Volné lezení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lezec během volného lezení

Volné lezení je styl horolezectví, při kterém se k pohybu po skále využívá pouze přirozeného povrchu skály a síly lezce. Je protikladem technického lezení, kdy lezec využívá umělé pomůcky (například se drží za skoby, stoupá do žebříčků, pomáhá si přítahem za lano a podobně). Při volném lezení je použití technických pomůcek omezeno na jištění pro případ pádu.

Volné lezení je v současnosti obecně považováno za šetrnější ke skále a sportovně hodnotnější než lezení s umělými pomůckami.

Sportovní lezení[editovat | editovat zdroj]

Sportovní lezení je v dnešní době nejpopulárnějším druhem volného lezení. Spočívá v tom, že lezec se pohybuje ve sportovních cestách (cesty, které se dají zlézt na jeden zátah) a zdolává skalní obtíže vlastní silou.

Historie sportovního lezení[editovat | editovat zdroj]

Kořeny sportovního lezení leží v dobách, kdy se zraky horolezců přestaly upínat k horským vrcholům, ale začali dobývat sice nižší, mnohdy však daleko obtížněji dosažitelné skalní útvary. Sportovní lezení začalo nabývat významu v sedmdesátých letech, kdy američtí lezci začali shledávat volné lezení nejpřirozenějším druhem horolezectví. Jedním z prvních sportovních lezců, kteří pojali lezení jako životní styl byl John Gill. V Čechách platí pro sportovní lezení pravidla, definovaná Českým horolezeckým svazem.[1]

Pískovcové lezení[editovat | editovat zdroj]

Pískovcové lezení je specifická varianta sportovního lezení se zvláštními pravidly[2] a způsoby jištění[3] reflektujícími specifické vlastnosti českých a saských pískovců.

Závodní lezení[editovat | editovat zdroj]

Ve sporotvním lezení se pořádají také závody, které se již zpravidla přesunuly na umělé lezecké stěny, z důvodu ochrany přírody a srovnání podmínek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pravidle lezení na nepískovcových skalách
  2. pravidla pískovcového lezení
  3. Jak smyčkovat na písku