Josef Schulz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Schulz na portrétu z roku 1883

Josef Schulz (11. dubna 1840 Praha - 15. července 1917 Praha) byl významný český architekt, pedagog, designér a restaurátor.

Život a studia[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významné pražské patricijské rodiny. Vystudoval architekturu nejprve na polytechnice v Praze (1857 - 1861), odkud přešel roku 1861 na Akademii výtvarných umění ve Vídni, do ateliéru architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Siccarda van Siccardsburg, kde absolvoval roku 1865. Ještě před ukončením studia nastoupil na pražské technice na léta 1864 - 1868 jako asistent architekta Josefa Zítka. Studia zakončil dvouletou studijní cestou po Itálii v letech 1868 - 1870. Po návratu od roku 1871 působil v Praze jako úspěšný samostatný architekt. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus. Je pohřben v Praze na Vyšehradě.

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1874 učil v Praze v Odborné pokračovací škole pro zlatníky. Vytvořil četné návrhy šperků a galanterie, které žáci prováděli. Roku 1878 byl jmenován řádným profesorem na České technice v Praze, členem Královské České akademie nauk císaře Františka Josefa I. Některá témata ze svých přednášek publikoval jako odborné stati v českých i německých časopisech, například v Architektonickém obzoru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Schulzovy stavby se vyznačují konstrukční strohostí a technickou přesností, ale také uměřeným a krásným plastickým dekorem. Talent pro dekorativní umění projevil již jako profesor odborného kreslení Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla v Praze; byl autorem tamních žákovských předloh šperků a nádobí, které se dochovaly. Dále navrhoval sklo pro pražského rafinéra a obchodníka V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby. V letech 1881 - 1883 rekonstruoval požárem zničenou Zítkovu stavbu Národního divadla v Praze. Spolu s Josefem Zítkem vyhrál soutěž na stavbu Rudolfina v Praze, která byla otevřena roku 1885. Smysl pro harmonický účinek stylu francouzské neorenesance projevil při projektu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, vystavěného v letech 1885 až 1901. Při návrhu stavby Národního muzea upřednostnil reprezentační hledisko "Chrámu umění" před funkčností (návrh 1883, stavba z let 1885 - 1891). Na monumentální sochařské a štukové výzdobě svých staveb rád spolupracoval se sochařem Bohuslavem Schnirchem. Spolupracoval i s kolegy architekty, jimž navrhoval výzdobu interiérů, např. s Antonínrm Barvitiem (Gröbeho vila, Lannova vila).

Byl činný také při rekonstrukci více než desítky staveb, zejména v Praze, a jako restaurátor. Navrhl například úpravu Sovových mlýnů na Kampě (1867), tzv. Zednickou hospodu na Kozím plácku (1875-1879), obnovil sgrafita Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanech, Jechenthalovy domy na Smíchově (1873 - 1879), mimo Prahu obnovil zámky Hrubá Skála, Stránov či Vrchlabí, dále kostely ve Vliněvsi, Uherském Hradišti, Horním Maršově (1894-1901) a v Praze na Strahově. Navrhl rekonstrukce paláců v Praze na Malé Straně: Valdštejnský palác, Buquoyský palác i rodinnou hrobku Buquoyů v Nových Hradech.

Podle vlastních projektů stavěl také rodinné vily, např. v Podmoklech (dnes Děčín IV.), nebo ve Dvoře Králové.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Plány jeho staveb, kresby a realizace dekorativních prvků architekltury jsou uloženy jednak v Archivu Národního technického muzea v Praze, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, kovolut prováděcích výkresů budovy Národního muzea je uložen v Národním muzeu.

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Kresba (a litografie) Jana Vilímka, Praha 1883
  • Fotografie z ateliéru Langhans, Praha
  • Protějškové portréty Josefa Schulze a jeho ženy Anny, olejomalba na plátně
  • Bronzová busta, Emanuel Hallmann

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Schulz ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel B. MÁDL: Josef Schulz - nekrolog; Národní listy, 8.9.1917.
  • Ottův slovník naučný, díl XXIII., s. 65 - 66.
  • Prokop TOMAN, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, II. díl, Praha 1950, (3.vyd.), s. 640.
  • Nová encyklopedie českého výtvarbého umění, ed. Anděla Horová, díl II. N-Ž, Academia Praha 1993, s. 740 (heslo Jindřich Vybíral).