Sedací úvaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sedací úvazek "Sedák"
Využití materiálových poutek

Bederní úvaz, neboli sedací úvaz (obvykle slangově nazývaný sedák), je součást horolezeckého vybavení.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Využívá se pro následující účely:

  • Slouží jako spojení člověka s lanem.
  • Je pevným jistícím bodem.
  • Je slaňovací pomůckou.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Sedací úvaz běžné konstrukce se skládá z bederního pásu a dvou pásů nohavic (nazývanými též nohavičky), obepínajících nohy. Tyto nohavice jsou navzájem spojené popruhem. Tento popruh je spojen s bederním pásem širokým popruhovým okem, které tvoří tzv. slaňovací oko (nazývané také jako odsedávací, jistící). V zadní části je bederní pás spojen s nohavicemi pružnými popruhy, jež se používají k zajištění polohy nohavic na nohách lezce. Volné nohavice by totiž omezovaly pohyb lezce.

Bederní pás je rozpojovatelný pomocí kovové přezky, vyrobené z lehké a pevné slitiny. Přezka je konstrukčně řešena tak, že je vyrobena z jednoho kovového kusu a popruh se jimi musí provléknout na třikrát. Nejprve zespodu nahoru, pak shora dolů, a po obtočení postranní hrany opět prvním otvorem shora dolů. Popruh musí být v přezce řádně utáhnut. Tyto přezky se rovněž používají při možnosti nastavení velikosti nohavic.

Na přezkách je často nápis DANGER (anglicky „nebezpečí“). Nápis je umístěn tak, aby nebyl při správném zapnutí vidět. Pokud je vidět, tak to znamená, že přezka je špatně zapnuta a hrozí tak rozepnutí sedáku, což může vést k nehodě.

Obvykle jsou na bederním pásu - na jeho bocích, tzv. materiálová poutka. Tato poutka slouží k nošení horolezecké výzbroje. K ničemu jinému tato poutka nejsou dimenzována a jejich záměna se slaňovacím okem (např. při navazování lana do slaňovacího oka) může být tragická.

Na sedacích úvazcích jsou použity tři druhy poutek:

Bederní úvaz se z důvodu bezpečnosti používá s prsním úvazem, což při pádu zmenšuje riziko poranění páteře rozložením tíhových sil a zajišťuje přetočení padajícího lezce do bezpečnější polohy hlavou vzhůru. Vzájemné použití obou úvazků, navzájem spojených smyčkou (o nosnosti minimálně 15 kN), či karabinou se nazývá kombinovaný úvazek.

Bederní úvaz musí splňovat evropskou normu o horolezeckých úvazcích EN 12277.
Dle této normy spadá bederní úvazek do kategorie C.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pit Schubert: Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu, DAV - Freytag a Bernd, ISBN 80-85822-27-X