Messalina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Valeria Messalina [1], někdy psána Messallina, (17/20 n. l. - 48 n. l.) byla římská císařovna, třetí manželka císaře Claudia. Byla to mocná a vlivná žena se špatnou pověstí, která plánovala vraždu svého manžela a státní převrat. Po jeho prozrazení byla donucena k sebevraždě. Po své matce Lepidě pocházela (stejně tak jako její manžel římský císař Claudius) z julsko-klaudijské dynastie, byla prapraneteří císaře Augusta, kromě toho byla i sestřenicí císaře Caliguly a císaře Nerona, oba manželé tak byli dvojnásobně příbuzní.

Manželství s císařem Claudiem[editovat | editovat zdroj]

V roce 37 nebo 38 n. l. se provdala za svého příbuzného, v té době teprve budoucího císaře, Claudia, kterému bylo v té době přibližně 48 let. Za vlády jejího bratrance, římského císaře Caliguly (vládl v letech 3741 n. l.), se z ní stala velmi bohatá a vlivná osoba na jeho dvoře. Claudius byl Caligulův strýc a byl stále vlivný a populární mezi Římany. S Messalinou se pravděpodobně oženil pro posílení vazeb uvnitř císařské rodiny.

Římský nespoutaný život[editovat | editovat zdroj]

O Messalině se traduje, že žila nespoutaným sexuálním životem. Vyhledávala s oblibou sexuální dobrodružství a své chráněnce si vybírala podle toho, nakolik ji dokázali uspokojit. Mnohé noci údajně trávila v nevěstincích, aby své touhy mohla ukojit. Na podkladě jejího údajného nevázaného pohlavního života o mnoho století později vznikl soudobý odborný sexuologický pojem mesaliance.

Messalinin konec[editovat | editovat zdroj]

Claudius byl údajně k eskapádám své ženy hluchý a slepý, nakonec však musel zasáhnout, když se pokusila s posledním z celé řady svých milenců o státní převrat (když se předtím za jednoho z nich - ač ženou Claudiovou - podruhé provdala), který měl vynést na trůn jejího sedmiletého syna Britannika. Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prosopographia Imperii Romani V 161

Literatura[editovat | editovat zdroj]