Ferdinand Maxmilián Brokoff
Ferdinand Maxmilián Brokoff (12. září 1688, Červený Hrádek u Jirkova – 8. březen 1731, Praha) byl český sochař a řezbář, syn sochaře a řezbáře Jana Brokoffa a bratr sochaře a řezbáře Michala Jana Josefa Brokoffa. Spolu se svým otcem a bratrem patřili k předním představitelům českého barokního sochařství.
Obsah |
Biografie[editovat]
Narodil se v západních Čechách jako druhý syn Jana Brokoffa. Podobně jako jeho bratr Michal Jan Josef pokračoval v rodinné tradici a vyučil se sochařství v dílně svého otce. V letech 1708 – 1713 studoval v dílně tehdy slavného kamenosochaře Ondřeje Filipa Quitainera, pravděpodobně od roku 1709 již tvořil samostatně.
Zemřel bezdětný, na souchotiny, obvyklou nemoc sochařů, vyvolanou silikózou, tj. zaprášením plic křemičitým prachem z tesaného kamene. Na tutéž diagnózu zemřeli jeho otec i bratr. V roce 1732 byl Ferdinand pohřben na chrámovém hřbitově kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě pražském, kde je umístěna také jeho pamětní deska s bustou.
Dílo[editovat]
V českém prostředí jsou známy především jeho Sochy na Karlově mostě. Ačkoliv většinu soch z Brokoffovy rodinné dílny signoval obvykle její majitel, otec Jan, je nesporné, že řadu prací pro Karlův most prováděli jeho synové. Ferdinandu Maxmiliánovi je připisováno autorství či spoluautorství u osmi plastik Karlova mostu, včetně snad nejpopulárnějšího trinitářského sousoší svatých Jana z Mathy, Felixe z Valois a sv. poustevníka Ivana, lidově zvaného podle strážce žaláře Turek na Karlově mostě. Na sousoší jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského, neseného figurami Černocha, Inda a Číňana vytesal tehdy třiadvacetiletý Brokoff klečící figuru s autoportrétem. Další jeho plastika, objednaná jezuitskou kolejí jako protějšek sv. Xaveria pro Karlův most, bylo sousoší sv. Ignáce z Loyoly na zemské sféře nesené ženskými figurami personifikacemi, tehdy známých čtyř světadílů, mezi dvěma ležícími Maury s nápisovými štíty. Tato největší skulptura celého mostu, se z větší části zřítila při povodni v roce 1890 do Vltavy, byla několik let lovena ze dna a ukládána na břeh, ale již nebyla zpět na most osazena. Neúplný originál, na němž chybí postavy dvou jezuitských patronů, rekonstruoval Čeněk Vosmík, je od roku 1908 vystaven v Lapidáriu Národního muzea v Praze Holešovicích.
Během svých četných cest, Brokoff ve Vídni kolem roku 1714 potkal významného dvorního rakouského architekta Jana Fischera z Erlachu, s nímž pak spolupracoval na významných dílech. Spolu s ním získal zakázky z Vídně a slezské Vratislavi, tvořili však společně i pro Prahu a českou klientelu.
Praha[editovat]
- portál domu U Hopfenštoků (1710)
- Morzinský palác (1714)
- sousoší sv. J. Křtitele s anděly na Maltézském náměstí (1715)
- kostel svatého Jakuba Většího (Praha, Staré Město) (náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic - 1714 až 1716)
- kostel svatého Haštala (dřevěné sochy oltáře Kalvárie - 1716)
- kostel svatého Havla (sochy evangelistů v kapli Kalvárie - 1719 až 1720)
- socha sv. Jana Nepomuckého s andílky, bazilika sv. Jiří (1722)
- dům U zlatého jelena (1723)
- kostel sv. Šimona a Judy
- Mariánský morový sloup na Hradčanském náměstí (1724 - 1726)
- sousoší sv. Jana Nepomuckého jako almužníka před kostelem sv. Ducha (1725)
- kostel svatého Jiljí (1730)
- kostel svatého Tomáše (plastiky hlavního oltáře) (1730)
- Klementinum
- kostel Matky Boží před Týnem
Karlův most[editovat]
- sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou (1707)
- socha sv. Vojtěcha (1709)
- socha sv. Kajetána (1709)
- sousoší sv. Františka Borgiáše (1710)
- sousoší sv. Ignáce z Loyoly (1710)
- sousoší sv. Františka Xaverského (1711)
- sousoší sv. Vincence Ferrerského se sv. Prokopem (1712)
- sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem (1714)
- socha sv. Víta (1714)
Evropa a Čechy[editovat]
- náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba Většího v Praze (1714-1715)
- oltář kurfiřtské kaple v katedrále ve Vratislavi (1722)
- socha sv. Jana Nepomuckého v Kovářově na Písecku (1722)
- výzdoba hlavního oltáře chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni (1726)
- náhrobek v Michaelerkirche ve Vídni (1727)
- průčelí benediktinského kláštera v Krzesoboru (1728)
- Zámek Duchcov
- socha sv. Jana Nepomuckého v Hoříně u Mělníka
- Slepotická kalvárie z Pardubic
- státem chráněná památka sousoší Kalvárie v Kovářově (1732)
Fotogalerie[editovat]
-
Sv. František Xaverský, Karlův most
-
Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop, Karlův most
-
Svatý František Borgiáš, Karlův most
-
sv. Kajetán, Karlův most
-
Svatý Vojtěch, Karlův most
-
Svatá Barbora, sv. Markéta a sv. Alžběta, Karlův most
-
Sv. Ignác z Loyoly. Detail originálu sousoší zříceného z pražského Karlova mostu v r. 1890 a nyní uloženého v Lapidáriu Národního muzea
-
Krzeszow
-
Náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic, Kostel sv. Jakuba Většího v Praze
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- Blažíček, O. J.: Ferdinand Maxmilián Brokof. Praha, 1957
- Blažíček, O. J.: Ferdinand Brokof. Praha, 1976
Literatura[editovat]
- ŠTĚCH, V.V.. Brokovové. In Kniha o Praze. Praha : Melantrich, 1933. Dostupné online. s. 41-55.
- POLLAK, Oskar. Johann und Ferdinand Maximilian Brokoff : Ein Beitrag zur Geschichte der österreichischen Barockplastik. Praha : Calve, 1910. Životopisy, hodnocení a chronologický přehled díla pražských barokních sochařů Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána Brokofa v Praze, Čechách i Polsku s fotografiemi soch v textu i přílohách.. Dostupné online. (německy)
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 191–193.
