Chomutov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Chomutov
Chomutov, náměstí 1. máje

Chomutov, náměstí 1. máje

NUTS 5: CZ0422 562971
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Chomutov (CZ0422)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 29,26 km²
počet obyvatel: 49 185  (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 330 m
PSČ: 430 01 – 431 01
zákl. sídelní jednotky: 30
části obce: 1
městské části / obvody: 0
katastrální území: 2
adresa magistrátu: Magistrát města Chomutova
Zborovská 4602
430 28 Chomutov
podatelna@chomutov-mesto.cz
primátor(ka): Mgr. Jan Mareš (ČSSD)
www.chomutov-mesto.cz
Chomutov na mapě
Chomutov
Red pog.png
Chomutov
Chomutov, Česko

Chomutov (německy Komotau) je okresní město v Ústeckém kraji, 49 km jihozápadně od Ústí nad Labem. Od 1. července 2006 je statutárním městem. Zaujímá plochu 29,26 km² a žije zde téměř 50 tisíc obyvatel. Je dvacátým druhým největším městem České republiky, pátým v Ústeckém kraji a největším v okrese Chomutov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Chomutov v 17. století (Václav Hollar)

První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradův z Chomutova daroval městečko řádu německých rytířů, kteří zde roku 1254 zřídili svou komendu. Původní dřevěné hrazení bylo ve 2. polovině 14. století vystřídáno hradbami kamennými. Roku 1396 udělil komtur Albrecht z Dubé městu pečeť se znakem. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. (s výjimkou patronátu nad kostely) odňal. 16. března 1421 byl Chomutov dobyt a vypleněn husity. Poté město střídalo šlechtické majitele; naposledy jimi byli Hasištejnští z Lobkovic, kteří ve městě jako na jednom z prvních míst v Čechách prosazovali tvrdou rekatolizaci (1589 zde byla založena chomutovská jezuitská kolej). Roku 1591 se měšťané proti jezuitům vzbouřili a vyplenili jejich sídlo, za což byli dva z vůdců vzpoury popraveni. Po odsouzení Jiřího Popela st. z Lobkovic mu byl roku 1594 Chomutov zkonfiskován Rudolfem II.. Roku 1605 Chomutovští se vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.

Pohled na centrum Chomutova s přehlídkou nacistických obrněných jednotek po obsazení Sudet

Od 16. do 18. století se v blízkosti Chomutova těžil kamenec, pozůstatkem tohoto dolování je nynější Kamencové jezero na východním okraji města. Na přelomu 50. a 60. let 18. století byla postavena císařská silnice spojující Chomutov s Prahou, podél níž se rozvinula zástavba i na pravém břehu Chomutovky. Třebaže Chomutov ležel při této důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny 19. století jen pozvolna. Obrat nastal až v 70. letech 19. století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny; které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub; roku 1890 se zde na prvním místě na světě začaly vyrábět bezešvé ocelové trubky. K válcovnám, situovaným na východním okraji města přibyla roku 1917 jižně od Chomutova zbrojní pobočka kladenské Poldi, po válce přeorientovaná také na hutní výrobu. Roku 1928 byla k Chomutovu připojena Horní Ves (dnešní sz. část města). Po roce 1945 proveden odsun velké části Němců, kteří do té doby tvořili většinu obyvatel města. V 60. až 80. letech 20. století došlo k rozsáhlé přestavbě města, která se naštěstí výrazněji nedotkla historického jádra, které je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město s historickým jádrem na levém břehu říčky Chomutovky v nadmořské výšce 340 m se rozkládá v Chomutovsko-teplické (mostecké) pánvi při úpatí Krušných hor. Terén je z větší části rovinatý, pouze okrajové čtvrti na severu a severovýchodě vystupují do svahů o několik desítek metrů. Na severovýchodě stavebně splývá s městem Jirkov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chomutově.
Sloup Nejsvětější Trojice v pozadí vlevo s budovou radnice

Středem historického města je protáhlé, podloubím lemované, Náměstí 1. máje s barokním sloupem Nejsvětější Trojice od Ambrože Laurentise z roku 1697, obklopený sedmi sochami světců z let 17251732.

Při severozápadní straně náměstí stojí budova původní řádové komendy (a později zámku), která je od roku 1607 městskou radnicí. K radnici přiléhá nejcennější stavba ve městě, raně gotický kostel sv. Kateřiny, dokončený roku 1281.

Na protější straně severní části náměstí stojí pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 15181542 a v jeho sousedství 53 m vysoká Městská věž, zřízená po velkém požáru města v roce 1525, která dnes v letní sezóně slouží jako vyhlídka.

Při jižním konci náměstí stojí raně barokní kostel sv. Ignáce s dvojicí věží v severním průčelí, postavený pro jezuity Carlem Luragem v letech 16631671. K východní straně kostela přiléhá tzv. Špejchar, budova, z počátku 17. století, v níž měli jezuité původní kostel.Dnes slouží jako galerie. V jižním sousedství kostela sv. Ignáce se nachází Jezuitská kolej z přelomu 16. a 17. století, nyní sídlo Oblastního muzea.

Městská věž s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Z gotických měšťanských domů stojí za zmínku zejména pozdně gotický dům čp. 9, řečený Collinův při severovýchodním konci náměstí.

Bezručovo údolí je 13 km dlouhé a 200 m hluboké lesnaté údolí Chomutovky severozápadně od města, oblíbené výletní místo. V roce 2002 bylo vyhlášeno jako přírodní park.

Vrch Strážiště (511 m) se zvedá nad severním okrajem Chomutova. Na vrcholu stojí hotel s vyhlídkovou věží.

Kamencové jezero[editovat | editovat zdroj]

Kamencové jezero – jde o vodní plochu nacházející se na severovýchodním okraji Chomutova v nadmořské výšce 337 m, která vznikla koncem 18. století zatopením prostoru po těžbě kamencových břidlic z let 15581785. S rozměry 240 na 676 m zaujímá rozlohu 16,3 ha, maximální hloubka je 3,25 m a objem 285 000 m³. Vysoký obsah kamence ve vodě (kolem 1 %) z Kamencového jezera činí malé „Mrtvé moře“, neboť zabraňuje růstu řas a sinic. V letních měsících je vyhledávaným místem ke koupání. Jako přírodní útvar je jedinečné a i ve světovém měřítku ojedinělé. Je jediné na světě (druhé kamencové jezero na světě v Kanadě vyschlo).[zdroj?]

Podkrušnohorský zoopark[editovat | editovat zdroj]

Podkrušnohorský zoopark je zoologická zahrada zaměřená na chov evropských a asijských zvířat (vlk, zubr, medvěd, tuleň atd.), Zoopark ze severní strany přiléhá ke Kamencovému jezeru a svojí rozlohou je největší ZOO v České republice.

Součástí zooparku je i Kaštanka, která je považována za nejstarší a nejsevernější sad památných stromů kaštanovníků setých v České republice.

V minulosti byl součástí parku i recesistický výběh ropáka bahnomilného, který ale ZOO zrušila, když se stal předmětem soudního sporu, neboť byl vytvořen bez vědomí výtvarnice Barbary Šalamounové, která vytvořila výtvarnou podobu ropáků pro studentský film Jana Svěráka.[2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Před zavedením pravidelného sčítání lidu v Chomutově žilo 1 129 (1702), 2 967 (1811) a 4 014 (1843) obyvatel.[zdroj?]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3] [4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 8 183 11 707 15 280 19 813 24 869 28 010 33 279 28 848 33 070 40 051 51 769 53 107 51 007 48 328
Domy 692 875 985 1 286 1 545 1 776 2 818 3 428 3 387 3 412 3 542 3 660 3 631 3 996

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 ve městě žilo pouze 1 869 (8,9 %) obyvatel české národnosti a v roce 1930 to bylo 4 442 (13,5 %).[zdroj?]

Židovská komunita[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o židovském osídlení Chomutova pochází z roku 1421. V roce 1517 byli židé z města vypovězeni a početnější komunita v Chomutově poté existovala až od poloviny 19. století. Největšího početního rozmachu se dočkala v roce 1880, kdy v Chomutově žilo 562 židů (pro srovnání v roce 1930 šlo o 444 osob). Židovská obec zdecimovaná holocaustem byla po druhé světové válce obnovena a připojena k židovské obci v Ústí nad Labem.[5]

V Chomutově stály postupně tři synagogy. První dvě středověké beze stopy zmizely. Novodobá synagoga, postavená v roce 1876 v novorománském slohu, stávala na nároží ulic Mostecká a Karla Buriana. V listopadu 1938 byla vypálena během Křišťálové noci a posléze zbořena. Do dnešní doby se dochoval židovský hřbitov, který se nachází v sousedství městského hřbitova v Beethovenově ulici. V 80. letech byl hřbitov přeměněn na park a v 90. letech v důsledku koncentrace sociálně patologických jevů uzavřen. Otevřen byl po rekonstrukci v roce 2008 a jeho součástí je pamětní deska a pomník.[6]

Členění města a sídliště[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Chomutova

Město Chomutov se skládá ze dvou katastrálních území – Chomutov I a Chomutov II.

Sídliště mezi Chomutovem a Jirkovem[editovat | editovat zdroj]

Plán na výstavbu sídlišť mězi Chomutovem a Jirkovem vznikal v 60. letech 20. století. Vycházel z předpokladu, že v roce 1975 bude žít v chomutovsko-jirkovské aglomeraci 95 000 lidí. O výstavbě sídlišť Březenecká a Kamenná bylo rozhodnuto v roce 1966 a v letech 19701971 také o sídlištích Zahradní a Písečná, přestože se s výstavbou druhých dvou počítalo až po roce 1980.[7]

Jejich součástí se měly stát kromě až šestnáctipodlažních domů také nová nemocnice, gymnázium, bazén, domov důchodců, podzemní garáže a další objekty běžné vybavenosti. Z velkých plánů nakonec zůstaly jen kino s knihovnou (zbořeny během října a listopadu 2012),[8] fotbalové hřiště s tenisovými kurty a obchodní centrum.[7]

V současnosti sídliště Březenecká, Kamenná, Zahradní a Písečná spojují Chomutov s Jirkovem jako městskou aglomeraci s přibližně 68 000 obyvateli (2013).[9]

Počet obyvatel některých sídlišť v Chomutově v roce 2013[9]
Sídliště Počet obyvatel
Březenecká 7 380
Kamenná 3 274
Písečná 3 485
Pod Černým vrchem 3 606
U Jitřenky 3 293
U Luny 3 017
U Severky 1 187
Zadní Vinohrady 2 072
Zahradní 5 109
Chomutov - experimentální domy s mezonetovými byty na sídlišti Březenecká

Sídliště Březenecká a Kamenná byla postavena v letech 19701985.[7] Dominantou obou sídlišť měly být tzv. experimentální domy s mezonetovými byty nadlehčené nadzemními pilíři. Ve stylu Le Corbusierovy koncepce je inspirován marseillským kolektivním domem Unité d’habitation navrhl architekt Rudolf Bergr.[7] Velké časové skluzy způsobené neobvyklým pracovním postupem způsobily, že z plánovaných šestnácti domů byly postaveny pouze tři. Na Březenecké byly částečně nahrazeny vybudováním tří třídílných třináctipodlažních domů v Holešické ulici a výstavbou Hutnické ulice na místě plánovaného domova důchodců.[7]

Oproti původním plánům, které počítaly se zahájením stavby po roce 1980, byla výstavba sídlišť Zahradní a Písečná zahájena už před rokem 1975. Důvodem bylo relativně snadné napojení na existující inženýrské sítě, horkovod z Komořan, budovaný čtyřproudový úsek silnice I/13 a také možnost využít občanskou vybavenost v Jirkově. Stavba proto byla zahájena v sousedství Jirkova a pohltila malé osady Keprtovo Pole a Kamenný Lom.[7]

Po roce 1990 prošla většina panelových domů na sídlištích rekonstrukcí a v rámci projektu Sídliště – místo pro život, bylo vybudováno několik dětských hřišť, postupně jsou opravovány chodníky a rozšířují se parkoviště (obvykle na úkor zelených ploch).[10]

Obyvatelé chomutovských a jirkovských panelových sídlišť nicméně často spadají do skupiny sociálně slabších obyvatel s vysokou mírou dlouhodobé nezaměstnanosti. Potýkají se s dluhy, závislostmi, nízkými příjmy či rasovými předsudky, jejich horší životní situace často plyne z masivního propouštění zaměstnanců bez speciální kvalifikace v devadesátých letech v důsledku ukončení činnosti neekologických průmyslových provozů.[11]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Chomutov a Obvod obce s rozšířenou působností Chomutov.

Chomutov je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Chomutov se skládá ze 44 obcí, ORP z 25 obcí.

Obchod[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází mnoho obchodů a nákupních center, např. Nákupní park Chomutov (Baumax, Kaufland, Takko, Jysk, Asko atd...), Central Chomutov. Dále jsou zde: Globus, Baumarkt, OC Chomutovka, LIDL, Billa, Penny, Tesco, KFC.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1591 se Jiří Popel z Lobkovic rozhodl založit v Chomutově jezuitskou školu. Gymnázium jezuité spravovali až do zrušení řádu v roce 1773. Poté bylo gymnázium pod správu cisterciáckého kláštera v Oseku a v roce 1909 bylo gymnázium zestátněno.

České gymnázium bylo založeno v Chomutově až v roce 1935, ale protože nemělo svou budovu, probíhala výuka v budově tzv. Masarykovy školy a v pronajatých prostorách. Budovu gymnázia se nepodařilo vybudovat a česká výuka byla na několik let přerušena vzhledem k připojení Sudet ke Třetí říši a k vypuknutí 2. světové války. Česká výuka byla obnovena v roce 1945 po odsunu Němců, a to v budově bývalého německého gymnázia, v němž škola sídlí dodnes.

Založení průmyslové školy v Chomutově, dnes Střední průmyslová a Vyšší odborná, je bezprostředně spjato s intenzivním rozvojem průmyslu ve městě na samém počátku 70. let 19. století. Plány pro první budovu školy vytvořil stavební a strojní inženýr Theodor Reuter, který se stal také prvním ředitelem školy. Slavnostní položení základního kamene k novostavbě se konalo 16. července 1874. Náklady na stavbu, prováděnou městem ve vlastní režii, činily 70 000 rakouských zlatých. Budova stála v tehdejší Pražské ulici, byla přízemní a měla celkem 17 místností. Stavba nové a větší budovy školy na dnešní Školní ulici byla zahájena na podzim 1901. Stavební práce pokračovaly natolik úspěšně, že již po necelém roce, 16. září 1902, začalo vyučování v nové budově, která svému účelu slouží doposud.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Městem procházejí silnice č. 7 (Praha-Slaný-Louny-Chomutov-Hora Sv. Šebestiána) a č. 13 (Karlovy Vary-Ostrov-Klášterec nad Ohří-Chomutov-Most-Teplice-Děčín-Nový Bor-Liberec-Frýdlant v Č).

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Město Chomutov má dvě železniční stanice: Stanice Chomutov : na tratích 120,130,133,137,140. Stanice Chomutov město : na tratích 130, 133. Železniční tratě spojené s Chomutovem jsou:

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Trolejbusová doprava v Chomutově a v Jirkově a Městská autobusová doprava v Chomutově a v Jirkově.

Městskou dopravu zajišťují autobusy a od roku 1995 také trolejbusy (nejnovější trolejbusový provoz v Česku). Provozovatelem 15 autobusových a 7 trolejbusových linek je Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova (akciová společnost na níž má podíl 84,16 % Statutární město Chomutov a 15,84 % město Jirkov).

Představitelé města[editovat | editovat zdroj]

Starostové

  • 1850 - 1958 Georg Löw
  • 1858 - 1870 Josef John
  • 1870 - 1877 JUDr. Heinrich Schmatz
  • 1877 - 1881 Franz Tschörner
  • 1881 - 1897 JUDr. Franz Schreiter
  • 1897 - 1910 Anton Schiefer
  • 1910 - 1933 JUDr. Ernst Storch
  • 1933 - 1938 Viktor Herbich
  • 1938 - 1945 Eduard Fiedler

Předsedové národních výborů

  • 1946 - 1947 Václav Strejc
  • 1947 - 1948 Ing. Jaroslav Dosoudil
  • 1948 - 1949 Bohumil Dobiáš
  • 1949 - 1950 František Aubrecht
  • 1950 - 1952 Jaroslav Albrecht
  • 1952 - 1953 Jaroslav Třešňák
  • 1953 - 1954 Josef Jakl
  • 1954 - 1956 Bohumil Voldřich
  • 1956 - 1957 František Aubrecht
  • 1957 - 1960 Josef Kincl
  • 1960 - 1970 Jaroslav Chuchel
  • 1970 - 1971 Ing. Josef Pavlík
  • 1971 - 1981 Jaromír Franče
  • 1981 - 1989 Václav Šedivý

Starostové

Primátoři

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-29]. S. 50. Dostupné online.  
  2. Matka ropáka vyhlásila boj zoo. Vzali mi ho, ať platí, aktualne.cz
  3. Český statistický úřad Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.  
  4. Český statistický úřad Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289.  
  5. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno : Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 170.  
  6. ZYKLOVÁ, Martina. Židé se v Chomutově dočkali znovuotevření hřbitova [online]. Chomutovský deník, 2008-05-21, [cit. 2012-03-23]. Dostupné online.  
  7. a b c d e f RAK, Petr; PACHNER, Jaroslav. Chomutovská uličnice. Ústí nad Labem : albis international, 2005. ISBN 80-86971-02-3. Kapitola Sídliště mezi Chomutovem a Jirkovem, s. 92–96.  
  8. KINŠT, Petr. Jak bourali Evropu [online]. 2012-11-12, [cit. 2014-05-06]. Dostupné online.  
  9. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. ISBN 978-80-250-2394-5. Kapitola Okres Chomutov, s. 289–290.  
  10. KASSAL, Tomáš. Jak bourali Evropu [online]. Ústí nad Labem: MAFRA, a.s., 2013-05-15, [cit. 2014-05-06]. Dostupné online.  
  11. http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/pobocka/chomutov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Comotovia 2005. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 400 let vykoupení Chomutova z poddanství (1605–2005), ed. Petr Rak, Chomutov 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]