Svatý Kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o kříži, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Další významy jsou uvedeny v článku Svatý Kříž (rozcestník).

Svatý Kříž je tradiční označení pro kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento kříž byl a je v křesťanství tradičním předmětem úcty, jeho skutečné či údajné části i zlomky jsou uchovávány a uctívány jako relikvie, svatému Kříži je rovněž zasvěcena řada kostelů a kaplí.

Kříž byl nalezen roku 325 při vykopávkách prováděných na příkaz císaře Konstantina, jejichž cílem bylo najít Boží hrob. Konstantin zamýšlel vybudovat na jeho místě honosnou baziliku. V téže době se na pouť do Svaté země vydala i jeho matka, císařovna Helena, která se chtěla modlit na svatých místech, nechat tu vybudovat další stavby a zároveň zkontrolovat hospodaření s penězi určenými na stavbu baziliky. Podle podání svatého Ambrože nalezla zbytky křížů a další relikvie císařovna Helena roku 326.[1] Na jedné straně kopce Golgota byla nalezena jednomístná jeskyňová hrobka sestávající z komory a předsíně, na jiné straně Golgoty v jiné jeskyni byly nalezeny tři příčné trámy, odpovídající tomu, že s Ježíšem byli (Lk 23,32-33) ukřižování dva zločinci, tři hřeby a dřevěná tabulka s trojjazyčným nápisem „Ježíš Nazaretský, král židovský“.[zdroj?] Ježíšův trám byl poté určen na základě zázraku, uzdravení těžce nemocné ženy.[1]

Za den nalezení se udávalo 13. září.[zdroj?] Po návratu do Říma uložila Helena několik částí Kristova kříže, několik trnů z Kristovy koruny, dva hřeby, část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“ a příčný trám jednoho ze zločinců (polepšeného, kterého tradice nazývá Dismas[2]) ve svém paláci, který císař Konstantin na přání své matky roku 328 věnoval římskému biskupovi[2] a nechal ho přestavět na chrám Svatého Kříže.[1] K slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335.[zdroj?] Konstantinův životopisec Eusebius z Cézareje cituje plný text dopisu císaře Konstantina jeruzalémskému biskupu Makariovi, v němž císař velebil podivuhodné okolnosti, za nichž byly relikvie nalezeny.[2] Nález zmiňuje i jeruzalémský biskup Cyril i milánský biskup Ambrož.[2]

V roce 614 při dobytí Jeruzaléma Peršany se ostatky kříže dostaly jako válečná kořist Chosroese II. do Persie.[zdroj?] Císař Herakleios je přinesl zpět do Jeruzaléma a zde 3. května 628 předal patriarchovi Zachariášovi.[zdroj?]

Podle legendárního podání (např. Zlatá legenda) je 14. září, svátek Povýšení svatého Kříže, dnem, kdy byly znovuzískány relikvie Kristova kříže od Peršanů.[zdroj?]

V Jeruzalémě se od 5. století vystavovaly zbytky dřeva z Kristova kříže k uctění věřícími v rámci oslav výročí posvěcení Baziliky Božího hrobu 14. září.[zdroj?] Ve východních církvích se svátek začal slavit v 7. století[zdroj?] a později došlo k jeho rozšíření i do Západní církve.[zdroj?] K datu 3. května vznikl na Západě svátek[zdroj?] nesprávně označovaný výrazem Nalezení svatého Kříže, zatímco na Východě bylo slaveno pouze 14. září jako Povýšení sv. Kříže.[zdroj?] Toto převzal Západ o více než století později.[zdroj?] V Miláně je prý doložen dokonce až v 11. století.[zdroj?]

Podle popisů poutníků do Jeruzaléma z 4. až 6. století byla tabulka dřevěná (Antonius z Piacenzy, který ji držel v rukou, uvádí, že z ořechového dřeva), přetřená vápnem, a byla na ní k přečtení slova „král židovský“ v hebrejštině, řečtině a latině. V evangeliu sv. Jana se uvádí, že nápis měl znít „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Z toho se usuzuje, že císařovna Helena odvezla do Říma část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“.[2]

V roce 1492 byla při restauraci baziliky sv. Kříže Jeruzalémského v Římě byla zazděná po oltářem v místech někdejší soukromé Heleniny kaple objevena olověná bedýnka s nápisem „Titulus crucis“ a pečetí z roku 1143, kdy kostel prošel předchozí přestavbou. Po otevření byla nalezena tabulka z ořechového dřeva se stopami po vápnovém nátěru a s trojjazyčným textem „Ježíš Nazaretský“. Roku 1496 papež Alexandr VI. prohlásil tento nález za autentickou relikvii, kterou do Římu dopravila svatá Helena.[2] Řecký i latinský nápis byly psány zrcadlově zprava doleva, po vzoru hebrejštiny.[2]

Přímo v kostele svatého Kříže v Římě jsou dosud uchovávány v samostatných relikviářích části kříže, dva trny z trnové koruny, tabulka s čitelným nápisem NAZARENUS (nazývaná Titulus crucis) a jeden hřeb z kříže.[3] Jeden hřeb z kříže, vsazený do zlata, je součástí Svatovítského pokladu v pražské katedrále.[4]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Relikviář sv. kříže, Benetiktinské opatství sv. Václava, Broumov
  2. a b c d e f g Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  3. Kostel Sv. Kříže v Římě, Fatym Vranov nad Dyjí
  4. Svatovítský poklad, archivovaná verze oficiálních stránek Pražského hradu, kancelář prezidenta republiky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Jeryz Pysiak: Kult relikvií umučení páně v ideologii královské vlády ve Francii a v Anglii ve 13. století: Ludvík Svatý a Jindřich III., [1], česky publikováno v knize: Peter Kováč: Kristova trnová koruna, Ars auro prior, edice Stavitelé katedrál 2, Praha 2009, s. 209 - 233.
  • Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  • Michael Hesemann: Ježíšova tabulka, Němí svědkové z Golgoty