Děčín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Děčín
Děčínský zámek nad Labem v pohledu z Pastýřské stěny.

Děčínský zámek nad Labem v pohledu z Pastýřské stěny.

NUTS 5: CZ0421 562335
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Děčín (CZ0421)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 118,04 km²
počet obyvatel: 50 289  (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 135 m
PSČ: 405 02
zákl. sídelní jednotky: 71
části obce: 35
městské části / obvody: 0
katastrální území: 22
adresa magistrátu: Magistrát města Děčína
Mírové nám. 1175/5
405 38 Děčín 4
posta@mmdecin.cz
primátor(ka): František Pelant (ČSSD)
www.mmdecin.cz
Děčín na mapě
Děčín
Red pog.png
Děčín
Děčín, Česko

Děčín (německy Tetschen-Bodenbach) je okresní město v Ústeckém kraji na soutoku řek Labe a Ploučnice. Od 1. července 2006 je statutárním městem. Zaujímá rozlohu 118,04 km² a v roce 2011 zde žilo přes 50 tisíc obyvatel. Okres Děčín má celkovou rozlohu 909 km² a žije v něm cca 135,5 tis. obyvatel. Je významným říčním přístavem, důležitou železniční křižovatkou a leží na křižovatce několika významných silničních tahů.

Dnešní Děčín sestává ze dvou původně samostatných měst, Děčína (na pravém břehu Labe, dříve též německy Tetschen) spolu se Starým městem a Podmokel (na levém břehu, německy Bodenbach), která byla sloučena roku 1942 do jednoho města s německým názvem Tetschen-Bodenbach. Od 1947 má město krátký český název Děčín.

Město Děčín používá původní znak královského města - tím je v červeném poli Český dvouocasý lev s korunkou, držící parmu.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Soutok Labe a Ploučnice

Děčín je nejníže položené město v České republice. Jeho centrum má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice (pravý přítok) a Jílovského potoka (levý přítok). Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků - Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří. Centrum Děčína je vzdáleno asi 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice se SRN (HP Hřensko - Schmilka).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Děčíně

První písemná zmínka o Děčíně pochází z roku 1283 (zdroj). Původní osídlení bylo založeno při tehdejším labském brodu, kterým procházela významná obchodní stezka.

Na dnešní zámecké skále bylo postupně vybudováno dřevěné přemyslovské hradiště, které sloužilo jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad, v jehož podhradí nechal král Přemysl Otakar II. založit královské město.

Ve 14. století zasáhlo město, tehdy ležící v těsné blízkosti řeky, několik povodní. Proto bylo jeho centrum přestěhováno o kus výše, přibližně do úrovně dnešního Masarykova náměstí v Děčíně. Tehdy mělo město právo obchodu, říční dopravy a rybolovu.

V období husitské revoluce bylo město postiženo několika požáry. V 16. a 17. století docházelo k častému střídání majitelů děčínského panství - vystřídali se zde 3 majitelé, než je získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Za jejich vlády nad Děčínem došlo k prudkému rozvoji obchodu a řemeslné výroby. Město provozovalo cihelny, vápenku a kamenolomy. Vlastnilo také přístaviště, loděnice a přívozy, které znamenaly významný zdroj příjmů. V majetku rodu rytířů z Bünau město přetrvalo až do třicetileté války.

"Dlouhá jízda" - přístupová ulice k zámku, vytesaná ve skále.

V roce 1628 bylo panství prodáno rodu Thun - Hohenstein. Po třicetileté válce význam Děčína opět poklesl. V tom období zahájili Thunové významnou rekonstrukci městského hradu na barokní zámek, obklopený zahradami. Další rozvoj přineslo Děčínu až 18. století, kdy došlo ke zrušení pevnostního statusu města. Thunové opět přestavěli zámek, tentokrát do klasicistní podoby, ve které je dosud. Byl opět obnoven labský říční obchod.

Velkým stimulem pro další bouřlivý rozvoj města bylo zprovoznění železniční tratě Praha - Drážďany, 8. dubna 1851. Hlavní trať procházející po levém břehu Labe zahájila přeměnu Děčína ve významné středisko průmyslu. Rozvíjet se začala zejména dosud malá vesnice Podmokly, kterou trať procházela. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel. Dostavěny byly také tratě z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem (po pravém břehu řeky). Vystavěn byl železniční most přes Labe. Společně se železnicí se rozvíjí také labská paroplavba. V Podmoklech rostou průmyslové podniky společně s bouřlivou bytovou výstavbou. Vesnice je v roce 1901 povýšena na město a v roce 1914 má již okolo 20 tisíc obyvatel.

Masarykovo náměstí

Ve válečném roce 1942 bylo dvojměstí Děčín a Podmokly, společně s obcí Staré Město sloučeny do jednoho města se společným názvem Děčín. Tento stav byl potvrzen i po válce v roce 1945, kdy byly k již vzniklému celku ještě přičleněny další obce (Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny).

V éře komunismu dále pokračuje výstavba města. Dále se rozvíjí průmysl a vlivem bytové výstavby dochází také k dalšímu nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1960 je Děčín sídlem velmi lidnatého severočeského okresu zabírající plochu 909 km² a čítajícího 130 tisíc obyvatel. Velká panelová sídliště vznikají v 60.-80. letech 20. století zejména ve Starém městě, v Boleticích nad Labem, ve Želenicích, v Bynově, na Březinách a v Novém městě. Touto zástavbou bylo ale velmi postiženo zejména historické jádro starého Děčína. V této době byl opět posílen význam labské plavby výstavbou moderního přístavu a překladiště v Loubí, čímž se Děčín stává nejvýznamnějším českým přístavem. Od roku 1980 jsou k Děčínu připojeny další okolní obce, např. Dolní Žleb nebo Lesná.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Děčíně.
Staroměstský most přes řeku Ploučnici v Děčíně, pocházející ze 16. stol.

Děčín je střediskem turisticky velmi atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Velké části města jsou součástí CHKO Labské pískovce. Děčín ale není zajímavý pouze díky přírodním krásám v jeho okolí.

Bezesporu největší památkou ve městě je Zámek Děčín umístěný na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Do roku 1932 byl v majetku rodiny Thunů, poté ho převzal stát, který zde zřídil kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. V současnosti prochází celý areál náročnou rekonstrukcí. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda - ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon.

Dalšími zajímavostmi jsou staré děčínské mosty z 15. a 16. století - Staroměstský most přes Ploučnici, nacházející se v relativně nechutném zákoutí u průjezdní komunikace ; a Ovčí můstek - krátké, přemostění Jílovského potoka v Podmoklech, charakteristické vysokým klenutím mostního oblouku. Na Masarykově náměstí v Děčíně najdeme také několik historicky cenných objektů barokní kašnou počínaje a měšťanskými domy konče. Nedaleko náměstí najdeme barokní kostel sv. Václava a Blažeje. Za zmínku ještě také stojí budova synagogy z počátku 20. století v Podmoklech, při cestě na Pastýřskou stěnu. Synagoga stojí ve čtvrti secesních vil. Dominantou celého Děčína je právě Pastýřská stěna se zoologickou zahradou a vyhlídkovou restaurací (t.č. v rekonstrukci).

Mezi další památky a zajímavosti Děčína patří:

  • kostel svatého Václava a Blažeje – původně gotický, dokončený roku 1310, zničen roku 1749 a v letech 1754-1778 znovu vystavěn. Za Josefa II. zrušen a přeměněn na skladiště, roku 1878 obnoven. Barokní trojlodí s tribunami, obdélným polygonálně ukončeným presbytářem, sakristií a kaplí sv. Anny. Nad trojosým průčelím s pilastry a volutami hranolová věž. Zařízení převážně barokní, klasicistní a z 19. století. Hlavní oltář z 2. poloviny 18. století. Vedle kostela barokní kaple P. Marie Pomocné z roku 1726 se sochařskou výzdobou.[2]
  • kostel svatého Kříže – postaven v letech 1687-1691 po požáru staršího kostela. Barokní jednolodí s bočními kaplemi a tribunami, příčnou lodí, kopulí (nad křížením) a obdélným presbytářem. Nad průčelím atika se sochařskou výzdobou. Bohatě vyzdoben freskami z legendy o svatém Kříži a na závěrné stěně presbytáře freska Povýšení svatého Kříže. Zařízení převážně barokní a rokokové. Kostel je spojen krytou chodbou se zámkem.[2]
  • kostel svatého Františka Serafínského v Podmoklech – pseudorománský z let 1856-1858. Jednolodní s polygonálním presbytářem a bočními kaplemi. Cenný zejména renesanční hlavní oltář z roku 1605.[2]
  • Evangelický kostel v Podmoklech – pseudorománský a pseudogotický z roku 1881.
  • kostel svatého Václava v Rozbělesech – postaven roku 1579 na místě staršího kostela, roku 1731 zbořen, poté stavba dnešního kostela. Barokní podélný s osmibokou lodí, obdélným presbytářem, dvouvěžovým průčelím a mansardovou střechou. Zařízení převážně z 18. století. Kamenná křtitelnice ze 17. století.[2]
  • kostel svatého Františka Xaverského v Bělé – pozdně barokní z roku 1787. Jednolodní s užším a trojboce uzavřeným presbytářem, sakristií a hranolovou věží nad průčelím. Průčelí vyzdobeno sochami. Zařízení barokní a hlavní oltář pseudobarokní.[2]
  • Kaple svatého Jana Nepomuckého – pseudogotická stavba z let 1869-1871 (na místě starší stavby) postavena Josefem Mockerem. Obdélné jednolodí s polygonálním presbytářem, příčnou lodí a věží. V kapli pohřbeni majitelé děčínského panství hrabata Thun-Hohensteinové.[2]
  • Barokní výklenková kaple při bráně na Dlouhou jízdu.
  • Kaple Nejsvětější Trojice – barokní z 1. poloviny 18. století.
  • Barokní výklenková kaple na Starém Městě.
  • Kamenný most přes Ploučnici – renesanční z let 1564-1569 se sousoším svatého Jana Nepomuckého, Václava a Víta od Michala J. J. Brokofa.[2]
  • Ovčí most v Podmoklech – snad ze 17. století.
  • kašny – pozdně barokní osmiboká kašna při kostele svatého Václava a Blažeje a kašna na Masarykově náměstí z roku 1907.
  • Stará radnice – pseudogotická z roku 1842 (dnes okresní soud).
  • Městský dům – pseudogotický z roku 1844 (dnes okresní soud).
  • Domy – zejména původně renesanční čp. 81 se zachovaným renesančním portálem ve stylu saské renesance. Dále původně většinou renesanční nebo barokní domy čp. 83, 165, 12 (bývalý špitál z roku 1673), 14 a 234. Dále dům čp. 163 s rokokovým portálem s reliéfem Boha Otce a empírový dvoupatrový dům čp. 21 z roku 1819.[2]
  • Domy v Podmoklech – zejména v Teplické ulici a na Husově náměstí, městské divadlo v Teplické ulici.
  • Muzeum – původně lovecký zámeček z roku 1735, přestavěný a rozšířený v 1. polovině 19. století. Jednopatrová čtyřkřídlá budova.
  • zámek v Bynově – z 2. poloviny 16. století, rozšířený 1605, od roku 1835 v něm byla přádelna. Jednopatrová dvoukřídlá budova s mansardovou střechou a renesančním portálem z roku 1605.
  • Restaurace Pastýřská stěna z roku 1905.
  • Výtah na Pastýřskou stěnu – Děčín měl jako jediné město v České republice v rámci MHD výtah na Pastýřskou stěnu (dnes není v provozu).
  • Zoologická zahrada.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel města[editovat | editovat zdroj]

Budova magistrátu města v Děčíně-Podmoklech.
Rok 1869 1900 1930 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010 2013
Počet obyvatel 17 492 37 617 55 925 42 563 36 498 45 431 48 179 56 013 52 857 52 260 50 289

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

(Český statistický úřad, 2001)

Náboženské vyznání[editovat | editovat zdroj]

(Český statistický úřad, 2001)

Moderní budova integrovaného záchranného systému pro okres Děčín v Děčíně-Starém městě.

Ekonomická aktivita[editovat | editovat zdroj]

(Český statistický úřad, 2001)

  • 52 % ekonomicky aktivních , z toho:
    • 14 % nezaměstnaných
    • 24 % zaměstnaných v průmyslu
    • 13 % zaměstnaných v dopravě a komunikaci
    • 11 % v obchodních službách
    • 10 % ve školství, zdravotnictví a sociálních službách
  • 48 % ekonomicky neaktivních

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Budova železniční stanice Děčín hlavní nádraží v Podmoklech. Před nádražím jsou zastávky většiny autobusů MHD Děčín.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V Děčíně se střetávají silnice I. třídy I/13 a I/62. I/13 protíná celé severní Čechy a spojuje Podkrušnohorskou oblast s Libereckým krajem. I/62 vede z hraničního přechodu Hřensko přes Děčín do Ústí nad Labem. Z Hřenska do Děčína vede po pravém břehu Labe, v Děčíně řeku po Novém mostě překračuje, dále pokračuje po břehu levém.

Děčínem prochází i silnice II. třídy II/261 a II/262. Silnice II/261 je levobřežní komunikací spojující Liběchov, Štětí, Litoměřice a Ústí nad Labem s Děčínem. II/262 je do Děčína trasována z České Lípy údolím Ploučnice.

Dříve komplikovaný průjezd městem pomohl z části vyřešit Nový most - složitá mostní stavba z let 1979-1985 spojující oba labské břehy a zároveň překračující i řeku Ploučnici. Na obou koncích mostu jsou mimoúrovňové křižovatky umožňující sjezd do všech směrů.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

1.nástupiště ve stanici Děčín hlavní nádraží.

Děčín patří mezi nejdůležitější železniční uzly v severních Čechách. Stýká se zde pět železničních tratí, prochází jím i 1. železniční koridor. Budova hlavního železničního nádraží pochází z roku 1865, a je vystavěna ve stylu německých železničních stanic. Celé hlavní nádraží prošlo v roce 2004 kompletní rekonstrukcí, při které získalo podchody, výtahy, informační panely i automatický rozhlasový systém HIS Voice společnosti mikroVox.

Na katastru města Děčína najdeme 15 železničních stanic a zastávek. Nejvýznamnější z nich jsou železniční stanice Děčín hlavní nádraží a Děčín východ. Svůj význam má také přechodová železniční stanice Dolní Žleb.

Z Děčína vychází následující tratě:

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Vyhlídková restaurace Pastýřská stěna, v pohledu od Labe.

Plavba po Labi se v současnosti používá zejména pro přepravu nákladů. V děčínském Loubí se nachází největší český přístav s překladištěm. Tonáž děčínské obnovené Československé plavby labské je v současnosti 66 812 tun, společnost vlastní 102 plavidel. Nákladní dopravu po Labi ale zajišťují i jiné společnosti. Osobní pravidelná plavba na Labi v současnosti neexistuje, oblíbené jsou ale různé příležitostné plavby např. do SRN nebo do oblasti Hřenska. Pod děčínským zámkem kotví vyhlídková loď Děčín.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Děčíně a Městská autobusová doprava v Děčíně.
Autobus Mercedes Citaro linky číslo 9 z Autobusového nádraží v Děčíně do Nebočad

Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje Dopravní podnik města Děčína. Provozuje ji na 15 celodenních a 2 nočních autobusových linkách. Až do roku 1973 byla v Děčíně v provozu také trolejbusová doprava. Městská hromadná doprava je zavedena do většiny městských částí, až na Dolní Žleb, který je kvůli své nevýhodné poloze v labském údolí při hranicích odkázán pouze na železniční dopravu.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějšími průmyslovými obory v Děčíně jsou strojírenství, elektrotechnika, a hutnictví barevných kovů. Největším zaměstnavateli ve městě jsou České dráhy, Česká pošta, Kabelovna Děčín-Podmokly (největší průmyslový podnik), Alusuisse (hliníkárna), Obalex a ČEZ. energetika.

Do roku 2001 byla největším zaměstnavatelem ve městě společnost Československá plavba labská. Po jejím úpadku byla velká část zaměstnanců propuštěna. V roce 2002 zaniklou společnost odkoupila skupina ARGO a se sníženým počtem pracovníků, který oproti roku 2000 dosahuje pouhých 29,3 %, opět obnovila její provoz.

Školy[editovat | editovat zdroj]

a další

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Děčína

V současnosti se Děčín skládá z 22 katastrálních území, na kterých leží 35 místních částí. Na jaře 2009 vznikla nová místní část Chlum z části Bechlejovic, která ležela na katastru Chlum u Děčína.[3]

Místní části jsou číslované, Do roku 1996 měla číslo XXXIV část Děčín XXXIV-Těchlovice (dnes obec Těchlovice), od roku 2009 má toto číslo nově vzniklá část Děčín XXXIV-Chlum.

Místní část Obyvatel
(2001)
Děčín I-Děčín 5 510
Děčín II-Nové Město 7 130
Děčín III-Staré Město 4 368
Děčín IV-Podmokly 5 669
Děčín V-Rozbělesy 462
Děčín VI-Letná 8 474
Děčín VII-Chrochvice 1 318
Děčín VIII-Dolní Oldřichov 619
Děčín IX-Bynov 4 476
Děčín X-Bělá 1 137
Děčín XI-Horní Žleb 468
Děčín XII-Vilsnice 288
Děčín XIII-Loubí 233
Děčín XIV-Dolní Žleb 151
Děčín XV-Prostřední Žleb 256
Děčín XVI-Přípeř 173
Děčín XVII-Jalůvčí 492
Děčín XVIII-Maxičky 93
Děčín XIX-Čechy 143
Děčín XX-Nová Ves 216
Děčín XXI-Horní Oldřichov 420
Děčín XXII-Václavov 298
Děčín XXIII-Popovice 167
Děčín XXIV-Krásný Studenec 422
Děčín XXV-Chmelnice 277
Děčín XXVI-Bechlejovice 184
Děčín XXVII-Březiny 2 212
Děčín XXVIII-Folknáře 217
Děčín XXIX-Hoštice nad Labem 28
Děčín XXX-Velká Veleň 27
Děčín XXXI-Křešice 830
Děčín XXXII-Boletice nad Labem 5 182
Děčín XXXIII-Nebočady 402
Děčín XXXIV-Chlum -
Děčín XXXV-Lesná 164

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Děčín a Obvod obce s rozšířenou působností Děčín.

Děčín je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Děčín se skládá ze 52 obcí, ORP z 34 obcí.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30.4.2013, [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. [Díl]1, [A,J].. Praha : Academia, 1977.  
  3. http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/zmeny_2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]