[2] Josef Šebestián Daubek pokračoval v tradici podpory českých malířů, sochařů a architektů, kterou založil jeho otec Josef František Daubek po příchodu na Zámek Liteň 1850.

V letech 18851896 byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (jeho asistentem byl Jakub Schikaneder). V letech 18961915 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Za svého pedagogického působení vychoval celou řadu žáků, mezi nimiž jsou např. Jaroslav Špillar, Jan František Gretsch, František Urban, Jan Dědina, V. K. Budka, Karel Záhorský, Arnošt Hoffbauer, syn František Ženíšek, Jan Preisler aj.

Oženil se s Barborou Otradovcovou a měl s ní tři dcery (Božena, Barbora, Ludmila) a tři syny (Julius, František, Karel) [p 1]. Syn František Ženíšek mladší (18771935) byl také malíř.

Oba dva jsou pochováni na Olšanských hřbitovech (hřbitov IV, odd. 4, hrob 17). Na hrob byla v roce 1936 osazena busta Františka Ženíška od Ladislava Kofránka.

Slavný Ženíškův obraz Oldřich a Božena (snad nejpopulárnější Ženíškův obraz z r. 1882, v držení Národní galerie, vystaven v Jiřském klášteře na Pražském hradě) převedl rytec Bedřich Housa do známkové podoby; třicetičtyřkorunová poštovní známka s tímto obrazem byla vyhlášena vítězem ankety o nejkrásnější českou známku roku 2009.

Velmi známá je také replika obrazu Oldřich a Božena, reprodukovaná jeho žákem V. K. Budkou, která vznikala neuvěřitelných deset let, podílel se na ní také František Ženíšek mladší jak radami tak i štětcem, dokončena však byla až po jeho smrti roku 1939[zdroj?].

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Malíř Josef Ženíšek (1855-1944), který rovněž působil v Praze, není s rodinou F. Ženíška v žádném příbuzenském vztahu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Daubkové, Mecenáši umění [online]. Liteň: Zámek Liteň, občanské sdružení, [cit. 2014-12-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. VYBÍRAL, Jindřich. Česká“ versus „italská“ neorenesanãní vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. Zprávy památkové péče [online]. 2014, roč. 74, čís. 3 [cit. 2014-12-14], s. 83-90, 89. Dostupné online.  (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]