Bouldering

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boulderista s bouldermatkou

Bouldering je druh lezení provozovaný bez lana na malých skalních blocích nebo nízkých skalách několik metrů nad zemí. Název pochází z anglického slova boulder („balvan“). V současnosti získává velkou popularitu hlavně u začínajících lezců, mj. i díky své nenáročnosti na vybavení a zkušenosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Průkopníky boulderingu se stali Britové v 80. letech 19. století. Původně byl však bouldering používán pouze jako složka tréninkového plánu horolezců, přičemž cílem přípravy byly náročnější výstupy v horách. Jako samostatnému sportu se boulderingu poprvé začal věnovat v 50. letech 20. století John Gill, přední gymnasta, který shledal „lezení po šutrech“ zábavným.

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Jištění při boulderingu

K jeho provozování v zásadě není nezbytné nic - stačí ruce a nohy. Nejběžněji používaným vybavením jsou:

  • lezečky, což je speciální obuv, která zároveň chrání nohu, a zároveň umožňuje jemné a obratné kroky a má dobrou přilnavost ke skále
  • tzv. bouldermatka což je měkká podložka, která v případě pádu zabrání vážnějšímu zranění.
  • pytlík s „magnéziem“, což je chemický přípravek (4MgCO_3 \cdot Mg(OH)_2 \cdot 4H_2O) omezující pocení rukou

Použití magnézia je u některých terénů kontroverzní, například na pískovcových skalách je zakázáno.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Obvyklým bezpečnostním opatřením je jištění další osobou. Přitom neprobíhá pomocí lana a jistící techniky jako v horolezectví, ale jisticí zasahuje přímo pouze svýma rukama. Cílem je usměrnit pád lezce tak, aby nedopadl v nebezpečné poloze těla, např. hlavou na vyčnívající kámen. V případě nehody také další osoba může poskytnout pomoc.

Terén[editovat | editovat zdroj]

Jak z názvu vyplývá, klasickým terénem boulderingu jsou různé balvany a menší skalky. Do definice boulderingu by spadal např. i dlouhý traverz rozsáhlého skalního útvaru, když by se lezec pohyboval nízko nad zemí.

Neostrá je také hranice, jaké skalní útvary a jakou výšku lze ještě považovat za malou. Vyšší bouldery se označují jako „high bally“. Bouldering ve výšce v řádu desítek metrů a s velkým rizikem smrti v případě pádu by většina lezců označila spíše za skalní lezení stylem free solo.

Bouldering lze také provozovat na umělých stěnách „bouldrovkách“, v tělocvičnách apod., které slouží hlavně k zimní přípravě.

Závodní bouldering[editovat | editovat zdroj]

V boulderingu se pořádají závody, zpočátku na přírodních kamenech, později se rozšířilo závodění na umělých strukturách. Od roku 1998 se v boulderingu pořádá série závodů Světového poháru pod hlavičkou UIAA, později pod hlavičkou Mezinárodní federace sportovního lezení IFSC (International Federation of Sport Climbing), která se od UIAA oddělila.

V současnosti probíhá závod ve třech kolech – kvalifikace, semifinále a finále. V kvalifikaci absolvují závodníci postupně 5 boulderů. Na každý boulder mají časový limit a neomezený počet pokusů. Startuje se z označených chytů. Vylezený boulder se označuje termínem top („vrcholek“), topový chyt musí být držen oběma rukama. Kromě topu je ještě jeden nižší chyt označen jako bonus nebo zóna. Výsledek se určí sečtením dosažených topů a bonusů, při stejném počtu rozhoduje nižší počet pokusů. Výsledek se zapíše například jako 4t8 5b6, což znamená čtyři topy na 8 pokusů a 5 bonusů na 6 pokusů. Stejným způsobem se leze semifinále, kam postupuje obvykle nejlepších 16 z kvalifikace a finále, kde startuje zpravidla 6 nejlepších ze semifinále. Startovní pořadí v semifinále a finále je opačné, než výsledek předchozího kola, čili vítěz semifinále nastupuje do finále poslední.

Při rovnosti výsledku finále rozhoduje výsledek ze semifinále. Obtížnost boulderů od kvalifikace k finále obvykle graduje, prodlužuje se čas na pokusy, v semifinále a finále se obvykle lezou jen 4 bouldery. Závodníci lezou tzv. on sight („dle pohledu“), před závodem si mohou v daném časovém limitu prohlédnout postavené bouldery ze země a osahat si první chyty. Poté jsou odvedeni do izolace, odkud nevidí lézt své soupeře. Po vyvolání z izolace lezec zkouší první boulder. Po úspěchu, nebo vypršení limitu má jedno kolo odpočinek v izolaci, zatímco na své pokusy nastupuje další závodník. Poté jde první závodník na druhý boulder, druhý závodník odpočívá a na první boulder nastupuje třetí závodník a tak to jde dokud neprojdou všichni všechny bouldery.

Od roku 2011 jsou všechny závody pořádané IFSC přenášeny internetovou televizí (viz web).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • IFSC – oficiální stránky (včetně webové televize)
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu