Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – rytina od Aegidia Sadelera

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 Klenová21. června 1621 Praha) byl český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník, příslušník rodu Harantů z Polžic a Bezdružic.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal své rozsáhlé vzdělání. Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 15931598 působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce 1589 se Kryštof oženil s Evou Černínovou z Chudenic, ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku 1597 jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku. (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.

Během cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydali lodí do Svaté země. Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul. Splavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.

Dobová ilustrace Staroměstské exekuce

Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608, byla však ilustrována dřevoryty Jana Willenberga. Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618[zdroj?] přešel z katolicismu na protestantství. Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň. Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň.[1] Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.[1] Až do bitvy na Bílé hoře zastával funkci předsedy České komory zemské.

Poprava na Staroměstském náměstí[editovat | editovat zdroj]

Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka Valdštejnovým oddílem v roce 1621[1] a vydán do rukou císařských příznivců. Byl odsouzen k trestu smrti, přičemž jako přitěžující okolnost mohla být jeho konverze k protestanství,[2] tradičně se také uvádí jeho podíl na ostřelování Vídně.[1] Byl popraven jako třetí v pořadí po Václavu Budovcovi z Budova a jako poslední ze tří příslušníků panského stavu. Byl podobně jako další příslušníci české šlechty sťat.[1] Oproti dalším pánům bylo jeho manželce umožněno jeho tělo v tichosti pochovat. V dnešní době je místo jeho posledního odpočinku neznámé, ale existují určité indicie, kde by jeho tělo mohlo odpočívat.[zdroj?]

Vdova po Kryštofu Harantu Anna Saloména, původem Hradišťská z Hořovic, se po popravě svého muže vrátila ke katolické víře, syny dala na výchovu k jezuitům a v roce 1625 se znovu provdala – za Heřmana Černína z Chudenic, který byl společníkem Kryštofa Haranta na jeho cestě do Svaté země.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

(pouze zachované skladby)

  • Missa quinis vocibus super Dolorosi martir – pětihlasá parodická mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti
  • Maria kron, die Engel schon – pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum
  • Qui confidunt in Domino – šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování)
  • Crucifixus trium vocum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e AUBRECHT, Richard. Valka.cz - Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce a jeho doba [online]. Valka.cz, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online.  
  2. KALISTA, Zdeněk. České baroko. Praha : Evropský literární klub, 1941. S. 334.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
  • KOLDINSKÁ, Marie. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : cesta intelektuála k popravišti. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 573 s. ISBN 80-7185-537-5.  
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Krištof Harant z Polžic :1621–1921. Praha : Melantrich, 1921. 31 s.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 203.  
  • PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.  
  • RACEK, Jan. Kryštof Harant z Polžic a jeho doba I-III. 1. vyd. Brno : Universita J.E. Purkyně, 1970-1973. 241 + 222 + 247 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]