Horolezectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Horolezec)
Skočit na: Navigace, Hledání
Lezec s množstvím jistících prostředků na ledové stěně
Skalák, Maják – Gotická hrana, 7. června 1959, lezci Svatoš a Cerman
foto Vilém Heckel

Horolezectví lze považovat za druh sportu, zvláštní zálibu, pro někoho ale třeba i životní styl nebo poslání. Horolezectví dnes zahrnuje tak širokou škálu činností, jeho zcela přesná definice není možná.

Odvětví horolezectví mají společného snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu. U některých odvětví existují specifická pravidla lezení.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Horolezectví lze přibližně dělit podle terénu, ve kterém se leze

Boulderující lezec s pytlíkem na magnézium

Horolezci nepůsobící v horách se někdy označují jen jako lezci, ale není to pravidlem. Pro pohyb v horách se také používá označení alpinismus, skialpinismus (kombinace horolezectví a lyžování) a jiné.

Různé podmínky přinášejí různé problémy. Obecně horolezectví v horách přináší náročnější klimatické podmínky, větší nároky na odolnost, větší objektivní nebezpečí. Vysoká nadmořská výška znamená snížený tlak, nedostatek kyslíku a riziko výškové nemoci. Ve sportovně pojatém lezení na skalách, umělých stěnách a boulderingu se zase provádějí různé náročné pohyby („kroky“) vyžadující mimo jiné extrémní sílu a koordinaci pohybů.

Horolezci většinou používají horolezecký materiál k zabránění úrazu a smrti následkem pádu (volné lezení) nebo i k postupu vzhůru technické lezení. Typickými pomůckami horolezecké techniky jsou například lano, karabiny, cepín.

Obecně se horolezectví považuje za nebezpečnou činnost, ale to platí jen pro určité oblasti. Například lezení na umělé stěně nebo po pevné skále s fixním jištěním může být bezpečnější než mnohé běžné sporty, například fotbal.

Vybavení horolezce[editovat | editovat zdroj]

Podle druhu a délky túry přichází v úvahu ještě bivakovací vybavení:

Styly přelezu[editovat | editovat zdroj]

Ve sportovně pojatém lezení je pro hodnotu výkonu důležitý tzv. styl přelezu.

  • On sight (OS) – přelez stylem RP takzvaně na první pohled, tedy bez předchozího seznámení s cestou. Lezec nesmí ani pozorovat ostatní při zdolávání stejné trasy nebo si od nich nechat radit kroky. Je nejvýše uznávaným stylem pro přelezení cesty. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako OS připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech a za překážku se nepovažují ani obílené chyty od magnezia z předchozích přelezů, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
  • Flash – přelez stylem RP na první pokus bez odsednutí. Lezec už viděl cestu lézt někoho jiného (počítá se i zhlédnutí na videu), nebo mu někdo při lezení radí. Velmi respektovaný styl.
  • Rot punkt, Red point (RP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, začíná pod cestou bez připravených expresek či jiných prostředků. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako RP připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
  • Pink point (PP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, v jistících bodech už jsou nacvakány expresky, což činí výstup poněkud lehčím než v případě RP. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. Velmi používaný a respektovaný styl. V současné době bývají velmi těžké cesty lezeny spíše stylem PP než RP.
  • Rotkreuz (RK, též Red Cross, jojo) – po pádu lezec nechá lano v posledním dosaženém jištění a po spuštění do místa, kde se dá stát bez pomoci rukou (no hand rest), případně na zem, cestu doleze bez odpočinku.
  • All free (AF) – povolen je odpočinek na jistících bodech, po pádu se může pokračovat ve výstupu a je možnost prostudovat si plánovanou trasu.
  • Top rope (TR nebo Red circle, RC) – lezec je jištěn pomocí lana shora, které prochází jištěním nad lezcem. Ten se tak nevystavuje riziku pádu, s výjimkou kyvadlového pádu, pokud není jištění přímo nad lezcem. Tento způsob přelezu je vhodný při tréninku.
  • Free solo (FS) – lezec není nijak jištěn. Oproti jiný způsobům je psychicky náročnější a riskantnější. Horolezci je obecně považován za nejhodnotnější způsob překonání cesty, vzhledem k rizikům ale není příliš praktikován. Poněkud bezpečnější verzí je Deep water solo (DWS), kdy se bez jakéhokoli jištění zdolávají cesty nad hlubokou vodou. Lezec zde riskuje pouze pád do vody.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. pravidla pískovcového lezení
  2. Jak smyčkovat na písku
  3. Přehled jisticích pomůcek a jejich vlastností
  4. Lékárnička horolezce
  5. Skalní oblasti ČR momentální stav povolení čí zákazu lezení s magnéziem
  6. Seznam věcí na víkend ve skalních horách s blízkým nástupem

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]