Všeobecná branná povinnost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Všeobecná branná povinnost je oficiální nařízení, podle kterého musí jedinci nastupovat na vojenskou službu.
Podle branné povinnosti se rozlišují systémy vojenské organizace:
- miliční systém – branné povinnosti podléhají všichni svobodní muži daného státu. Byl rozšířen v antických městských státech a v raně barbarských státech. Ve franské říši ho zrušil Karel Veliký v roce 807 a 811.
- lenní systém – branné povinnosti podléhají vazalové panovníka.
- žoldnéřský – stát chrání najatí (zverbovaní) vojáci bez ohledu na státní příslušnost. Má počátky již ve starověkém Římě, kde na jeho principu po dlouhé období fungovala římská armáda. Používal se běžně v Byzantské říši, najímány byly často i jednotky rozprášených nájezdnických družin. Opět se objevil v 11. století, a plně se rozvinul od 15. století. Vrcholu dosáhl žoldnéřský systém za třicetileté války, po roce 1648 nastal jeho úpadek.
- stálé vojsko – vyvinulo se z osobní družiny panovníka. Existuje od dob absolutismu. Je založeno na profesionálních vojácích a odvedených brancích, kdy územní jednotka měla povinnost zajistit kontingent vojáků. Za Velké francouzské revoluce byla v roce 1793 zavedena všeobecná branná povinnost, neboli obdoba miličního systému.
