Václav Brožík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Brožík
Václav Brožík (kreslil Jan Vilímek)
Václav Brožík (kreslil Jan Vilímek)
Narození 6. března 1851
Třemošná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. dubna 1901 (ve věku 50 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Národnost česká
Povolání malíř
Hnutí akademismus
Významná díla Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým (více)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Brožík (6. března[P 1] 1851 Třemošná[1]15. dubna 1901 Paříž) byl český akademický malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře.

Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. "Generace českého Národního divadla".

Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu.

Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legie[2]a řádným členem České akademie věd a umění (jmenován císařem 20. dubna 1890).[3] Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř.

Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu.

Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána.

U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku.

Zaujaté odsudky modernistů návštěvníci galerií nikdy nesdíleli. Od počátku 80. let 20. století je akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. I Brožíkovy obrazy byly vytaženy z depositářů. Velká Brožíkova výstava v Praze na konci roku 2003 se setkala s nadšením veřejnosti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým

Mezi známější obrazy patří[1]:

  • Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři (1871)
  • Svatební průvod královny Kunhuty (1872)
  • Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous (1873)
  • Messalina (1876)
  • Svatební průvod královny Dagmary – Salon 1877
  • Oběť náboženského fanatismu – Salon 1877
  • Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. – zlatá medaile pro zahraniční umělce na Salonu 1878
  • Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém (1883) (obrázek)
  • Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885)
  • Selský genre – Salon 1890
  • Zvonice ve Vilamé v Bretani (1893)
  • Nokturno (1901)
  • Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)
  • Pasačka hus

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V mnoha zdrojích uváděno hojně chybné datum 5. března. Zápis z rodné matriky však uvádí narození o den později. Viz následující reference u data narození.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zápis v rodné matrice obce Třemošná
  2. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, s. 54
  3. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 49.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 76.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 211–212.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]