D 34

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Divadlo D 34 bylo české, levicově orientované divadlo.

Divadlo měnilo každý rok název – vždy písmeno „D“ + poslední dvě číslice letopočtu, název D 34 zvolil v roce 1933, protože divadlo zahajovalo činnost 16. září a v této době začínala i nová divadelní sezóna.

Toto divadlo založil roku 1933 Emil František Burian, jehož cílem bylo dělat levicově, prokomunisticky orientované divadlo. Jednalo se o první „divadelní družstvo“ – tzn. majetek patřil všem, všichni též rozhodovali. Hlavní dramaturg, režisér a vlastník koncese však byl E. F. Burian nešlo tedy tak úplně o jednání rovným s rovným, jak to někdy bývá prezentováno.

Dalším cílem bylo přiblížit českému divákovi náročné hry (Lazebník sevillský, Lakomec, Utrpení mladého Werthera), ale uváděl i díla jako Dobrý voják Švejk, Žebrácká opera a realizoval rovněž vlastní hry s aktuální problematikou.

Za okupace se divadlo věnuje pouze českým textům, vznikají tak především inscenace První lidová suita a Druhá lidová suita vytvořené z českých lidových her, které prakticky ukázaly, jak se ve 20. století dá pracovat se středověkým divadelním dědictvím. Za zmínku pak stojí také první inscenace Nezvalovy Manon Lescaut.

Divadlo fungovalo až do roku 1941 (D 41), kdy bylo pro svůj protifašistický postoj uzavřeno, končilo D 39.

Po druhé světové válce bylo divadlo obnoveno pod názvem D 46, divadla D 46 a D 47 hrála zcela v komunistické režii prakticky pouze agitační hry.

Roku 1951 E. F. Burian převedl divadlo pod Československou armádu, kdy fungovalo jako „Armádní umělecké divadlo“, v tomto období patřilo mezi nejvíc komunistická divadélka. Po Burianově odchodu z armády (1955), obnovil divadlo pod původním názvem D 34.

Divadlo sídlilo v sálu v ulici Na poříčí, kde později fungovalo Divadlo E. F. Buriana, které se po velké přestavbě v roce 1991 změnilo na současné Divadlo Archa.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Hodnotit objektivně toto divadlo je velmi těžké. V letech 19341939 patřilo ke kvalitním českým divadlům, vzhledem k avantgardním přístupům k divadelní formě (theatergraph, voiceband…) je považováno za jedno z nejdůležitějších v české divadelní historii, z jeho inscenačních postupů těží téměř celé moderní české divadlo po druhé světové válce v čele s Alfrédem Radokem. K meziválečné avantgardě patřilo samozřejmě okouzlení komunismem, jehož ideje hlásalo ve svých inscenacích (stejně jako jiná moderní divadla (např. Osvobozené divadlo)).

Roky 19401941 byly poznamenány fašismem, proti kterému však toto divadlo vystupovalo nad rámec možností, lze říct, že postoj aktérů té doby byl příkladný a velmi odvážný.

Poválečná obnova byla dobrovolným pokračování v komunistické agitaci, která byla dělána tím nejhorším způsobem. V divadle se hrály hry, které se navážely do nespravedlivě odsouzených (např. M. Horákové v případě hry „Pařeniště“) a nepokrytě chválily tehdejší čelné představitele. V historii tohoto divadla to je smutné období šlo o důsledek politických tlaků a těžkého psychického poznamenání vůdčí postavy E. F. Buriana, které si „přinesl“ z koncentračního tábora, v němž přežil válku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]