Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 Klenová – 21. června 1621 Praha) byl český spisovatel, šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník, příslušník rodu Harantů z Polžic a Bezdružic.
Obsah |
Životopis [editovat]
Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal své rozsáhlé vzdělání. Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních. V letech 1593–1598 působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům. V roce 1589 se Kryštof oženil s Evou Černínovou z Chudenic, ale jejich štěstí netrvalo dlouho, jelikož roku 1597 jeho manželka umřela. Zůstaly po ní dvě děti, které dal na výchovu své příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku. (V pozdějších fázích svého života se Kryštof ještě následně dvakrát oženil). Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.
Během cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydali lodí do Svaté země. Následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul. Splavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.
Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu zemřely i obě jeho děti. Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad. V roce 1601 se Kryštof stal dvorským radou a císařovým komorníkem. Na jeho dvoře zažil nejlepší léta svého života a zde také dopsal svůj cestopis, který ilustroval vlastními kresbami. Kniha vyšla v roce 1608, byla však ilustrována dřevoryty Jana Willenberga. Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618[zdroj?] přešel z katolicismu na protestantství. Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň. Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl deseti až patnáctitisícovou armádu na Vídeň.[1] Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.[1] Až do bitvy na Bílé hoře zastával funkci předsedy České komory zemské.
Poprava na Staroměstském náměstí [editovat]
Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka Valdštejnovým oddílem v roce 1621[1] a vydán do rukou císařských příznivců. Byl odsouzen k trestu smrti, přičemž jako přitěžující okolnost mohla být jeho konverze k protestanství,[2] tradičně se také uvádí jeho podíl na ostřelování Vídně.[1] Byl popraven jako třetí v pořadí po Václavu Budovcovi z Budova a jako poslední ze tří příslušníků panského stavu. Byl podobně jako další příslušníci české šlechty sťat.[1] Oproti dalším pánům bylo jeho manželce umožněno jeho tělo v tichosti pochovat. V dnešní době je místo jeho posledního odpočinku neznámé, ale existují určité indicie, kde by jeho tělo mohlo odpočívat.[zdroj?]
Vdova po Kryštofu Harantu Anna Saloména, původem Hradišťská z Hořovic, se po popravě svého muže vrátila ke katolické víře, syny dala na výchovu k jezuitům a v roce 1625 se znovu provdala – za Heřmana Černína z Chudenic, který byl společníkem Kryštofa Haranta na jeho cestě do Svaté země.
Dílo [editovat]
Literatura [editovat]
Hudba [editovat]
(pouze zachované skladby)
- Missa quinis vocibus super Dolorosi martir – pětihlasá parodická mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti
- Maria kron, die Engel schon – pětihlasé moteto na německý text otištěné roku 1604 ve sbírce Rosetum Marianum
- Qui confidunt in Domino – šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené roku 1598 při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha výše uvedeného popisu cesty (Putování)
- Crucifixus trium vocum
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e AUBRECHT, Richard. Valka.cz - Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce a jeho doba [online]. Valka.cz, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online.
- ↑ KALISTA, Zdeněk. České baroko. Praha : Evropský literární klub, 1941. s. 334.
Literatura [editovat]
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- KOLDINSKÁ, Marie. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : cesta intelektuála k popravišti. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004. 573 s. ISBN 80-7185-537-5.
- NEJEDLÝ, Zdeněk. Krištof Harant z Polžic :1621–1921. Praha : Melantrich, 1921. 31 s.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 203.
- PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.
- RACEK, Jan. Kryštof Harant z Polžic a jeho doba I-III. 1. vyd. Brno : Universita J.E. Purkyně, 1970-1973. 241 + 222 + 247 s.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Čeští spisovatelé
- Čeští političtí spisovatelé
- Skladatelé klasické hudby
- Skladatelé renesance
- Skladatelé chrámové hudby
- Čeští hudební skladatelé
- Čeští cestovatelé
- Harantové z Polžic a Bezdružic
- Narození 1564
- Úmrtí 1621
- Popravení na Staroměstském náměstí v roce 1621
- Osobnosti třicetileté války
- Popravení stětím
- Čeští protestanti
- Popravení revolucionáři