Česká Kamenice

Česká Kamenice
	Radnice a fontána na náměstí Míru v České Kamenici
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Česká Kamenice
Obec s rozšířenou působností	Děčín; (správní obvod)
Okres	Děčín
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°47′52″ s. š., 14°25′4″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	5 103 (2023)
Rozloha	38,77 km²
Nadmořská výška	301 m n. m.
PSČ	407 21
Počet domů	1 259 (2021)
Počet částí obce	10
Počet k. ú.	6
Počet ZSJ	22
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí Míru 219; 407 21 Česká Kamenice ; podatelna@ceska-kamenice.cz
Starosta	Mgr. Jan Papajanovský
	Oficiální web: www.ceska-kamenice.cz
	Česká Kamenice
Další údaje
Kód obce	562394
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město na severu Čech, v okrese Děčín. Žije zde přibližně 5 100^[1] obyvatel. Českou Kamenicí protéká řeka Kamenice. Na území České Kamenice se stýkají tři chráněné krajinné oblasti, CHKO Lužické hory, CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o České Kamenici pochází z roku 1352, kdy vrcholila kolonizace města osadníky ze sousedního Saska, avšak ve většině publikací stojí, že bylo město založeno již před rokem 1283. Mezi vlastníky tohoto města patřil třeba Jan z Michalovic či Hynek Berka z Dubé a rodina Kinských. Českou Kamenici navštívila jak husitská vojska, tak i hrůzy třicetileté války, přesto však město začalo vzkvétat a do jeho růstu v 19. století výrazně zasáhl rozvoj textilního průmyslu. Po druhé světové válce byla nuceně vysídlena většina místních obyvatel a sláva města začala upadat. V roce 2005 získala Česká Kamenice ocenění Historické město roku 2005, a to zejména díky nedotčenému historickému jádru města.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Česká Kamenice^[4]^[5]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	3 596	4 171	4 400	4 670	4 723	4 311	4 538	3 024	3 144	3 303	3 424	3 138	3 171	3 252
Domy	415	430	455	501	528	536	612	634	801	484	559	569	562	626
Data z roku 1961 zahrnují i domy místních částí Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov a Pekelský Důl.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Měšťanský dům čp. 73 je jedním z historických dochovaných domů ve městě, u něhož se dochovalo původní podloubí a gotický stupňovitý štít. Nejstarším doloženým vlastníkem byl Hans Hehr (1570), dům byl po vypálení v roce 1654 obnoven s použitím staršího kamenného zdiva. Majitelé domu byli držiteli várečného práva, a proto k domu patřilo jako příslušenství i várečné nářadí, nábytek, kráva, pole, vinice a později i další pozemky. Do začátku roku 2017 v domě sídlilo městské informační centrum.
Děkanský kostel sv. Jakuba Většího.
Bývalý evangelický kostel z roku 1930.
Českokamenický zámek byl postaven v první polovině 16. století pány z Vartenberka. Větší stavební úpravy byly provedeny na počátku 17. století, kdy rod Kinských (Vchynských) nechal přistavět jižní křídlo.^[6] V roce 1792 byla vybudována barokní krytá chodba, která spojila zámek s kostelem. Poslední stavební úpravy v klasicistním stylu byly provedeny v letech 1847 až 1849 a dotkly se nejvíce jižního křídla.
V Tyršově ulici stojí tzv. Salhausenovský dům postavený v první čtvrtině pány ze Salhausenu. Později budovu získalo město a zřídilo v ní špitál.^[6]
Radnice – Nejstarší budova radnice vznikla úpravou původně právovárečného měšťanského domu, který byl vykoupen městskou radou v roce 1493 za 44 kop grošů a 4 groše. Dnešní budovu na náměstí Míru město získalo až na konci 16. století, kdy také byla přestavěna. Poslední rozsáhlejší přestavba v klasicistním stylu byla realizována v letech 1846 až 1847. Průčelí nad portálem zdobí znak Vartenberků s letopočtem 1591 a německým nápisem, které připomínají Jindřicha z Vartenberka, dědičného nejvyššího číšníka Českého království. Na horní římse portálu je latinský nápis PALLADIUM CIVITATIS (záštita obce). Po roce 1850 v budově sídlily berní a okresní úřad a později okresní soud. V letech 1958 až 1967 zde bylo vlastivědné muzeum, poté objekt nebyl využíván. Po rozsáhlých opravách se v 90. letech 20. století budova znovu stala sídlem městské samosprávy.
Budova spořitelny – Na západní straně náměstí Míru je secesní budova spořitelny se sochou rytíře nad štítem. Původně nesla název Městský dům, neboť zde kromě spořitelny sídlilo ještě okresní zastupitelstvo, úřad starosty a městská knihovna.
Kašna – Uprostřed náměstí Míru stojí kašna z roku 1575, se sloupem a barokní sochou z roku 1680, od žitavského mistra Oldřicha. Nedaleko kašny je v dlažbě vsazená velká podkova z kamene, jež označovala kam až směl být při jarmarku vystavován prodávaný dobytek.
Kaple Narození Panny Marie – Kaple je státní kulturní památka v městské památkové zóně, jejíž vznik je spojován s více než stem zázračných skutků Panny Marie Kamenické.
Barokní chudobinec – Severně od Mariánské kaple, se nachází barokní chudobinec z roku 1750. Bylo v něm zřízeno 24 komůrek pro 24 poddané českokamenického panství. Nynějším sálem vedla středem chodba, která jej dělila na dvě poloviny, s šesti komůrkami po každé straně a s kachlovými kamny na každém konci chodby. Pro ženy bylo vyhrazeno přízemí, v prvním poschodí byli muži. Za epidemie černých neštovic v roce 1778 sloužil chudobinec nějaký čas jako městský špitál. Pětiboké čedičové sloupy, zasazené do země nedaleko vchodu do budovy, jsou na paměť obětem epidemie černých neštovic, zemřelých na tomto místě. Epidemii měli do města zavléci pruští vojáci, pod velením gen. Möllendorfa, kteří obsadili Českou Kamenici. Černým neštovicím podlehlo kolem 600 osob, vojáků i místních občanů.

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Buky na Zeleném vršku, dvojice buků na východním okraji města, poblíž křižovatky ulic Na Vyhlídce a Máchova
Jasan v České Kamenici, ve dvoře domu čp. 272 při západní straně náměstí Míru
Tis v České Kamenici, v jihovýchodním sousedství kostela sv. Jakuba

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Balthasar Kademann (1533–1607), teolog a duchovní
Johannes Klein (1681–1762), matematik
Prokop Horn (1696/1697–1739), duchovní a profesor filosofie
Filip Josef Kinský (1700–1749), šlechtic, diplomat a politik
Jakob Frint (1766–1834), profesor teologie a biskup
Johann Baptista Pohl (1782–1834), průvodce J. W. Goetha a badatel
Gustav Nowak (1846–1921), lékárník a politik, starosta města, poslanec Říšské rady a zemského sněmu
Emanuel Hegenbarth (1868–1923), malíř
Jozef Hegenbarth (1884–1962), malíř a grafik
Hannes Hegen (Johannes Hegenbarth), (1925–2014), karikaturista i komický spisovatel

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Zámecký vrch (541 m n. m.) s Kamenickým hradem
Olešský rybník
muzejní železnice Česká Kamenice–Kamenický Šenov
K železniční zastávce Horní Kamenice na okraji města je vedena Naučná stezka Okolím Studence.^[7]
Bratrské oltáře s Křížovou cestou poblíž vrchu Jehla
Skalní vyhlídka Ponorka

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Českou Kamenicí prochází trať č. 081 Děčín–Rumburk a odbočuje zde trať do Kamenického Šenova, která kdysi vedla až do České Lípy a na jejímž tělese vede cyklostezka Varhany. Ve městě se nacházejí nádraží Česká Kamenice a Horní Kamenice.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Bad Schandau, Německo

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Náměstí Míru s radnicí
Severní strana Náměstí Míru s věží kostela sv. Jakuba Staršího
Náměstí Míru
Měšťanský dům čp. 73
Kamenický hrad
Řeka Kamenice
Centrum dětí a mládeže v ulici Dukelských hrdinů (bývalé ředitelství Karschových přádelen)
Dětský domov (bývalá vila továrníka Emanuaela Karsche)
Řeka Kamenice v ulici Karoliny Světlé
Kulturní dům (bývalá německá tělocvična)
Nádvoří zámku
Zámecký pivovar
Základní škola v Palackého ulici
Secesní vila v Máchově ulici
Skála Hrnčíř u železniční trati Děčín–Rumburk
Kostel sv. Jakuba Staršího a fara
Zámecký vrch se zříceninou hradu pohledem z vrchu Jehla (vlevo Horní Kamenice)
Pískovcový lom v Horní Kamenici

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 282.
↑ ^a ^b ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Česká Kamenice – zámek, s. 78–79.
↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BÍLEK, Ivan a kolektiv: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002 (414 s.) ISBN 80-238-9875-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Klub přátel lokálky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká Kamenice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Kamenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Česká Kamenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Oficiální stránky
Mikroregion Českokamenicko
Podrobný popis Českokamenicka

[0aaaa671951e5235b5c554b9990436868ff5884a-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]

[sldb2001-4] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367.

[sldb2011-5] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 282.

[andel-6] ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Česká Kamenice – zámek, s. 78–79.

[“Lužické“-7] HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]