Stavovské divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stavovské divadlo
Stavovské divadlo 1.JPG
Stavovské divadlo z Rytířské ulice
Základní informace
Stát Česká republika
Místo Praha, Staré Město
Budova
Styl klasicismus
Architekti []
Antonín Haffenecker
Doba výstavby 17811783
Otevření 21. dubna 1783
Přestavby 1859, 1882, 1924, 80 – 90. léta 20. století
Divadla sídlící v této budově
Národní divadlo (od 1920)
Další informace
Stavovské divadlo
Red pog.png
Stavovské divadlo
Stavovské divadlo na mapě Prahy
Adresa Ovocný trh, Praha 1
Multimédia: Wikimedia Commons

Stavovské divadlo (původní název Hraběcí Nosticovo divadlo, za socialismu Tylovo divadlo) je divadlo v Praze na Starém Městě na Ovocném trhu v městské části Praha 1.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Budova[editovat | editovat zdroj]

Budovu dal postavit jako scénu pro veřejnost osvícený vlastenec hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Plány uspořádání prostor divadla naskicoval hrabě Kašpar Heřman Künigel, stavbu v letech 1781 - 1783 projektoval a provedl dvorní stavitel Antonín Haffenecker. Stavba jedné z prvních veřejných budov Klasicistního slohu v Praze trvala dva roky.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Budova je v interiéru vyzdobena sloupy a pilastry z hnědého sliveneckého mramoru, podlahy vestibulu a foyer jsou vydlážděny bílým a hnědým mramorem. Strop jeviště má malovanou geometrickou dekoraci s groteskními motivy v pompejském stylu, pochází z úprav interiéru v letech 1859 a 1874. Josef Bergler roku 1804 namaloval návrh na oponu, olejomalba zachycuje Olymp, shromáždění řeckých bohů v čele s bohem umění Apollónem ve slunečním voze taženém trojspřežím běloušů, bohové se společně s múzami účastní produkce umění nebo jí přihlížejí. Návrh opony je zavěšen ve vstupním vestibulu nad pokladnou, originál opony se nezachoval. V letech 1804 - 1809 maloval pro divadlo jevištní dekorace Karel Postl.

Ve foyer jsou malované portréty a busty významných představitelů divadla: portrét dramatika, herce a ředitele divadla Jana Nepomuka Štěpánka (1783 – 1844) namaloval Antonín Machek, stejně jako portréty hudebního skladatele a kapelníka Stavovského divadla Františka Škroupa s manželkou, herce a pěvce Antonína Jelena v kostýmu Maxe z Weberovy opery Čarostřelec. Dříve zde visely ještě další portréty, dnes nezvěstné, například kapelníka a houslisty Fridricha Wilhelma Pixise a pěvkyně Tekly Battkové-Podleské.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Stavovské divadlo

Činnost zahájila 21. dubna roku 1783 Lessingova tragédie Emilia Galotti. Divadlo tehdy pojalo jeden tisíc návštěvníků. Časem byla kapacita pro větší pohodlí diváků snížena na dnešních 659 míst.

Původně měl hrabě Nostic-Rieneck představu uvádět v divadle německou činohru a italskou operu. Brzy však byl repertoár rozšířen i o českou produkci, a to v lednu roku 1785, veselohrou Gottlieba Stephanieho Odběhlec z lásky synovské.

V divadle po svém příjezdu do Prahy v roce 1787 vystoupil sám Mozart a na koncertě 20. ledna osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu, která ve Vídni propadla. Nadšení Pražanů bylo veliké. Mistr dojat srdečným přijetím, se rozhodl složit pro Prahu operu Don Giovanni (ve španělštině Don Juan), jejíž premiéru 29. října 1787 opět sám dirigoval. Zejména tato opera divadlo proslavila a Mozartovými operami se stalo Stavovské divadlo známým po celém kulturním světě. V současné době je jediným dosud existujícím divadlem, kde W. A. Mozart působil. Další premiéra Mozartovy opery La clemenza di Tito se odehrála roku 1791 na počest korunovace císaře Leopolda II. českým králem, úspěchu předchozích oper však již nedosáhla. Roku 1799 divadlo od hraběte Nostice odkoupil čeští stavové a přejmenovali Nosticovo divadlo na Stavovské. Od května roku 1824 se začala hrát i pravidelná česká představení. 2. února 1826 zde měla premiéru první česká opera Dráteník, jejímž autorem byl František Škroup. Ten se stal v roce 1827 i druhým kapelníkem Stavovského divadla. František Škroup se také zasloužil o uvedení řady oper do té doby v českých divadlech nehraných. Např. jeho zásluhou bylo uvedeno několik oper Richarda Wagnera.[1]

V roce 1862 se z divadla stalo Královské zemské německé divadlo s německým souborem.[1] V září 1918 intendant Leopold Kramer uzavřel s německým souborem nájemní smlouvu na deset let. Dne 16. listopadu 1920 v rámci protiněmeckého pogromu však divadlo obsadil český dav, který budovu předal Klubu sólistů Národního divadla.[2] Tato svévole byla zhojena 1. prosince 1920, kdy usnesení zemského správního výboru divadlo převedlo do správy Národního divadla a nazvalo jej Stavovským.[3]

Po skončení druhé světové války v Evropě v roce 1945 byla zahájena představení ve Stavovském divadle Jiráskovou hrou Lucerna. Současně s novým divadelním statutem dostalo v říjnu 1949 Stavovské divadlo i nové jméno – Tylovo divadlo.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století prošlo divadlo zásadní přestavbou, bylo vybudováno podzemní podlaží a celé divadlo kompletně zrekonstruováno. Během rekonstrukce došlo k zásadní změně barevnosti interiéru. Klasická bílo-zlato-červená kombinace barev byla změněna na bílo-zlato-modrou. Ještě před touto změnou barev stačil Miloš Forman v divadle natočit řadu scén svého slavného filmu Amadeus. Podzemní podlaží je vytvořeno ve stylu osmdesátých let dvacátého století, nachází se zde šatna a občerstvení a technické zázemí divadla, které zasahuje až hluboko pod Ovocný trh; do těchto provozních prostor je možno vstoupit z divadla samotného anebo přímo z Ovocného trhu výtahem. Během rekonstrukce bylo vytvořeno i moderní otočné jeviště. Původní jeviště je z pohledu diváka sedícího v hledišti poměrně hluboké a nachází se na stejné úrovni jako Ovocný trh, ze kterého lze i přímo na jeviště vstoupit zadním vchodem.
Dvě nejdůležitější lóže jsou císařská a prezidentská. Císařská se nachází přímo naproti jevišti. Prezidentská lóže je napravo od jeviště, výhled z ní je nevalný a lístek do ní zakoupit nelze, protože je neustále rezervována pro prezidenta a jeho hosty.

Panoramatická fotografie interiéru, květen 2009

Dnes je Stavovské divadlo druhou scénou Národního divadla. Vedle činoherního souboru zde působí také opera Národního divadla, která zde provozuje až na výjimky především mozartovský repertoár.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Druhé, ale menší Nosticovo divadlo v podobě zahradního pavilónu si hrabě Nostic dal vystavět na zahradě svého malostranského paláce.
  • Americký režisér českého původu Miloš Forman v tomto divadle natáčel divadelní scény svého filmu Amadeus.
  • Mezi významné české divadelníky spojené se Stavovským divadlem patří mimo jiné osobnosti i jeho někdejší ředitel Jan Nepomuk Štěpánek.
  • V těsné blízkosti budovy se nachází Kolowratský palác (jižně), který je s divadlem spojen podzemní chodbou a němž sídlí komorní scéna Národního divadla Divadlo Kolowrat.
Noční pohled


Interiér divadla
Interiér divadla

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze : Národní divadlo, c2005. 280 s. ISBN 80-7258-190-2. S. 9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′8,8″ s. š., 14°25′23,8″ v. d.