Stavovské divadlo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stavovské divadlo (původní název Hraběcí Nosticovo divadlo, za komunismu Tylovo divadlo) je divadlo v Praze na Ovocném trhu. Budovu dal postavit jako scénu pro veřejnost osvícený patriot hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Plány divadla nakreslil hrabě Künigel a stavbu provedl dvorní stavitel Antonín Haffenecker. Stavba trvala dva roky, klasicistní budovu otevřela 21. dubna roku 1783 Lessingova tragédie Emilia Galotti. Divadlo tehdy pojalo jeden tisíc návštěvníků. Časem byla kapacita, pro větší pohodlí diváků, snížena na dnešních 659 míst.
Původně měl hrabě Nostic-Rieneck představu uvádět v divadle německou činohru a italskou operu. Brzy však byl repertoár rozšířen i o českou produkci a to v lednu roku 1785 veselohrou Gottlieba Stephanieho Odběhlec z lásky synovské.
V divadle po svém příjezdu do Prahy v roce 1787 vystoupil sám Mozart a na koncertě 20. ledna osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu, která ve Vídni nedosáhla úspěchu. Nadšení Pražanů bylo veliké. Mistr dojat srdečným přijetím, se rozhodl složit pro Prahu operu Don Giovanni. Premiéru této opery v roce 1787 opět sám dirigoval. Zejména tato opera divadlo proslavila a Mozartovými operami se stalo Stavovské divadlo známým po celém kulturním světě. Další premiéra Mozartovy opery La clemenza di Tito se odehrála při korunovaci císaře Leopolda II. českým králem roku 1791.
Později divadlo odkoupili od hraběte čeští stavové a přejmenovali Nosticovo divadlo na Stavovské. František Škroup se v roce 1827 stal druhým kapelníkem Stavovského divadla. Stavovské divadlo ve smyslu českém nabývá pak významu až po první světové válce, kdy bylo přičleněno k divadlu Národnímu.
Po revoluci v roce 1945 byla zahájena představení ve Stavovském divadle Jiráskovou hrou Lucerna. Současně s novým divadelním statutem dostalo dne v říjnu 1949 Stavovské divadlo i nové jméno – Tylovo divadlo.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let prošlo divadlo zásadní přestavbou, bylo vybudováno podzemní podlaží a celé divadlo kompletně zrekonstruováno. Během rekonstrukce došlo k zásadní změně barevnosti interiéru. Klasická bílo-zlato-červená kombinace barev byla změněna na bílo-zlato-modrou. Ještě před touto změnou barev stačil Miloš Forman v divadle natočit mnohé scény svého slavného filmu Amadeus. Podzemní podlaží je vytvořeno ce stylu osmdesátých let dvacátého století, nachází se zde šatna a občerstvení a technické zázemí divadla, které zasahuje až hluboko pod Ovocný trh, do těchto skladových prostor je možno vstoupit z divadla samotného anebo přímo z Ovocného trhu výtahem. Během rekonstrukce bylo vytvořeno i moderní otočné jeviště. Původní jeviště je z pohledu diváka, sedícího v hledišti, poměrně hluboké a nachází se na stejné úrovni jako Ovocný trh, ze kterého lze i přímo na jeviště vstoupit zadním vchodem.
Dvě nejdůležitější lóže jsou císařská a prezidentská. Císařská se nachází přímo naproti jevišti a nabízí ten nejlepší možný výhled, proto jsou i lístky do této lóže nejdražší. Prezidentská lóže je napravo od jeviště, výhled z ní je nevalný a lístek do ní zakoupit nelze, protože je neustále rezervována pro prezidenta a jeho hosty.
Dnes je Stavovské divadlo druhou scénou Národního divadla. Vedle činoherního souboru zde působí také opera Národního divadla, která zde provozuje až na výjimky především mozartovský repertoár. Srdci českého člověka je blízké a drahé nejen jako dějiště desítky let trvajících bojů o české divadlo, ale především jako místo, kde poprvé zazněla naše národní hymna.
