Týnská fara
| Týnská fara | |
|---|---|
 Jižní fasáda fary | |
| Účel stavby | |
farní úřad a restaurace | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický barokní |
| Architekt | anonymové |
| Výstavba | 12.–14. století |
| Přestavba | 17.–1. polovina 18. století |
| Současný majitel | Arcibiskupství pražské |
| Poloha | |
| Adresa | Celetná 5, 110 00 Praha 1-Staré Město,  Česko |
| Ulice | Celetná |
| Souřadnice | 50°5′14,66″ s. š., 14°25′22,13″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38196/1-330 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Týnská fara je dvoupatrová nárožní budova čp. 601/I v Celetné ulici 5 v Praze 1 na Starém Městě, původně špitál, kaple a nyní farní úřad a restaurace. Od roku 1958 je chráněná jako kulturní památka. [1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zpráva pochází z roku 1135 a je donací, jíž český kníže Soběslav I. daroval Vyšehradské kapitule špitál Panny Marie, aby v něm pečovala o onemocnělé kupce a dvanáct chudých.
V následujícím století, v roce 1279, se zmiňuje jeho poloha, že špitál přiléhá ke kostelu Panny Marie. V roce 1280 se nazývá špitálem při Týnském dvoře, s nímž je zdí spojený.
V roce 1298 se zde připomíná jednak probošt Týnského chrámu, magistr Rapota, a jako nájemník notář jménem Albert. V roce 1319 se uvádí jménem týnský farář František. [2] V roce 1322 již špitál nefungoval, protože Vyšehradská kapitula dům pronajala Štěpánovi z Tetína († 1338), tehdy nejvyššímu písaři Království českého[3].
Od roku 1365 v domě sídlil plebán kostela Panny Marie před Týnem. Budova byla průběžně obydlena také ve dvacátých letech 15. století, kdy kněží Týnského chrámu přestoupili na víru podobojí. V letech 1424–1471 zde bydlel a v kostele kázal arcibiskup Jan Rokycana.
Farní hřbitov přiléhal ke kostelu a faře z jihovýchodu; byl zrušen za císaře Josefa II. a likvidován až kolem roku 1820, umrlčí komora byla zbořena roku 1894 společně s kaplí sv. Ludmily. Fotografie z roku 1934 dokládá, jak byly Celetnou ulicí přímo kolem fary vedeny koleje tramvaje, budova je prakticky shodná s dnešním stavem.[4] V koutě mezi farou a kostelem poté bývala malá oplocená zahrádka s dvorkem, na němž byla po určitou dobu na ocelovém nosníku vystavena socha Immaculaty mariánského sloupu pro Staroměstské náměstí.
V současné době sídlí v severním křídle domu v přízemí restaurace, v patrech je sídlo farního úřadu, farního sboru a byty.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Špitální kostel Panny Marie a kaple sv. Ludmily[editovat | editovat zdroj]
Podrobně viz Kaple svaté Ludmily (Praha)
Gotická budova fary, vystavěná na téměř čtvercovém půdorysu, se zachovala s téměř neporušeným zdivem sklepů (původně přízemí). Na ně z východu navazoval jednolodní raně gotický kostel Panny Marie před Týnem ze druhé poloviny 13. století. Ten byl po výstavbě trojlodního Týnského chrámu zachován, zasvěcen svaté Ludmile a nadále užíván jako kaple. Architekt Josef Mocker vypracoval projekt na jeho obnovu, ale městská rada v rámci asanace staré Prahy v lednu roku 1894 rozhodla o zbourání stavby.[5] Před zbořením byl zdokumentován fotograficky a zachráněno z nej několik architektonických článků, šest přípor je vystaveno v Lapidáriu Národního muzea v Praze.[6]
V roce 1934 byl ve sklepě fary nalezen raně gotický chrlič, náležející rovněž tomuto kostelu.[7] Ve sklepě fary se dochoval portálek, jímž se do kostela vstupovalo. Na místě zbořeného kostela je volné prostranství, na něž navazoval farní hřbitov.
Špitál a fara[editovat | editovat zdroj]
Portál s dubovými vraty, na nichž jsou reliéfy dvou okřídlených hlav andělů, je barokní a pochází z 18. století. V přízemí jsou dvě gotické prostory včetně křížových kleneb a jedna barokní s valenou klenbou. V barokní úpravě je kamenné gotické schodiště a gotické obvodové konstrukce zdiva až do druhého patra, se stupňovitým gotickým štítem, vystupujícím na západní straně nad střechu při sousedním domě čp. 602/II. V prvním patře se dochovala dekorativní gotická nástěnná malba.
K raně barokní přestavbě domu došlo v posledním desetiletí 17. století, kdy byla upravena okna a vsazena jejich nová ostění. Poté následovala vrcholně barokní přestavba v první čtvrtině 18. století za faráře Jana Floriána Hammerschmida. Při ní byl upraven vstupní průjezd s klenbou. Ve druhé čtvrtině 18. století bylo do vstupní místnosti v přízemí instalováno sousoší sv. Jana Nepomuckého se dvěma andílky, tehdy zde sloužil Jan Josef Hubatius z Kotnova.
Ve východní stěně fary byl proražen novodobý vchod pro účely současné restaurace. Stav z roku 1934 dokumentuje archivní fotografie. [8]
Nástěnná malba z let 1750–1760 v tzv. malé jídelně zobrazuje romantické krajiny se zříceninami a ptactvem. V letním refektáři ve východním křídle je strop rozdělen omítnutým středním trámem a po jeho stranách je ornamentální štuková výzdoba. Nástěnné malby neurčeného autora z let 1760–1750 představují krajiny s figurální stafáží: Brusič, Hrající si děti, Žena u vody a chlapec s rakem, Sekáč naklepávající kosu, Rybáři u řeky, Děti lovící raky, Chlapci hrající kuželky, Žena s chlapcem u studny. V přilehlé komoře, vklíněné mezi kamenné gotické opěráky Týnského chrámu, je malovaný trámový strop. V objektu se zachovaly několikeré barokní dveře a barokní krov s ležatou stolicí.[9].
Vnitřní zařízení[editovat | editovat zdroj]
Z mobiliáře se dochovala bíle glazovaná kachlová kamna z 1. poloviny 19. století, harmonium, z uměleckých prací soubor portrétů osobností spjatých s Týnským chrámem, barokní obrazy světců a univerzitní teze, také drobné sochy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.pamatkovykatalog.cz/tynska-fara-15707602
- ↑ TEIGE I, 1910, s. 459-460
- ↑ TOMEK I, 1892, s. 24
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, archivní fotografie z roku 1934
- ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. S. 1009.
- ↑ Denkstein Vladimír-Drobná Zoroslava-Kybalová Jana, Lapidarium Národního musea. SNKLHU Praha 1958, s. 116, č. kat. 34, obr. 50.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, foto chrliče z roku 1934
- ↑ Archiov hl. m. Prahy, fotografie východního průčelí z roku 1934
- ↑ VLČEK 1996, s. 402
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy, I.díl, Praha 1866.
- TOMEK, Václav Vladivoj: Základy starého místopisu pražského, I. díl, Staré Město. 2. vyd. Praha 1892, s.24
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996, s.401-402.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Týnská fara na Wikimedia Commons
