Valdštejnský palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valdštejnský palác v Praze

Valdštejnský palác v Praze
Účel stavby
V současné době sídlo Senátu Parlamentu České republiky.
Základní informace
Sloh Rané baroko
Architekt Andrea Spezza, Giovanni Battista Pieroni, Niccolò Sebregondi
Výstavba 16231630
Přestavba 1996 – 2000
Stavitel Albrecht z Valdštejna
Současný majitel Český stát
Poloha
Adresa Valdštejnské náměstí 17/4, Malá Strana, Česká republikaČesko Česká republika
Souřadnice 50°5′24,79″ s. š., 14°24′19,53″ v. d.
Další informace
Kód památky 38965/1-516

Valdštejnský palác je objekt v Praze na Malé Straně, jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka a v současné době sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Součást komplexu Valdštejnského paláce tvoří také Valdštejnská zahrada a Valdštejnská jízdárna.

Senát spravuje dále sousední Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Valdštejnská zahrada při pohledu z jízdárny
Podzim ve Valdštejnské zahradě s výhledem na Hradčany

Tento palácový komplex dal v letech 16231630 vystavět jeden z nejmocnějších a nejbohatších šlechticů té doby Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna na místě Trčkovského paláce, a dalších 23 domů, tří velkých zahrad a cihelny. Palác měl svou velkolepostí zastínit i Pražský hrad. Původně nevýznamný a chudý příslušník české šlechty se výhodnými sňatky i koupěmi domohl značného majetku i postavení na císařském dvoře. Vojevůdce byl povýšený roku 1623 na knížete, roku 1627 jmenovaný vévodou frýdlantským a roku 1629 vévodou meklenburským. V roce 1625 se stal generalissimem císařské armády. Roku 1632 bojoval se Sasy a se Švédy se střetl v bitvách u Norimberku a u Lützenu.

Letecký pohled do zahrady

V roce 1634 byl prohlášen císařskými dekrety za zrádce říše a císařskými důstojníky byl zavražděn v Chebu. Jeho majetek v Čechách byl zkonfiskován. V době jeho největší slávy mu patřila značná část Čech od Frýdlantu přes Jičín, ze kterého chtěl zřídit hlavní město svého panství, až skoro ke Hradci Králové. V té době se rozhodl vybudovat honosné sídlo, které by konkurovalo i Pražskému hradu. Pro budování Valdštejnského paláce pozval významné architekty, stavitele, malíře, sochaře i další umělce a řemeslníky.

Na stavbě paláce působilo více stavitelů: Andrea Spezza, který měl za sebou již pozoruhodná díla v Německu, Rakousku a Polsku, Giovanni Battista Pieroni, mj. i autor několika Valdštejnových staveb v Jičíně, a Niccolo Sebregondi, působící předtím především v Římě a Mantově. Situace s architekty paláce je složitá, protože se nedochovaly patřičné historické doklady. Dlouhou dobu byl za architekta považován Andrea Spezza, dnes se ukazuje jako velice pravděpodobné, že by pouze prováděcím stavitelem a vlastním architektem paláce byl Giovani Battista Pieroni. Niccolo Sebregondi nastoupil do Valdštejnových služeb až roku 1630 nebo 1631 a do podoby paláce zasáhl již jenom několika (i když významnými) jednotlivými zásahy. Uměleckou výzdobu zahrady svěřil Valdštejn někdejšímu císařskému sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vriesovi. Ten ve Valdštejnské zahradě vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen spojující pozoruhodnou estetiku manýristického typu s dynamikou nastupujícího baroka. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a teprve v letech 19121918 byla zahrada ozdobena jejich věrnými kopiemi.

Palác[editovat | editovat zdroj]

Půdorys Valdštejnského areálu

Úctyhodné jsou především rozměry areálu paláce, jehož délka činí 340 metrů a největší šířka celkem 172 metrů. Pouze obytná část paláce rozložená kolem čtyř nádvoří bez zahrady dosahuje rozměrů cca 150×110 metrů. Soubor budov je členěn na hlavní obytnou budovu se dvěma nádvořími, křídlo koníren (Trčkovské křídlo) s přilehlým třetím dvorem přístupným branou z ulice, následuje jednopatrová budova (Černínské atrium) s nádvořím, původně určená pro pážata a jejich preceptora. Směrem k Jízdárně se nachází ještě jednopatrové protáhlé křídlo. Jižní a jihovýchodní strana zahrady je v délce 200 metrů uzavřena vysokou zdí s 52 oblouky. Na ni navazuje na jihu krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a s voliérou, za kterou byla původně velká centrální prostora, dnes začleněná k sousednímu augustiniánskému klášteru. Na severovýchodě je zahrada ukončena budovou jízdárny, se kterou sousedí bývalý hospodářský dvůr paláce, upravený jako zahradní parter při vstupu do stanice metra. Zdobí jej kopie plastik F. M. Brokoffa. Architektura paláce je členěna stovkami funkčních či slepých oken, desítkami portálů, vikýřů, štukových dekorativních prvků, ve kterých se stejně jako na dřevěných vratech a dveřích objevuje jako součást výzdoby lví hlava – heraldický motiv z Valdštejnského erbu. I další umělci, kteří pracovali na výzdobě paláce, patřili k tehdejším špičkám ve svém oboru, jako například tvůrci štukové výzdoby Domenico Canevalle, Santino Galli a hlavně malíř Baccio di Bianco, který vyzdobil freskami nejvýznamnější prostory paláce.

Hlavní sál

V Hlavním sále, zvaném Rytířském, zpodobnil Albrechta z Valdštejna jako boha Marta na válečném voze, ve freskové výzdobě kaple má Valdštejnovy rysy postava sv. Václava. Mytologické náměty zvolil pro Mytologickou (Ovidiovu) chodbu a Audienční síň, astrologické a astronomické symboly ztvárnil v Astrologické chodbě, na jejíž výzdobě se podíleli i další umělci. Jedním z mála domácích umělců byl Vriesův žák Arnošt Heidelberger, který je autorem sochařské výzdoby kaple a jejího oltáře. Kaple patří k nejzajímavějším interiérům paláce. Stísněný půdorys a výška 16 metrů stupňuje její vertikalitu. Stěny jsou pokryty malbami s náměty ze života sv. Václava a s mariánským cyklem s výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie, Narození Krista, Klanění Tří králů, Útěk do Egypta, Nanebevzetí Panny Marie, Korunování Panny Marie a holubice Ducha svatého uprostřed klenby jako součást scény Zvěstování. V západní stěně jsou prolomena okna oratoří, které sloužily v 1. patře vévodovi, v 2. patře jeho manželce a podstřešní oratoře na půdě byly určeny služebnictvu.

Stěny oratoře vévody pokrývají malby s námětem mučednické smrti biskupa, patrně sv. Eusebia. Největší prostorou paláce je Hlavní sál (24×12 metrů), prostupující dvě poschodí. Je situován na místě bývalého Trčkovského paláce s hlavním průčelím směrem na Pražský hrad. Na štukované klenbě jsou kromě fresky boha Marta figury géniů a vojenské emblémy. Mramorové ostění pochází až z roku 1853, kdy sem bylo přeneseno z Černínského paláce na Hradčanech. Kolmo na sál jsou reprezentační místnosti Valdštejnovy – salonky, z nichž první je opatřen koženými tapetami, nad krbem je jezdecký portrét Valdštejna. Nástropní malby jsou dílem P. Maixnera z poloviny 19. století. V nárožní komnatě, audienční síni, zaujme freska antického kováře Hefaista a bohaté nástropní štukatury, rovněž dílo Biancovo. Na straně paláce proti Hlavnímu sálu jsou nad sebou dvě již zmíněné chodby: Mytologická a Astrologická. Strop sousední pracovny, upravené ve 2. polovině 19. století, zdobí rozsáhlá freska s námětem Hélia na voze doprovázeného Hórami, jejíž kompozice je převzata od G. Reniho v Casino Rospigliosi v Římě. Z Mytologické chodby se dá vstoupit do východní části paláce, kde byla v přízemí rozsáhlá konírna pro téměř 40 koní. Zajímavostí je, že každý kůň měl nad úvazem svůj portrét. Interiéry paláce obsahují mimo tyto reprezentační prostory množství dalších obytných místností spojených několika točitými schodišti.

Areál uzavírá na východě monumentální objekt jízdárny – její prostor měří asi 900 m² – s okny na jižní stěně a výhledem do zahrady a na umělý rybníček.

Astrologická chodba[editovat | editovat zdroj]

Socha v zahradě

Astrologická chodba Valdštejnského paláce je vymalována symboly srozumitelnými pouze pro zasvěcené do tajných nauk. Palác byl inspirován především severem Itálie (Lombardie, Janov). Byla to oblast, odkud se po bitvě na Bílé Hoře rekrutovali umělci, obnovující zpustošený a sociálně převrstvený střed Evropy. Došlo mimo jiné k ústupu protestantské šlechty z Čech, kromě rudolfínské elity izolované jeho esoterismem. [1] Sem patří zejména Johanes Kepler, který byl protestant a v Praze našel útočiště.

[2] Byl to nejen urozený muž, ale hlavně vynikající astronom a astrolog. Valdštejn ho poznal již v mládí za svého pobytu v cizině [3] a je velmi pravděpodobné, že s ním měl v Praze, sám astrologii horlivě oddán [3], úzké styky. Odtud zřejmě pramení přeplněnost Valdštejnského paláce zasvěcenou symbolikou.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Lobkovické křídlo

Evropská unie udělila Kanceláři Senátu 9. května 2003 ocenění Europa Nostra za citlivé restaurování a rekonstrukci Valdštejnského paláce. Přípravu celkové rekonstrukce Valdštejnského paláce zahájila Kancelář Senátu v roce 1996 a poslední fáze obnovy byla dokončena v roce 2000. Citlivou rekonstrukcí Valdštejnského areálu se podařilo odstranit řadu stavebních a statických poruch, vedle toho byly odstraněny nevhodné stavební zásahy učiněné v předchozích letech. Podařilo se architektonicky obnovit historický ráz Valdštejnského paláce, zahrady s dominantní salou terrenou a výstavním prostorem ve Valdštejnské jízdárně.

  • V místech koníren je v současnosti Jednací sál Senátu. Další historické prostory slouží pro jednání a oficiální přijetí zahraničních návštěv.
  • Valdštejnský palác je zdarma přístupný pro veřejnost o víkendech od 10 do 16 hodin. V letním období o hodinu déle. Vstup do objektu je z 1. nádvoří Valdštejnského paláce, které je přístupné z Valdštejnského náměstí.
  • Valdštejnská zahrada je volně přístupná od dubna do října od 10 do 18 hodin, v době státních svátků je slavnostně osvětlena a otevřena až do 22 hodin. V sala terreně probíhají v letní sezóně koncerty pro veřejnost, divadelní představení a jiné kulturní akce.
Sala terrena ve Valdštejnské zahradě

Valdštejnský palác je součást národní kulturní památky sídlo Parlamentu České republiky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přednášky Velké osobnosti barokního umění v Praze, dr. Černý, VŠUP, zimní semestr 1997/1998. Dostupné online.
  2. In The Academic American Encyclopedia. Denbury, CT : Grolier Inc., 1991. Kapitola Johaness Kepler. (anglicky)
  3. a b DOLENSKÝ. Obrázkové dějiny národa Československého. Praha : Jos. R. Vilímek, 1924. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Valdštejnský palác v Praze. Praha 2002. ISBN 80-86087-35-2
  • Parlament České republiky Senát Valdštejnský palác. Praha 1996. ISBN 80-902193-1-4
  • VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy - Malá Strana. Redakce Jaroslav Havel. 1.. vyd. Svazek 3. Praha : Academia, 1999. (840 s.) ISBN 80-200-0771-7. Malá Strana (III.), s. 147 - 159.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]