Václav Brožík
| Václav Brožík | |
 Václav Brožík (kreslil Jan Vilímek) |
|
| Narození | 5. března 1851 Třemošná |
|---|---|
| Úmrtí | 15. dubna 1901 Paříž |
| Národnost | česká |
| Povolání | malíř |
| Hnutí | akademismus |
| Významná díla | Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým (více) |
Václav Brožík (5. března 1851 Třemošná – 15. dubna 1901 Paříž) byl český akademický malíř.
Obsah |
Život [editovat]
Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře.
Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. "Generace českého Národního divadla".
Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu.
Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts. Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř.
Jednalo se o representanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu.
Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána.
U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku.
Zaujaté odsudky modernistů návštěvníci galerií nikdy nesdíleli. Od počátku 80. let 20. století je akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. I Brožíkovy obrazy byly vytaženy z depositářů. Velká Brožíkova výstava v Praze na konci roku 2003 se setkala s nadšením veřejnosti.
Dílo [editovat]
Mezi známější obrazy patří[1]:
- Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři (1871)
- Svatební průvod královny Kunhuty (1872)
- Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous (1873)
- Messalina (1876)
- Svatební průvod královny Dagmary – Salon 1877
- Oběť náboženského fanatismu – Salon 1877
- Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. – zlatá medaile pro zahraniční umělce na Salonu 1878
- Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém (1883) (obrázek)
- Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885)
- Selský genre – Salon 1890
- Zvonice ve Vilamé v Bretani (1893)
- Nokturno (1901)
- Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)
- Pasačka hus
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 76.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. s. 211–212.
