Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – rytina od Aegidia Sadelera

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 Klenová – 21. června 1621 Praha) byl český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník, příslušník rodu Harantů z Polžic a Bezdružic.

Životopis

Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal své rozsáhlé vzdělání. Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593–1598 působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce 1589 se Kryštof oženil s Evou Černínovou z Chudenic, ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku 1597 jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku. (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.

Během cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydali lodí do Svaté země. Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul. Splavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.

Dobová ilustrace Staroměstské exekuce

Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608, byla však ilustrována dřevoryty Jana Willenberga. Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618^[zdroj?] přešel z katolicismu na protestantství. Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň. Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň. Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác. Až do bitvy na Bílé hoře zastával funkci předsedy České komory zemské.

Poprava na Staroměstském náměstí

Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka Valdštejnovým oddílem v roce 1621 a vydán do rukou císařských příznivců. Byl odsouzen k trestu smrti, přičemž jako přitěžující okolnost mohla být jeho konverze k protestanství, tradičně se také uvádí jeho podíl na ostřelování Vídně. Byl popraven jako třetí v pořadí po Václavu Budovcovi z Budova a jako poslední ze tří příslušníků panského stavu. Byl podobně jako další příslušníci české šlechty sťat. Oproti dalším pánům bylo jeho manželce umožněno jeho tělo v tichosti pochovat. V dnešní době je místo jeho posledního odpočinku neznámé, ale existují určité indicie, kde by jeho tělo mohlo odpočívat.^[zdroj?]

Vdova po Kryštofu Harantu Anna Saloména, původem Hradišťská z Hořovic, se po popravě svého muže vrátila ke katolické víře, syny dala na výchovu k jezuitům a v roce 1625 se znovu provdala – za Heřmana Černína z Chudenic, který byl společníkem Kryštofa Haranta na jeho cestě do Svaté země.

Dílo

Literatura

• Putování aneb Cesta z království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii ležící

Hudba

(pouze zachované skladby)

• Missa quinis vocibus super Dolorosi martir – pětihlasá parodická mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti
• Maria kron, die Engel schon – pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum
• Qui confidunt in Domino – šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování)
• Crucifixus trium vocum

Odkazy

Literatura

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
• KOLDINSKÁ, Marie. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : cesta intelektuála k popravišti. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 573 s. ISBN 80-7185-537-5.  
• NEJEDLÝ, Zdeněk. Krištof Harant z Polžic :1621–1921. Praha : Melantrich, 1921. 31 s.  
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 203.  
• PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.  
• RACEK, Jan. Kryštof Harant z Polžic a jeho doba I-III. 1. vyd. Brno : Universita J.E. Purkyně, 1970-1973. 241 + 222 + 247 s.  

Související články

• Humanismus a renesance v české literatuře
• Staroměstská exekuce

Externí odkazy

• Rozsáhlejší biografie
• Qui confidunt in Domino v podání Pražského komorního sboru