Václav Vydra (1876)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Vydra
Busta Václava Vydry na Vyšehradském hřbitově
Busta Václava Vydry na Vyšehradském hřbitově
Narození 29. dubna 1876
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. dubna 1953 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání herec, spisovatel a režisér
Ocenění Národní umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
syn Václav Vydra
vnuk Václav Vydra
snacha Dana Medřická

Václav Vydra (29. dubna 1876 Plzeň[1]7. dubna 1953 Praha) byl významný český divadelní herec, režisér, autor memoárové literatury a úvah o divadle.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Plzni jako syn vojenského hudebníka a kapelníka. Dětství prožil v Linci a ve Vídni.[2] Po návratu do Plzně studoval německou reálku, kterou však nedokončil, neboť v roce 1893 odešel k divadlu. Do roku 1907 pak působil v různých divadelních společnostech (Fr. Zöllner, J. Muška, V. Žákovský, A. Frýda, L. Chmelenský, A. Chlumský, J. Drobný). V letech 19071913 měl angažmá v divadle v Plzni.

V období 19131922 byl hercem a režisérem ve Vinohradském divadle[3] a krátce zastupoval i šéfa činohry za K. H. Hilara, který odešel do Národního divadla. Od roku 1922 byl angažován v Národním divadle v Praze (v letech 19401945 jako stálý host) a působil zde i jako režisér. Vytvořil zde řadu výrazných postav, např. v divadelních hrách Král Lear a Julius Caesar od W. Shakespeara, Bílá nemoc od Karla Čapka a další. Za Pražského povstání v květnu 1945 byl pověřen správou činohry ND[4] a v letech 19451949 byl ředitelem Národního divadla.

Je autorem dvou knih (Prosím o slovo, 1940, Má pouť životem a uměním, 1948, 2. rozšířené vydání 1954), posmrtně vyšly soubor jeho publicistických prací po názvem Z hercova pera (1955) a výbor z korespondence Hercův listář (1956).[5]Pro divadelní společnosti, ve kterých působil, přeložil několik divadelních her z němčiny a další upravoval.[6]

Jeho první ženou byla dcera ředitele divadelní společnosti F. Zöllnera Eliška.

V letech 1922 a 1929 hostoval umělecky v Lublani, v roce 1930 ve Varšavě, v roce 1934 navštívil divadelní festival v Moskvě.

Ojediněle vystupoval ve filmu (např. Bílá nemoc, Naši furianti), uplatnil se příležitostně herecky a recitačně i v rozhlase.

Ve třicátých letech se sblížil s politickou levicí, v roce 1945 vstoupil do KSČ.[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti českého divadla a kultury o Václavu Vydrovi[editovat | editovat zdroj]

František Götz

  • Výrazová síla Vydrovy tváře a jeho gesta i tělového pohybu je velká. Tělo jako seismograf zachycuje duši, vnitřní pohyb, celou vnitřní stavbu. U Vydry přestává pozvolná malba duševních stavů, jíž chtěli v předešlé generaci tvořiti postavu. Silovým centrem jeho tvorby je vnitřní vise, jejímž vnějším promítnutím je synthetický výraz postavy, zachycený naráz v celé podstatnosti. Zde lze nejlépe pochopit, jak velký byl Vydrův tvůrčí čin, jestliže dovedl postihnout naráz právě vnitřní strukturu postavy, zřetězení jejích sil a vášní [8].

Jindřich Honzl

  • A Václav Vydra je herecká osobnost...Vydrova herecká metoda zachovává dramatické napětí nitra a vnějšku; v tom je dědičkou metody Vojanovy. Také Vydra jako Vojan je ve stálém střehu, také jeho tělo jej jako ocelové pero napjaté silou, jež není jen silou myšlenky, ale jež je životním elánem celé lidské bytosti, také jeho postoj a jeho gesto jsou řízeny duchem, také jeho nitro nenechává ani chvíli v klidu zevnější tělesnost [9].

Jaroslav Kvapil

  • Václav Vydra – ten veliký drtič slova, jak ho jedenkrát v soukromém dopise nazval výstižně Fráňa Šrámek – zdědil právem po Vojanovi vůdčí místo v soudobém herectví a jako člověk po vojanovsku rovněž nesmlouvavý zachoval si také nejen v divadelním, nýbrž i v ostatním veřejném životě pyšné čelo a odmítavý postoj ke všemu, čím nedávná doba na některé jeho přední soudruhy nepěkně zapůsobila [10].

Růžena Nasková

  • Mnoho se již povědělo a ještě řekne o Vydrově herecké práci, o všech jeho rolích, a bude to jistě jeho radostná odměna, výsledek krásné a šťastné práce celého života. Ale úloha věrného strážce herecké cti v těžkých dobách temnoty zůstane přece jen pro mne jednou z jeho největších a nejkrásnějších, byť svého času nejnevděčnějších, úlohou, zářící mezi všemi ostatními přečistým, nehasnoucím světlem daleko viditelným [11].

Olga Scheinpflugová

  • Na jevišti je divoký a mladý, útočný i vznešeně poražený v postavách bolesti nebo stáří, je plný ironie i humoru, vyvážený i prozářený rozvahou a dozráním. Vydra je osobností bez věku, je to člověk s mladou krví a pletí, umělec se svěžími názory, pohrdající líbivostí, laciným dojmem i přechodným úspěchem, Tvůrce tolika postav je z jednoho kusu jako málokdo...Na našich scénách už vyrostlo mnoho vynikajících hrdinů, ale Václav Vydra je něco jiného a snad ještě víc, je mužem. Nestkví se a neoslňuje, ale dobývá a podmaňuje. Vejde-li na scénu, zažíváte stejný pocit, jako když vejde do manéže tygr [12].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. B. Spisarová, Václav Vydra: Vaše Dana Medřická, nakl. Kvarta, Praha, 1995, str. 203, ISBN 80-85570-56-4
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 573
  5. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 4/II, s. 1538.
  6. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 4/II, s. 1537.
  7. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 575
  8. František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946, str. 106
  9. František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946, str. 50, 55
  10. František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946, str. 15
  11. František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946, str. 78–9
  12. František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946, str. 81

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28–32, 36, 74, 77, 83, 85, 123–4, 126, 168, 318, 361, 369, 376, 414.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 14, 19, 75–76, 111, 164, 172, 185, 191, 314, 320, 322, 419, 423, 466, 544–545.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 767–769.
  • František Götz: Václav Vydra – k 70. narozeninám, vyd. Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1946
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 27, 29, 54, 60, 62–3, 71, 116–7, 122, 131–3, 136, 140, 171, 219, 231, 241, 245–6, 277, 278, 339, 356, 463, 465, 469, 499, 600, 502, 524, 552, 554, 588–590, 598, 609, 616, 624–5, 628, 635, 640, 643, 645–6, 651, 653, 658, 666.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 573–5.
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha : Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1537–1538.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 787.  
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 35, 37, 40–2, 55, 57, 69, 70, 90, 95, 105, 112, 121, 131–2, 154, 195, 203, 207–8, 262.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 18 –21, 23, 25, 27, 31, 161–8, 194, ISBN 978-80-239-9604-3.
  • B. Spisarová, Václav Vydra: Vaše Dana Medřická, nakl. Kvarta, Praha, 1995, str. 13, 203, 222, ISBN 80-85570-56-4.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 503–504.  
  • VODÁK, Jindřich. Cestou. Praha : Melantrich, 1946. Kapitola Václav Vydra neuvěřitelný šedesátník, s. 227–232.  
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 124, 133, 155, 170, 175, 179, 186, 195, 204, ISBN 978-80-239-9603-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ředitelé Národního divadla v Praze
Předchůdce:
Ladislav Šíp
19451949
Václav Vydra (1876)
Nástupce:
Ladislav Boháč