Josef Schulz
Josef Schulz (11. dubna 1840 Praha - 15. července 1917 Praha) byl významný český architekt, pedagog, designér a restaurátor.
Obsah |
Životopis a studia [editovat]
Pocházel z významné pražské patricijské rodiny. Vystudoval architekturu nejprve na polytechnice v Praze (1857 - 1861), odkud přešel roku 1861 na Akademii výtvarných umění ve Vídni, do ateliéru architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Siccarda van Siccardsburg, kde absolvoval roku 1865. Ještě před ukončením studia nastoupil na pražské technice na léta 1864 - 1868 jako asistent architekta Josefa Zítka. Studia zakončil dvouletou studijní cestou po Itálii. Dále působil v Praze jako úspěšný samostatný architekt. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus. Byl jmenován profesorem na české technice v Praze, členem Královské České akademie nauk císaře Františka Josefa I.
Dílo [editovat]
Schulzovy stavby se vyznačují konstrukční strohostí a technickou přesností, ale také uměřeným a krásným plastickým dekorem. Talent pro dekorativní umění projevil již jako profesor odborného kreslení Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla v Praze; byl autorem tamních žákovských předloh šperků a nádobí, které se dochovaly. Dále navrhoval sklo pro pražského rafinéra a obchodníka V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby. V letech 1881 - 1883 rekonstruoval požárem zničenou Zítkovu stavbu Národního divadla v Praze. Spolu s Josefem Zítkem vyhrál soutěž na stavbu Rudolfina v Praze, která byla otevřena roku 1885. Smysl pro harmonický účinek stylu francouzské neorenesance projevil při projektu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, stavěného v letech 1885 až 1901. Při návrhu stavby Národního muzea upřednostnil reprezentační hledisko "Chrámu umění" před funkčností (návrh 1883, stavba z let 1885 - 1891). Na monumentální sochařské a štukové výzdobě svých staveb rád spolupracoval se sochařem Bedřichem Schnirchem.
Byl činný také při rekonstrukci více než desítky staveb, zejména v Praze, a jako restaurátor. Navrhl například úpravu Sovových mlýnů na Kampě (1867), tzv. Zednickou hospodu na Kozím plácku (1875-1879), obnovil sgrafita Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanech, Jechenthalovy domy na Smíchově (1873 - 1879), mimo Prahu obnovil zámky Hrubá Skála, Stránov či Vrchlabí, kostely ve Vliněvsi, Horním Maršově (1894-1901), či pražský Buquoyský palác na Malé Straně i rodinnou hrobku Buquoyů v Nových Hradech. Stavěl také rodinné vily, např. v Podmoklech (dnes Děčín IV.), nebo ve Dvoře Králové.
Pozůstalost [editovat]
Plány jeho staveb, kresby a realizace dekorativních prvků architekltury jsou uloženy jednak v Archivu Národního technického muzea v Praze, v Uměleckoprůmyslovém museu, a dále v Národním muzeu.
Ocenění díla [editovat]
- V roce 1911 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze [1].
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- NOVÁ ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ, ed. Anděla Horová, díl II. N-Ž, Academia Praha 1993, s. 740 (heslo Jindřich Vybíral).
