Menhartovský palác
| Menhartovský palác | |
Průčelí Menhartovského palác do Štupartské ulice |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Země | |
| Vystavěn | Kolem roku 1700 |
| Architekt | Vít Václav Kaňka, František Maxmilian Kaňka |
| Sloh | Baroko |
| Rod | Harantové z Polžic a Bezdružic Niklas Hartmann z Klarsteinu |
Menhart(ov)ský nebo Manhartský palác, zvaný také dům U koz, či Šrámkův dům, je barokní palác čp. 595 na Starém Městě v Praze mezi ulicemi Celetná (č. 17) a Štupartská (č. 12). V paláci sídlí Divadlo v Celetné.
Dějiny paláce[editovat]
Byl postaven kolem roku 1700 na místě několika starších domů. Nejstarší zmínka o některém z nich pochází z roku 1402 a poté z roku 1413, kdy byl dům prodáván (tento doklad uvádí název domu „U koz“). Po husitských válkách došlo k rozšíření domu zhruba na jeho dnešní rozlohu. Pak byl mj. ve vlastnictví Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic či Adama z Valdštejna.
Nejpozději na počátku 17. století byla část paláce u Štupartské ulice rozšířena a sloužila jako sladovna. Ve 2. čtvrtině 18. století se majitelem domu stal Niklas Hartmann von Klarstein. Během jeho vlastnictví v domě bydlel Jan Petr Molitor a před rokem 1738 zde zhotovil dnes již zaniklé fresky.
V roce 1752 palác koupil řád zbožných škol pro svou kolej (z této doby se dodnes dochovala socha sv. Jana Nepomuckého v průčelí ve výklenku mezi patry z doby kolem roku 1755) a v roce 1780 se stal měšťanským majetkem a vznikla v něm patrně manufaktura na výrobu hedvábných tkanin a suken. Zhruba v této době byl upraven raně klasicistně, nejspíše Františkem Hegerem. Dvě různé části, ze kterých je dnes složeno průčelí do Štupartské ulice, vznikly v průběhu 18. století dočasným rozdělením domu.
V přízemí domu je dřevěná socha Hérakla se lvem patrně od Jana Jiřího Bendla z let 1675–1680, ve dvoře je faksimile plastiky Trpělivost ze souboru Ctností Matyáše Bernarda Brauna.
V domě nyní sídlí Divadlo v Celetné a Institut umění - Divadelní ústav.
Literatura[editovat]
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 397–398. ISBN 80-200-0563-3