Millesimovský palác (Celetná)
| Millesimovský palác v Celetné ulici | |
|---|---|
 Millesimovský palác v ulici Celetná | |
| Účel stavby | |
městský palác | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko, klasicismus |
| Architekti | zřejmě Anselmo Martin Lurago nebo František Ignác Prée |
| Výstavba | – přestavba do dnešní podoby kolem roku 1756 |
| Stavebník | Cavrianiové |
| Další majitelé | Caretto-Millesimové |
| Současný majitel | Univerzita Karlova |
| Poloha | |
| Adresa | Celetná 597/13 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Celetná a Štupartská |
| Souřadnice | 50°5′14,3″ s. š., 14°25′26,4″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38684/1-328 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Millesimovský (případně Caretto-Millesimovský nebo Cavrianovský) palác je vrcholně barokní budova v ulici Celetná 597/13, na Starém Městě, Praha 1. Je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Dějiny a popis paláce[editovat | editovat zdroj]
Palác je čtyřkřídlý objekt s hlavním křídlem v Celetné, zadní křídlo je ve Štupartské. V místě dnešního paláce stávaly dva nebo možná tři románské domy, na jejichž základech vznikl jediný gotický objekt, později renesančně upravený. Vlastnili ho Černínové, pak Hrzánové z Harrasova a v 17. století se dostal do majetku Vratislavů z Mitrovic.[1] V 1. polovině 18. století se stal majitelem hrabě Kryštof Cavriani a palác pak prošel palác barokní úpravou, jejímž autorem byl patrně Anselmo Martin Lurago nebo František Ignác Prée.
Téměř hotový palác koupil Jan Josef Caretto-Millesimo, který přestavbu roku 1756 dokončil a nad vstup nechal osadit svůj znak.
V 19. století se v paláci provozovalo šlechtické kasino a luxusní restaurant. V roce 1848 bydlel v zadní části kněz a profesor matematiky Josef Jandera.[2]
V 70. letech 20. století byl palác upraven jako školní zařízení, dvůr byl zastropen a byla tu vybudována knihovna;[3] sídlil tu Ústav marxismu-leninismu.[4] Od roku 1990 prostory paláce využívá Univerzita Karlova.[5]
Na budově je umístěna pamětní deska s nápisem:
| „ | CARETTO-MILLESIMOVSKÝ PALÁC DO DNEŠNÍ BAROKNÍ PODOBY PŘESTAVĚN R. 1750 S POUŽITÍM GOTICKÝCH DOMŮ PRO RODINU CAVRIANIŮ. V ZÁPADNÍ ČÁSTI DOCHOVÁNO ROMÁNSKÉ JÁDRO DVORCE. V 19. STOLETÍ BYLO V TOMTO PALÁCI ŠLECHTICKÉ KASINO |
“ |
Palác je dvoupatrový a uzavírá obdélné zastropené nádvoří. Východní boční křídlo má pultovou střechu, ostatní tři křídla sedlovou. Osmiosé hlavní průčelí do Celetné má v parteru monumentální kamenný portál s vytočenými pilíři a štítem stočeným do volut. Nad portálem je velká ozdobná kartuš s erbem rodu Carrettů. První patro má bohatou rokokovou štukovou výzdobu.
Průčelí do Štupartské ulice je naproti tomu jednoduché a bez ozdob, se sedmi okenními osami (některá okna jsou slepá). V přízemí se zachoval lomený gotický portál, napravo od něj je novodobě rekonstruované sdružené okno.
Dvorní fasády jsou obdobné jako průčelí do Štupartské, v jejich středu jsou nad korunní římsou nízké trojúhelné štíty.[1]
Z původní podoby se zachovalo také několik klenutých místností v přízemí (pozdně gotické, renesanční a vrcholně barokní klenby), několikery barokní dveře nebo ostění a parketové podlahy v patře paláce a bohatě štukované stropy. Ve sklepě pod západním křídlem se zachoval i půdorys někdejšího románského domu. Štítové stěny v krovu jsou cihlové, pravděpodobně pozdně gotické.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-25]. Identifikátor záznamu 150682 : Palác Millesimovský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Ruth (1903), s. 105
- ↑ a b Vlček (1996), s. 398
- ↑ Poche (1985), s. 168
- ↑ Millesimovský (Cavrianovský) palác. Královská cesta [online]. [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-08.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 104–105.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 55.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 168.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 398–399.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Millesimovský palác na Wikimedia Commons
