Národní divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní divadlo
Praha 2005-09-20 národní divadlo.jpg
Budova Národního divadla v Praze
Základní informace
Stát Česká republika
Místo Praha
Typ divadla profesionální divadlo
Zaměření činohra, opera, balet, Laterna magika
Scény Národní divadlo
Stavovské divadlo
Divadlo Kolowrat
Státní opera Praha
Nová scéna
Zřizovatel Ministerstvo kultury České republiky
Budova
Styl neorenesance
Architekt Josef Zítek
Doba výstavby 1868–1883
Otevření 11. června 1881
18. listopadu 1883
Přestavby 1881–1883 (obnova po požáru)
1977–1983 (přístavba Nové scény)
Osobnosti
Ředitel Václav Pelouch
(pověřen dočasně zastupováním funkce ředitele)
Umělecký šéf Rocc (opera)
Michal Dočekal (činohra)
Petr Zuska (balet)
Zdeněk Prokeš (Laterna magika)
Další informace
Národní divadlo
Red pog.png
Národní divadlo
Národní divadlo na mapě Prahy
Adresa Národní divadlo:
Ostrovní 1, 112 30 Praha 1

Stavovské divadlo:
Ovocný trh, Praha 1

Divadlo Kolowrat:
Ovocný trh 6, Praha 1

Nová scéna:
Národní 4, Praha 1

Státní opera Praha:
Wilsonova 4, Praha 1

Oficiální web http://www.narodni-divadlo.cz
Multimédia: Wikimedia Commons
Národní divadlo v Praze
Národní divadlo v Praze, interiér
Tento článek pojednává o divadle v Praze. Další významy jsou uvedeny v článku Národní divadlo (rozcestník).

Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národněkulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického.

Návrhy[editovat | editovat zdroj]

O výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už v roce 1844 na svých poradách v Praze. Počátek stavby byl realizován nejprve žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let – v dubnu 1851 – vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Národní sbírka ale nebyla hlavním zdrojem financování stavby Národního divadla, dostatek prostředků poskytl stát, výstavu zahájení výstavby navštívil také císař František Josef I. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc. Zemský výbor království Českého uvolnil 14.700 zlatých, české vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých, členové císařské rodiny (26 tisíc), Ruský car, česká šlechta, za nejvýznamnější jmenujme alespoň kníže Lobkovicz (6 tisíc zlatých), hraběcí rodina Chotkova (přes 4 a půl tisíce), hraběcí rodina Kolowratova (přes 4 tisíce), objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachové a další).[1][2][3]

Prozatímní divadlo[editovat | editovat zdroj]

Dřevořezba z roku 1881. Vedle novostavby Národního divadla stojí dosud nepřipojené Prozatímní divadlo. Polákův dům (zcela vpravo) je ještě v původní podobě.
Související informace naleznete také v článku Prozatímní divadlo.

V roce 1853 byl zakoupen pozemek a zahájena stavba Prozatímního divadla, které bylo otevřeno po devíti letech roku 1862. Po otevření Národního divadla byly obě budovy spojeny v jednu. Dnes se zde nachází šatny a zázemí technického personálu.

Historická budova[editovat | editovat zdroj]

Stavba a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Stavba Národního divadla trvala úměrně dlouho k monumentálnosti budovy i k obtížím, jež způsobovaly zvýšené náklady na ni v průběhu stavby. Projekt Zítkův prováděl stavitel František Havel, od roku 1874. Sochaři Uzel a Wildt. Budování bylo z domácích materiálů a domácími silami. Postup stavby měl hlavní etapy: 16. května 1868 byl položen za velikých slavností základní kámen, 1869 byla zřízena stavební kancelář (budovnice) u Žofína, 1870 byla stavba v úrovni Ferdinandovy třídy.

Roku 1865 skupina kolem Sladkovského, Tyrše, Nerudy a Hálka vyzvala třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 začaly práce na staveništi.

Josefem Schulzem, Zítkovým následovníkem, upravená budova Prozatímního divadla tvoří zadní trakt (jeviště) Národního divadla. Na jeho iniciativu byl do stavby zahrnut také nájemný dům dr. Poláka (za řádné odškodnění). Tyto tři objekty jsou jasně „čitelné“ v siluetě komplexu.

Národní divadlo mělo být postaveno proti Pražskému hradu.

Slavnostní položení základního kamene Národního divadla, 16. května 1868

16. května 1868 byl v Prozatímním divadle slavnostně položen základní kámen, premiérou Smetanova Dalibora.

Do konce roku 1868 byly vystavěny základy a roku 1877 byla postavena střecha. V roce 1873 současně probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů – obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby a spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tematicky na české dějiny), daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako umění generace Národního divadla. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejména Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák.

Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Prvním ředitelem divadla byl jmenován operní zpěvák a pedagog Jan Nepomuk Maýr. Odehrálo se v něm ještě jejích dalších jedenáct představení, než byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla.

Požár byl pochopen jako „celonárodní katastrofa“ a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45% lidí z Prahy. Budovu po požáru dokončil prof. arch. Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. Nyní mělo divadlo i nového ředitele, spisovatele Františka Adolfa Šuberta.

Nová scéna
Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala.
— Jaroslav Kvapil [4]

Základní kámen[editovat | editovat zdroj]

Původně měl být dovezen základní kámen jen a pouze z hory Řípu, byly však dodány kameny i z následujících míst: Blaník, Radhošť, Vyšehrad (skála), Hostýn, Žižkov, Svatobor u Sušice, Branka na Dobeníně u Náchoda, Boubín, Zlatý kůň u Tmaně (Červený lom), Trocnov, Prácheň u Horažďovic, Čerchov, Buchlov, Lipník, Helfštýn, Doudleby, zřícenina Podlažického kláštera u Chrasti, Záhlinice. Z Podivína navíc došla cihla uhnětená z hlíny a vody ze studánky, u které křtil sv. Cyril. Dodatečně, roku 1871, dorazila mramorová deska od českých krajanů z Chicaga.[5]

První kámen došel z Radhoště 5. května 1868[6], z Řípu a Žižkova 11. května, z Blaníku 13. května. Dne 16. května se konala veřejná slavnost pokládání základního kamene (spíše kamenů) za veliké účasti lidu – odhaduje se přítomnost asi 100 až 150 tisíc lidí. Kromě základních kamenů bylo rovněž slavnostně uloženo pouzdro s prstí z Plavského mohylníku[7], jenž je jedním z nejrozsáhlejších předkřesťanských pohřebišť v Čechách. Večerní slavnostní premiéry Libuše se zúčastnili pouze vybraní hosté.

Střešní konstrukce byla pokryta břidlicí.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Narůstající prostorové a provozní potřeby vedly v první polovině 60. let 20. století k úvahám o rozšíření areálu a posléze vyhlášení velkolepé architektonické soutěže. Jejím vítězem se stal uznávaný architekt Bohuslav Fuchs s originálním návrhem charakteristickým jednolitou skleněnou stěnou[8], ve které by se původní stará budova jen zrcadlila. Tento návrh se nikdy nedočkal realizace.

V 70. letech se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlá rekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova. Byl zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem), variabilní jeviště. Byl také zmenšen Voršilský klášter a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jako Nová scéna ND.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Divadlo je 26 m vysoké.Velice dobrá akustika a slyšitelnost i v nejsvrchnějších patrech. Nad hledištěm visí dvě tuny těžký lustr o šířce 3 metry a délce 5,5 metrů, který má 260 lampiček. Opravuje se v půdním prostoru, kam se dle potřeby vysune. Mezi jevištěm a hledištěm jsou 3 opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalována Vojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami lze spatřit nápis „Národ sobě“, který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou občany, kteří darovali peníze na výstavbu budovy. Nad oponou se také nachází plastická Štyrchova figurální sbírka. V divadle se nachází i varhany. Ve foyeru na prvním balkóně se nacházejí malby Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Ve foyer i v jiných prostorách divadla jsou též busty osobností, které se mimořádně zasloužily o divadlo. Jsou zde i 3 nástropní malby. Jedna zobrazuje zlatý věk, druhá úpadek a třetí znovuvzkříšení.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Právní forma a vedení[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo je příspěvkovou organizací České republiky, jejím formálním zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR.

V čele Národního divadla stojí ředitel národního divadla, jehož poradním orgánem je Rada Národního divadla. Ta má 11 až 13 členů, které jmenuje a odvolává ředitel. V radě jsou podle statutu rady i zástupci zřizovatele, tedy ministerstva kultury ČR, a významné osobnosti veřejného a kulturního života (např. rektoři či děkani uměleckých vysokých škol, ředitelé jiných kulturních institucí, kulturní odborníci a publicisté atd.). Vedení Národního divadla tvoří ředitel, jeho poradce, umělečtí šéfové opery, činohry, baletu a Laterny magiky, finanční ředitel, administrativně-právní ředitel, technicko-provozní ředitel a ředitel Nové scény.

Scény[editovat | editovat zdroj]

V současné době pod Národní divadlo spadá 5 různých scén:

Od sezony 19481949 bylo k Národnímu divadlu přičleněno i někdejší Nové německé divadlo, stojící na jižním okraji Vinohrad, a následně bylo přejmenováno na Smetanovo divadlo. Roku 1992 bylo osamostatněno jako Státní opera Praha. V roce 2011 usiloval tehdejší ministr kultury Jiří Besser v rámci úspor o opětovné sloučení uměleckých souborů a tím i divadel.

Umělecké soubory[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo má tři různé vlastní umělecké soubory:

3. března 2011 ministr kultury Jiří Besser odvolal pověřeného ředitele Státní opery Praha Radima Dolanského a pověřil řízením Ondřeje Černého, ředitele Národního divadla. Ministerstvo hodlalo sloučit baletní a operní soubory obou institucí, s čímž se Radim Dolanský odmítl ztotožnit.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cbw.cz/cz/politici-a-dovolena--vlada-a-predsednictvi-v-eu/1543.html
  2. http://www.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=16746
  3. http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=text.aspx&it=39&sb=0
  4. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 30
  5. FALTÝNEK, Vilém. Před 140 lety byly položeny základní kameny Národního divadla [online]. Radio Praha, 16.5.2008, [cit. 2013-03-30]. Dostupné online.  
  6. http://www.skialpin.cz/leto/radhost.htm
  7. http://plav.cz/index.php?nid=1805&lid=cs&oid=197542
  8. Zdeněk Kudělka: Bohuslav Fuchs, Praha NČVU 1966. s. 114-118
  9. Ministr Besser odvolal ředitele Státní opery. Povede ji Černý, Lidovky.cz, 3. 3. 2011, ČTK

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BĚLINA, Pavel; BOROVIČKA, Michal; KUČERA, Jan Pavel, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české XII.a. Praha : Paseka, 2012. 804 s. ISBN 978-80-7432-181-8.  
  • BENEŠOVÁ, Zdeňka, SOUČKOVÁ, Taťána, FLÍDROVÁ, Dana. Národní divadlo - historie a současnost budovy. Praha : Národní divadlo v Praze, 1999.  
  • Jednatelská zpráva výboru sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze : za dobu od 17. července 1881 do 30. října 1881 podaná ve valné hromadě sboru odbývané dne 30. října 1881 o 10. hodině dopolední v místnostech Měšťanské besedy pražské... Praha : Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1881. Dostupné online.  
  • HOF, Karel Vít. Dějiny velkého národního divadla v Praze, od prvních počátkův až do kladení základního kamena. Praha : Výbor pro zřízení Národního divadla, 1868. Dostupné online.  
  • SLADKOVSKÝ, Karel. Řeč dra. Karla Sladkovského při slavném položení základního kamena národního divadla v Praze dne 16. května 1868. Praha : Slavnostní výbor, 1868. Dostupné online.  
  • SRB, Adolf. Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla. Praha : Otto, 1881. Dostupné online.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Národní divadlo v Praze : Dějiny jeho i stavba dokončená. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : Otto, 1881. Dostupné online.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Průvodce po Národním divadle v Praze. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : Fr. Ad. Šubert, 1883. Stručný a praktický průvodce dějinami a budovou Národního divadla včetně technického zázemí a praktických informací pro návštěvníky představení.. Dostupné online.  
  • TOMÁŠOVÁ, Bronislava. Národní divadlo. Historický obzor. 1994, roč. 5, čís. 7/8, s. 187-190. ISSN 1210-6097.  
  • ŽÁKAVEC, František. Chrám znovuzrození : o budovatelích a budově Národního divadla v Praze. Praha : Štenc, 1918. Kniha o budovatelích a budově Národního divadla v Praze zpracovává historii z hlediska výtvarného. Obsahuje statě o malířích, kteří se účastnili soutěže na výzdobu ND.. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam oper hraných v Prozatímním a Národním divadle

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50° 4′ 51″ s. š., 14° 24′ 49″ v. d.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu