Strašnické divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Strašnické divadlo

Strašnické divadlo nacházející se v městské části Praha 10 (ulice Solidarity 1986/53) je strašnické kulturní centrum, které nabízí činohru, pohádky, koncertní a filmová představení.

Obsah

Historie divadla [editovat]

Budova divadla vznikla na sídlišti Solidarita a podle něj dostala také jméno. Divadlo bylo dostavěno v roce 1961 a na jeho vzhledu se podepsaly tehdejší trendy socialistické architektury, jejímž snad nejviditelnějším znakem je dodnes zachovaná skupinová figurativní plastika nad vchodem. Solidarita se stala místem určeným především „místní“ kultuře – konala se zde představení pro školy, zkoušeli a vystupovali zde amatérští divadelníci a také tu sídlil propagační útvar kulturního domu.

Nejslavnější období budova zažila v době, kdy tu působilo Divadlo Járy Cimrmana. Tehdy býval sál pro 250 diváků permanentně vyprodán. Během této doby se divadlo také stalo kulisou pro film Nejistá sezóna. V roce 1992 ale cimrmanovská společnost změnila působiště a v příštím roce skončil svou působnost Obvodní kulturní dům a vzniklo Divadlo Solidarita, samostatná příspěvková organizace pro poskytování kulturních služeb.

V létě 2004 vyhrálo výběrové řízení na provozování budovy Divadla Solidarita občanské sdružení Divadlo Company.cz, které od začátku následujícího kalendářního roku začalo divákům (nejen) z Prahy 10 nabízet pestrý výběr kulturních akcí. Zachovalo tradici pohádkových představení pro děti, která se zde hrají ve všední dny dopoledne a v neděli po obědě, další část programu tvoří hostování nejrůznějších hudebníků i tanečníků a také filmové večery. To, co by ale mělo dělat divadlo divadlem, jsou vlastní inscenace. Během prvních dvou sezon zdejší scéna uvedla např. Bílou vránu argentinského autora Eduardo Rovnera, dramatizaci Meyrinkova románu Golem či Mozartovo Requiem. Byla otevřena nová komorní scéna o kapacitě cca 30 diváků, jejíž pojmenování na Auerbachův sklep bylo inspirováno první inscenací, která zde měla premiéru, Goethovým Faustem.

V roce 2006 se budova přejmenovala na Strašnické divadlo. Nový název, spojený s místem působení divadla, lépe vystihuje příslušnost k dané lokalitě.

Současnost divadla [editovat]

Strašnické divadlo je jediným repertoárovým divadlem na Praze 10 a během pěti let své existence ve správě DIVADLA COMPANY.CZ o.s. se etablovalo na pražské divadelní scéně.

Strašnické divadlo je scénou především pro mladší diváky, hledající v pražské nabídce divadel neotřelou dramaturgii a nové pohledy na klasické tituly. Dramaturgie divadla zahrnuje jak dramatizace (Údolí včel, Písečná kosa), tak české premiéry (např. Kebab), tak i klasické tituly v neotřelém podání (Škola pro ženy, Faust, Oidipús Rex a v neposlední řadě Shakespearův Julius Caesar).

o.s.DIVADLO COMPANY.CZ, d.s. vyhrálo výběrové řízení na provozvatele Divadla Komedie a v srpnu roku 2012 se soubor Divadla Company do Komedie přestěhoval.

Významné počiny [editovat]

J.W.Goethe: Faust Původně maturitní práce čtyř studentů pražské konzervatoře pod režijním vedením profesora, režiséra a herce Národního divadla Jana Novotného, výrazně překročila rámec studentské práce. Šlo o inscenaci celovečerního formátu v pevném režijně koncepčním tvaru. Mladí herci přišli do Strašnického divadla v roce 2005 a svou inscenaci nabídli ředitelce Evě Bergerové. Ta souhlasila s uvedením, pro které si herci zbudovali malý divadelní sál v suterénu divadla. Prostor pojmenovali na počest Fausta - Auerbachův sklep (podle jednoho z dějství Fausta). Inscenace se okamžitě pevně usadila v repertoiru divadla a dá se říci, že i ve velké míře předurčila budoucí principy práce s textem, hercem a režisérem ve Strašnickém divadle. Inscenace měla více než sto repríz a projela téměř celou republiku. Těšila se velkému diváckému zájmu (před ohlášenou derniérou muselo být pro velký zájem diváků nasazeno ještě jedno představení). Hráli: Hana Kusnjerová, Jakub Chromeček, Michal Čeliš a Vojtěch Štěpánek. Režie: Jan Novotný.

Vladimír Körner: Údolí včel Díky této inscenaci se o Strašnickém divadle dozvěděla široká pražská veřejnost a to nejen díky reklamním plochám na pražských tramvajích. Dramatizace jednoho slavného českého románu (vznikl ze scénáře pro slavný stejnojmenný film Františka Vláčila) si získala pozornost diváků i odborné veřejnosti. Mimo velmi kvalitních hereckých výkonů (v hlavních rolích Jan Novotný, Jan Zadražil, Ljuba Krbová a Jan Skopeček) velmi silně působí i výprava Milana Davida, která diváky usadila na jeviště a odkryla jim tak celou hloubku temného sálu divadla, a do kterého umístila podsvícenou arénu. Premiéra proběhla za účasti autora Vladimíra Körnera, který inscenaci chválil. Více než tři roky bylo Údolí včel beznadějně vyprodáno. Hrají: Ljuba Krbová, Jan Novotný, Jan Zadražil, Jan Skopeček, Jiří Racek, Kryštof Nohýnek. Dramatizace a režie: Eva Bergerová.

Sofoklés: Oidipús Rex Režisér Jan Novotný se rozhodl nejslavnější antický příběh zasadit do současnosti. V celé zemi v roce 2008 zuří mor a vládce země, král Oidipús míří na návštěvu městské periferie - Strašnic, kde pro něj v místním divadle secvičili baletní představení. Během tohoto představení však baletka umírá přímo na jevišti na mor. Chór, v tomto případě jediný muž v hledišti, se přede všemi táže svého krále, co bude s jeho lidmi. Vládce se rozhodne věc řešit ihned a transparentně: Usedá (i s chórem, kterému nabídl místo) za stůl a za mikrofon a formou jakéhosi tiskového prohlášení promlouvá ke svému lidu a dobírá se vstříc děsivé pravdě. Kontroverzní inscenace odehrávající se v rozsvíceném sále našla velké zastání v nejodbornějších kruzích. Oidipús ve Strašnicích je velice silná inscenace stojící především na hereckých výkonech Jiřího Racka (Oidipús), Evy Režnarové (Iokasté) a Milana Stehlíka (Kreón). Dále hrají: Jan Skopeček, Kryštof Nohýnek a Martin Davídek. Roli baletky tančí primabalerina Národního divadla Ivanna Illyenko. Její baletní sólo má téměř sedm minut.

William Shakespeare: Julius Caesar V Praze čtyřicet let nehraná politická hra o mechanismech moci, především však o lidském svědomí, byla jednou z nejvíce skloňovaných inscenací v tištěných a internetových médiích roku 2009. Zkoušení probíhalo půl roku, což je oproti běžné divadelní praxi dvojnásobek času. Hra byla napsána pro zhruba 40 postav, proto ji bylo nutno upravit a tyto opravy musely být provedeny velmi citlivě a opatrně, aby nebylo narušeno autorovo sdělení. Tvůrci pod vedením režisréky Evy Bergerové došli během práce do momentu, kdy se rozhodli "škrtnout" titulní postavu - Julia Caesara. Ten má ve hře tři výstupy a pak je zabit. Hra není o něm, ale o lidech kteří jej přežili. V tomto výkladu není fyzická přítomnost Caesara důležitá. Hra byla velmi dobře přijata divadelní kritikou. PhDr. Eva Stehlíková, přední česká i evropská odbornice na antiku napsala v recenzi pro magazín A2: "(Caesar ve Strašnicích) shakespearovské produkce poslední doby vysoko převyšuje precizním výkladem, stylovou čistotou, hereckou souhrou a konec konců i jakousi naléhavostí a opravdovostí, která už dávno není na našich scénách běžná." Hrají: Jan Novotný, Eva Režnarová, Milan Stehlík, Vojtěch Štěpánek, Jan Hofman, Kryštof Nohýnek, Jakub Chromeček. Režie: Eva Bergerová.

Viliam Klimáček: Rozkvetly sekery Jemně hyper-realistická černě laděná groteska z paneláku. Nezaměstnaný otec - amatérský astronom, kterému se žilo dobře až do poloviny devadesátých let, matka úřednice, postižená dcera a prudce dospívající syn... Na počátku byla Láska. A ta je tam někde pořád. A vlastně to celé - celá tahle rodina a všechen ten hnus - drží pohromadě láskou. Kde se v nás, milujících bytostech a lidech prahnoucích po lásce, bere tolik nenávisti? Co se stane s manželstvím, s rodinou, se sousedy, s městem, s celou společností, když se z běžného života vytratí láska? A peníze? Kde a proč se v člověku rodí zlost a závist? Jak jsme schopni ublížit lidem, které neznáme a o kterých víme jen to, že je nenávidíme? Jakto, že nás lidé nenávidí, když nás neznají? Co jsme schopni udělat, když se nikdo nedívá...? Hrají: Jan Novotný, Iva Pazderková, Natálie Řehořová, Jan Hofman, Jan Bidlas (v Divadle Komedie Filip Kaňkovský). Scéna: Milan David. Kostýmy: Jana Hauskrechtová. Světla: Michael Bláha. Překlad: Petr Michálek. Dramaturgie: Markéta Bidlasová. Režie: Vojtěch Štěpánek.

Inscenace v sezoně 2010/2011 [editovat]

Nikolaj Koljada: Murlin Murlo (Šipilovská Marilyn Monroe) Premiéra 20.10. 2010 Příběh dívky Olgy, která žije ve městě Šipilovsku uprostřed Ruska, ze kterého není úniku. Má přezdívku zvláštní, jako je ona sama - Murlin Murlo. Vede rozmluvy s Bohem, je bláznivá, prostoduchá i jasnozřivá zároveň. Jednou přijede do města mladík Alexej plný elánu změnit svět. Změnit lidi. A Murlin Murlo stejně jako její sestra Ina se k němu upnou jako k vykupiteli. To se ovšem vůbec nezamlouvá násilnickému Michailovi. Olžinu odvrženému milenci a situace se komplikuje. Nesmrtelný mýtus slavné holywoodské hvězdy Marylin Monroe zde znovu povstává z popela. Tentokrát v zapadlém koutě Ruska v podobě její šipilovské sestry Murlin Murlo. Koljadova hra je tragikomedií vysokých kvalit. Pohrává si s tématy apokalypsy, která jsou sice v módě vždycky, ale teď přece jen jaksi opět o něco více... Titul vybízí k mimořádným hereckým výkonům. Hrají: Lena Ouhrabková, Ivana Wojtylová, Jiří Racek a Jan Hofman. Scéna: Milan David. Kostýmy: Tomáš Kypta. Překlad: Gabriela Palyvá. Hudba a režie: Michal Lang.

Andrzej Saramanowicz: Testosteron Premiéra 16.1.2011 Velmi svižná a zábavná situační komedie sleduje snahu sedmi zcela odlišných mužů pochopit v čem tkví jejich živočišná podstata. Jsou odsouzeni k tomu být náchylní k násilí? Jsou odsouzeni k tomu být citově negramotní a jako takoví nikdy nepochopit podstatu ženy? V dialozích se střetávají i zcela protichůdné pohledy na ženy a na partnerské vztahy; zatímco jeden je alfa-samcem zplozeným k plození, druhý je biolog a vidí vše vědecky, což je pro třetího, čerstvě ženatého otce malé holčičky zase příliš skeptické. Skutečně je rozdíl mezi těmito muži přímo úměrný poměru jejich hladiny testosteronu? Na otázky, na které se ptají postavy Testosteronu, se často ptáme i my a to bez ohledu na to, jsme-li muži nebo ženy. Pátrání po odpovědích, se kterými bychom byli spokojeni je vždy dvojlomné; je to současně velmi zábavné i osudově závažné. Stejně tak i Testosteron není jen komedií napsanou k zábavě diváků. Její postavy se ponoří i do filosofické roviny tématu, kde poodhalují pravdu o sobě a svých dosavadních a současných vztazích. Takto nabyté informace je poznamenávají na celý život. Hra zdánlivě nenese divákům velká poselství o vině, svědomí či osudu člověka. Za to ale autenticky a velmi živelně rozehrává situaci setkání sedmi zcela rozličných mužských charakterů s jejich zkušenostmi se ženami a především s jejich názory na mužsko-ženské vztahy obecně. Text může být i sondou do mužského mozku, kde se odehrává nekonečný boj mezi ráciem a genetickým puzením. Hra, aniž by karikovala mužství, šikovně pracuje s tendenčním, stereotypním vnímáním mužského světa. Hrají: Jan Novotný, Jan Zadražil, Jaromír Nosek, Jiří Racek, Petr Jeništa, Jan Hofman a Vojtěch Štěpánek. Scéna: Milan David. Kostýmy: Tomáš Kypta. Překlad: Tomáš Svoboda. Režie: Vojtěch Štěpánek.

Testosteron je první inscenací Strašnického divadla, která cílí na většinového diváka. Původní ambice Testosteronu byla jedna až dvě reprízy měsíčně s kapacitou 80 míst. Obrovský divácký úspěch zařídil, že se Testosteron hraje třikrát měsíčně, pokaždné pro 140 až 160 diváků.

Erasmus pražský (v přípravě) Studiový prostor Strašnického divadla se otevírá začínajícím umělcům. První z projektů nese název Erasmus pražský. V současné době u nás dozrává první generace lidí, kteří si svůj životní názor a životní styl utvářeli v postupně se rozšiřující sociální síti evropských studentských programů jako je Erasmus, nebo ještě pozoruhodnější síti - spontánně vytvořených pan-evropských komunitách kolem fenoménu spolujízdy či spolubydlení. Naše generace byla u zrodu YouTube, MySpaceu i Facebooku. Jet studovat do zahraničí je v první řadě otázkou svobodné vůle - možnosti jsou, vytváříme "přátelské mosty" i tisíce kilometrů dlouhé - což by našim rodičům mohlo evokovat naočkované přátelství se Sovětskými vrstevníky v minulém století - na rozdíl od těch dob dnes vznikají přátelství dobrovolná, spontánní, na základě společných zážitků v nejdůležitějším období života. Jakou roli hrají sociální sítě - ať už studentský program Erasmus nebo spolujízda - v dnešní společnosti a co přinesou lidem do budoucna? Jaký bude svět až naše generace, obohacená o dnešní možnosti, povede své děti poprvé do školy? A jakou roli hrají tyto sociální sítě v životě jednotlivce? Jaký vliv mají na vytváření osobních hodnot a hodnot vztahových? Jaké jsou naše priority v momentě, kdy děláme první dlouhodobá rozhodnutí a začínáme náš život vnímat s rostoucím odstupem a získáváme schopnost pocítit sounáležitost v širším celku? Na setkání mladých lidí probíhá diskuze na tato témata a následně vzniká divadelní scénář. Na příběhu několika mladých lidí Erasmus ukáže jak makro - společenský dopad - tak mikro - osobní zkušenost - fenoménu sociálních sítí v životě mladých lidí. Scénář bude zinscenován mladými herci ve studiovém prostoru Strašnického divadla a výsledná inscenace bude pevnou součástí místního divadelního repertoáru. Projektu pomáhá program Mládež v akci.

Umělci ve Strašnickém divadle [editovat]

Herečky

Herci

Režiséři

Výtvarníci

  • Milan David, scénograf
  • Marina Novotná, kostýmní výtvarnice
  • Kateřina Hájková, kostýmní výtvarnice

Inscenace v sezoně 2010 / 2011 [editovat]

  • Andrzej Saramanowicz: Testosteron
  • Nikolaj Koljada: Murlin Murlo (Šipilovská Marilyn Monroe)
  • Vladimír Körner: Údolí včel
  • Sofoklés: Oidipús Rex
  • William Shakespeare: Julius Caesar
  • Roland Schimmelpfennig: Calypso
  • Mark Ravenhill, Abi Morgan, Hillary Fannin: Sleeping Around
  • Vladimír Körner: Písečná kosa
  • Gustav Meyrink: Golem
  • Moliére: Škola pro ženy
  • Ben Elton: Popcorn
  • Gianina Carbunariu: Kebab.
  • V. Štěpánek na motivy M. Twaina: Dobrodružství Toma Sawera
  • V. Štěpánek na motivy K. Maye: Vinnetou

Minulé Inscenace [editovat]

  • Johann Wolfgang Goethe: Faust
  • Eduardo Rovner: Bílá vrána
  • David Drábek: Kosmická snídaně
  • Šedá myší opera
  • Requiem
  • Tři rýžová zrnka

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strašnické_divadlo&oldid=9595406“