Jan Brokoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha Sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě - 1683
Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohří - 1685
Příbuzenstvo
syn Ferdinand Maxmilián Brokoff
syn Michal Jan Josef Brokoff

Jan Brokoff (také Johann Brokoff či Brokof, 1652 Spišská Sobota, Uhry1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář původem z německé spišské rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v Čechách. Je otec sochařů Michala Jana Josefa Brokoffa a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) luteránského vyznání ve Spišské Sobotě v horních Uhrách. Brzy se vyučil řezbářem, již v letech 1675 - 1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii moru odtud roku 1680 uprchl, pracoval na různých místech západních Čech, zejména v Poběžovicích u Matyáše B. Wunschwitze a v Manětíně u hraběte Karla Maxmiliána Lažanského, pobýval také v Řezně. Léta 1685 - 1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte Michal Osvalda Thuna v Klášterci nad Ohří, odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama Hrzána na Červený Hrádek.

V roce 1692 se Jan Brokoff usadil na Starém Městě pražském, kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v domě U Salátů na Národní třídě (dnes součást paláce sousedícího s palácem Adria)[1]. V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke katolictví. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti - syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na Vídeňském dvoře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Piety - 1695-6

Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové.

Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl podle drobného terakotového modelu od vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera z roku 1681. Brokoff tuto drobnou sošku pouze poněkud mechanicky převedl do životní velikosti. Dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.[2]

Pieta v poustevně na Skalce, kol. 1700

Jan Brokoff je i autorem sousoší Piety (1695), které však bylo v roce 1859 z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes nemocnice Pod Petřínem). Další dvě „mostní“ sousoší sv. Josef a Křest Kristův byly poničeny během revoluce roku 1848. Torzo figur Kristova Křtu s erbem donátora je součástí sbírek Lapidária Národního muzea, stejně jako socha sv. Václava vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z Vyšehradu. Doposud se na Karlově mostě nalézá Brokoffovo sousoší trojice světic: (svatá Alžběta, svatá Markéta, svatá Barbora) z roku 1707, na němž nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, kde jsou autory alegorických soch sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí.

Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl na různých místech v Čechách, například z lipového dřeva vyřezávané sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně (1685), kamenné sochy na zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686) a Červeném Hrádku, výzdobu krbu v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, hlavní oltář v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v absidě rekolekčního domu (poustevny) v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají většinou ještě nižší úroveň. Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jan Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na vídeňské sochařské akademii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Jan Brokoff ve Wikimedia Commons

  1. BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy. Nové Město Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha : Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 202.  
  2. Kořán, I.: Sochařství baroka, in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama, Praha 1987

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola Léta učení a studia, která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha : Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 193-194.  
  • KLEISNER, Tomáš. Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu. Zprávy památkové péče. 1997, roč. 57, s. 60. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]