Norimberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Norimberk
Nürnberg
Císařský hrad v Norimberku
Císařský hrad v Norimberku
Norimberk – znak
znak
Norimberk – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 302 m n. m.
stát: Německo Německo
země: Bavorsko Bavorsko
vládní obvod: Střední Franky
administrativní dělení: 7 městských obvodů
Norimberk
Red pog.png
Norimberk
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 186,46 km²
počet obyvatel: 498 876 (2013)
hustota zalidnění: 2676 obyv. / km²
správa
starosta: Ulrich Maly (SPD)
oficiální web: http://www.nuernberg.de
telefonní předvolba: 0911, 09122, 09129
PSČ: 90001–90491

Norimberk (německy Nürnberg) je německé město ve Frankách, asi 170 km severně od Mnichova. Patří do administrativní oblasti Středních Franků (Mittelfranken) v Bavorsku. Historicky, kulturně i hospodářsky významné univerzitní město leží na obou březích řeky Pegnitz, na sever od města leží krasová oblast Franské Švýcarsko. Se sousedními městy Fürth, Erlangen a Schwabach srůstá do sídelní oblasti s více než 1,2 miliony obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky města[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší tištěný obraz Norimberka, Schedelova kronika 1493

Přesné okolnosti založení města nejsou známy, ale předpokládá se, že proběhlo v letech 1000 až 1040 v průběhu opevňování pohraničního území mezi Saskem, Bavorskem, Východními Frankami a Čechami v místě průsečíku důležitých strategických cest. Norimberk se brzy spolu s Augsburgem stal jedním ze dvou největších obchodních center na cestě mezi Itálií a severní Evropou. V nedávné době však bylo v jižním okolí hradu objeveno několik osad. Mezi tato centra patří dva pravděpodobně královské dvory v okolí St. Egidien a St. Jakob a také prostor mezi kostelem sv. Sebalda a hradem.[1] Osada však v každém případě měla již od počátku tržní práva. Císařský hrad se poprvé zmiňuje roku 1050 jako nuorenberc v „Listině o Sigenovi“ císaře Jindřicha III. Od roku 1050 do roku 1571 se město díky své výhodné poloze rychle rozrůstalo. Císařský Norimberský hrad (Kaiserburg) se brzy stal neoficiálním hlavním městem říše, protože se zde scházely říšské sněmy a soudy. Roku 1065 vybudoval císař Jindřich IV. z říšského majetku Norimberk a okolí samostatný správní a soudní obvod. Konrád III. nově zřízené purkrabství s vlastním soudem a vládou propůjčil svobodným pánům z Raabs nad Dyjí, na přelomu let 1190/91 titul převzal Jindřich z Zollernu.

Vydáním "Velké listiny svobod" (Großer Freiheitsbrief) roku 1219 povýšil císař Fridrich II. Norimberk na svobodné říšské město, dal mu právo razit mince a vybírat clo. Vliv purkrabí se však brzy omezil na purkrabský hrad a úplně skončil, když roku 1427 poslední purkrabí Fridrich VI. prodal hrad radnici města Norimberka, přičemž nositeli titulu „purkrabí norimberský“ byli Hohenzollernové až do roku 1918. Odtud pak přešel na Království bavorské, které vložilo politické záležitosti do rukou městským radním.

Pozdní středověk a raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Vystavování říšských klenotů silně podpořilo hospodářský rozkvět města.
M. Merian: Plán Norimberka (1649)

Řada římskoněmeckých císařů si zvolila Norimberk za svou rezidenci. Významné je období vlády císaře Karla IV., který Norimberk často navštěvoval a také zde nechal postavit některé důležité stavby, například kostel Panny Marie. Karel IV. zde na říšském sněmu roku 1356 uveřejnil prvních 23 článků své Zlaté buly a roku 1361 mu zde porodila jeho žena Anna Svídnická syna, pozdějšího krále Václava IV.

Roku 1423 předal císař Zikmund říšské klenoty městu, kde byly do počátku 19. století uchovávány a vystavovány. Doba mezi roky 1470 a 1530 je považována za dobu největšího rozkvětu města – i přes stále se opakující spory a konflikty s rytíři jako byl Götz von BerlichingenConz Schott ze Schottensteinu. Bohatství města a jeho výhodná poloha jako „tržiště střední Evropy“ umožnilo vznik vynikajících děl umělecké a řemeslné výroby. V té době Norimberk patřil, společně s Kolínem nad Rýnem a Prahou, mezi tři největší města Svaté říše římské.

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Kulturní rozkvět města v 15. a 16. století vedl k tomu, že se Norimberk stal centrem německé renesance. Na přelomu 15. a 16. století zde působil slavný místní rodák, malíř Albrecht Dürer, kterému je ve městě věnováno muzeum, blízko něj je i slavná socha králíka podle známé Dürerovy kresby.

Za třicetileté války bylo okolí Norimberka dějištěm mnoho let trvající poziční války. Město samotné sice nebylo dobyto, ale zpustošení okolí je na dlouho hospodářsky oslabilo. Po válce roku 1649 se v Norimberku konala „mírová hostina“, na níž obě do té doby bojující strany několik dnů oslavovaly mír.

13. října 1792 byl založen Norimberský umělecký spolek, první umělecký spolek v Německu.

19. a počátek 20. století[editovat | editovat zdroj]

Der Adler (Orel) - první lokomotiva v Německu.
Území říšského města Norimberka
Pohled na staré město na konci 19. stol.

Významné události se odehrály v letech 1796 až 1806. Po nátlaku pruské vlády v sousedním Ansbachu se Norimberk nakonec podřídil Prusku. Úmluva však nebyla naplněna, jelikož Prusko se zaleklo výše norimberských dluhů. Současně se mezi norimberským obyvatelstvem zvedla vlna nevole proti rostoucí korupci měšťanstva. Tyto události otřásly říšskou stavovskou ústavou v samých základech a přivedly město na pokraj povstání.

Podle Usnesení mimořádné říšské deputace z 25. února 1803 zůstal Norimberk nezávislým, až do podpisu Listiny Rýnského spolku (Rheinbundakte) na konci existence Svaté římské říše, kdy francouzské oddíly obsadily Norimberk. 15. září 1806 předalo francouzské velení město Bavorskému království, které krátce nato ustanovilo civilní vládu a město administrativně začlenilo do království. Bavorské království převzalo v roce 1806 astronomické dluhy říšského města Norimberka jako součást celobavorského státního dluhu a tak se postaralo o jejich konsolidaci a vyrovnání. Bavorským zákonodárstvím byli katolíci, až dosud ve městě pouze tolerovani, zrovnoprávněni s protestanty.

V 19. století se Norimberk rozvíjel jako jedno z průmyslových center Bavorska. Právě zde byla roku 1835 zprovozněna první železniční trať pro přepravu osob v Německu, kterou na trase z Norimberka do Fürthu zajišťovala lokomotiva Adler.

Doba Nacionálního socialismu a Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Velké části města byly zničeny při spojeneckých náletech roku 1945

Již ve 20. letech 20. století se v Norimberku konaly první říšské stranické sjezdy nacionálních socialistů. V samotném Norimberku však NSDAP volby nikdy nevyhrála. Město bylo spravováno převážně liberály z DDP, jako průmyslové město byl Norimberk centrem bavorské sociální demokracie. Za nacismu hrál Norimberk jako „město říšských stranických sjezdů (Stadt der Reichsparteitage)“ důležitou roli v nacistické propagandě. Norimberské zákony, též Norimberské rasové zákony, byly jednohlasně přijaty 15. září 1935 Reichstagem na 7. říšském sjezdu NSDAP („Říšském stranickém sjezdu svobody / Reichsparteitag der Freiheit“) v Norimberku. Tímto aktem dali nacisté své antisemitské ideologii právní formu.

Ve druhé světové válce byl Norimberk jedním z předních cílů spojeneckých leteckých náletů, které 2. ledna 1945 staré město téměř zcela srovnaly se zemí a město jako celek těžce poškodily. Rovněž v pětidenní bitvě o Norimberk v dubnu 1945 byly základy mnoha historických budov zničeny. Krátce zaznívaly i názory, že by bylo lepší ruiny opustit a město vystavět znova na jiném místě, většinu staveb se ale podařilo zrekonstruovat do původní podoby. Po válce zde probíhal Norimberský proces.

Poválečná doba, rekonstrukce a německý hospodářský zázrak[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války, vedly vítězné mocnosti v Justičním paláci od listopadu 1945 Norimberské procesy proti hlavním válečným zločincům nacionálně socialistické diktatury. Obnova pod vedením stavitele Heinze Schmeißnera se snažila zachovat původní rysy a strukturu města, takže středověké a raně novověké části města zachovávají obrysy originální zástavby, i když většina budov pochází až z doby poválečné. Brzy se však projevil také odvěký podnikatelský duch Norimberka, a podniky jako Siemens, Schöller, MAN, AEG, Grundig nebo Triumph-Adler mají významný podíl na německém hospodářském zázraku. Obzvláštního významu nabyl Norimberk díky každoročnímu veletrhu hraček, který se zde koná od roku 1950, a od roku 1973 v novém veletržním středisku v Langwasseru. Hlavní důraz byl po válce kladen zejména na vybudování páteřní infrastruktury, což mimo jiné přineslo zprovoznění letiště (1955), v roce 1967 počátek výstavby metra a roku 1972 k dokončení přístavu na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj.

Kostel svatého Sebalda
Schöner Brunnen
Weinstadel a Henkersteg na řece Pegnitz
Kostel svatého Vavřince (St. Lorenz)
Dürerův dům

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Letiště Norimberk (kód NUE) leží asi 5 km severně od města a má přímá spojení do asi 50 destinací v Německu a v Evropě. Odbaví ročně asi 3,3 milionu cestujících. Na průplavu Dunaj - Mohan – Rýn je moderní nákladní přístav.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží na jihovýchodním okraji historického města je významný železniční uzel, který denně využívá asi 180 tisíc osob a kde zastavuje asi 450 vlaků dálkové i příměstské dopravy. Od roku 2006 je spojeno s Mnichovem vysokorychlostní tratí, která cestu urychlila na málo přes hodinu. V blízkosti nádraží je významné železniční muzeum německých drah.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Síť metra, budovaná od roku 1972, má tři linky se 46 stanicemi o celkové délce 35 km. Linky U2 a U3 jsou od roku 2008 plně automatizované. Tramvajová sít, která zahájila provoz roku 1881, měla v roce 2008 šest linek v celkové délce 36 km a dopravila téměř 40 milionů cestujících. Příměstská doprava má čtyři linky, S1 až S4.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Kolem Norimberku prochází několik dálnic: A3 (Frankfurt – Vídeň) severovýchodně od města, A6 (Saarbrücken – Praha) jižně a A9 (Mnichov – Berlín) východně od města. Dálnice A73 spojuje Norimberk s Fürthem a Bamberkem.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Historické město má na severu císařský hrad, jižněji mezi ním a řekou je čtvrť St. Sebald a mezi řekou a nádražím čtvrť St. Lorenz. Celé město bylo zničeno nálety v roce 1945. Při obnově byla zachována historická síť ulic a velmi pečlivě obnoveny hlavní památky, původní hrázděné a historické domy však nahradily moderní stavby.

  • Norimberský hrad je středověká falc s románskou patrovou kaplí, podobnou kapli v Chebu. Tvoří severní hranici historického města, na něž je odtud řada výhledů. Zachovala se i velká část městských hradeb s příkopem, věžemi a branami, které se odtud táhnou až k nádraží.
  • Dürerův dům (Dürer-Haus), hrázděný dům z roku 1420 v jedné z méně poškozených částí města, pod západním koncem hradu, obsahuje Dürerovo muzeum.
  • Luterský kostel sv. Sebalda, trojlodní raně gotická bazilika s halovým vysokým chórem a dvěma věžemi leží severně od hlavního náměstí. Z vnitřního zařízení se zachovalo mnoho soch a barevná okna z 15.-16. století.,
  • Stará radnice, pozdně renesanční stavba východně od kostela s gotickým křídlem z roku 1340.
  • Katolický kostel Panny Marie na hlavním náměstí, postavený z podnětu Karla IV. v parléřovském stylu roku 1362, trojlodní hala s pozdně gotickou fasádou z roku 1506.
  • Schöner Brunnen („krásná kašna“) je 19 m vysoká gotická kašna z roku 1396 s bohatou figurální výzdobou (Heinrich Beheim), která symbolizuje výstavbu Říše.
  • Špitál svatého Ducha z roku 1339 je malebná budova nad řekou Pegnitz, blízko mostu Museumsbrücke. Zde se uchovávaly říšské klenoty a budova dnes slouží jako domov důchodců.
  • Henkersteg ("katova lávka") a ostrov, malebné zákoutí u Maxbrücke
  • Luterský kostel svatého Vavřince (St. Lorenz), gotická trojlodní bazilika z poloviny 13. století s vysokým halovým chórem z roku 1477 a dvěma věžemi v průčelí stojí v jižní části starého města.
  • Renesanční zámeček Tucherschloss (Hirschelgasse 9/11) patřil bohaté městské rodině Tucherů a je dnes muzeem dobového zařízení a klenotů.
  • Germanisches Nationalmuseum (Germánské národní muzeum) je blok budov blízko nádraží, největší muzeum německé kultury, dějin a umění.
  • Areál sjezdů NSDAP jihovýchodně od města je dnes muzeum a dokumentační středisko nacismu.
  • Zoologická zahrada o rozloze přes 60 ha.

Místní zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Norimberské párečky (Nürnberger), krátké párečky servírované v housce na způsob hamburgeru tzv. Drei im Weggla.
  • Norimberský trychtýř, středověký mučící nástroj nebo také fantaskní přístroj, kterým lze nalít znalosti do hlavy
  • Norimberské perníčky
  • Norimberský veletrh hraček
  • Norimberský Christkindlesmarkt, největší Vánoční trh ve střední Evropě

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRIEDEL, Birgit. Spuren der frühesten Stadtentwicklung. In FRIEDEL, Birgit; FRIESER, Claudia. Nürnberg. Archäologie und Kulturgeschichte.. Büchenbach : Verlag Dr. Faustus, 1999. S. 51. (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Norimberk. Sv. 18, str. 403
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Norimberk. Sv. 7, str. 603

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]