Ploučnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ploučnice
Ploučnice mezi Mimoní a Borečkem
Ploučnice mezi Mimoní a Borečkem
Základní informace
Délka toku 106/112 km
Plocha povodí 1193,77 km²
Průměrný průtok v Benešově n/Pl. 8,6 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-14-03-001
Pramen
Osečná / Ještěd
390 / 654 m n. m.
Ústí
do LabeDěčíně na 95,1 km (P)
50°46′41″ s. š., 14°12′25″ v. d.
122 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Liberecký - Mimoň, Česká Lípa, Ústecký kraj - Děčín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe

Ploučnice je česká řeka, pramenící v okrese Liberec pod Ještědem, protékající okresy Česká Lípa a Děčín, ústící zprava do Labe v Děčíně. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně v lukách, vodácky splavná. Je dlouhá 106 km[1]. Povodí má rozlohu 1193,77 km²[2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Od pramenů do Stráže[editovat | editovat zdroj]

Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vystupuje zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna.[3][4]

Někdy je uváděn i o pár km dále a výše pramen (Horní Ploučnice), který se nachází u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.[5]

Nedaleko od pramene mezi obcemi Janův Důl a Osečná se odděluje náhon Hamerská strouha sloužící k napájení Hamerského rybníka. Dále protéká obcemi a osadami Břevniště, Útěchovice a Hamr na Jezeře. U Stráže pod Ralskem napájí Horecký rybník a dále plyne rovně mezi loukami územím, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.

Od Stráže do České Lípy[editovat | editovat zdroj]

Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky, která končí stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice.[6]

Průrva Ploučnice pod Ralskem

Dále až do České Lípy je úzké, člověkem nedotčené koryto meandruje loukami v neobydlené krajině. Od Stráže se obloukem vyhýbá vrchu Ralsko a vtéká do Mimoně. Úsek v Mimoni je částečně regulované koryto s břehovými porosty a několika menšími stupni. Zde, u zámeckého parku v Mimoni se do Ploučnice zprava vlévá Panenský potok a dále pokračuje k Borečku, kde se nejvíce přibližuje k letišti Hradčany. Pak zleva přijímá vody Hradčanského potoka. Dále teče k severozápadu, severně od oblasti zvané Polomené hory územím, které bylo součástí vojenského prostoru Ralsko. Do neustále meandrujícího toku zprava od Zákup přitéká Svitávka a Dobranovský potok.

V České Lípě[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je říčka přemostěna desítkou silničních a potrubních mostů i lávek pro pěší, přes řeku vede i most železniční tratě. Protože povodí řeky je a bylo ploché, řeka se zde často rozlévala a měnila koryto. Na jedné z pískových naplavenin založil některý z rodu Ronovců v 13. století hrad Lipý, který byl nazýván vodním hradem.[7] Z Ploučnice byl v 16. století napájen vodní příkop kolem hradu, který se přestavbami na 200 let před ničivým požárem z roku 1820 změnil v zámek.[7] Dnes je řeka svedena do kamenného koryta zhruba 200 metrů dál a z hradu je udržovaná a zvelebovaná ruina.

Za Českou Lípou[editovat | editovat zdroj]

Za Českou Lípou přijímá zleva Robečský potok a zprava Šporku. Dál protéká osadami Stružnice a Jezvé, kde zprava přitéká Radečský potok a zleva malý Valteřický potok. Pak je na toku Horní Police s levé strany přitékajícím Valdeckým potokem a Žandov, kde zprava přitéká Vrbový potok. Pod Žandovem jsou zleva drobné potoky Merboltický a Valkeřický, následují obce Malý a Starý Šachov, Oldřichov a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně proti Podmoklům se vlévá do Labe.[8]

Železniční most v České Lípě

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Výškový rozdíl mezi pramenem u Osečné a ústím v Děčíně je 263,6 metrů, průměrný spád je 2,56%. Roční srážky v povodí jsou v průměru 711 mm. V ústí do Labe je průměrný průtok 8,77 [m³/s], v roce 1946 zde byl zaznamenán 217 [m³/s].[8]

Hlásné profily
místo říční km plocha povodí [km²] průměrný průtok (Qa) [m³/s] stoletá voda (Q100) [m³/s]
Stráž pod Ralskem[9] 87,00 121,43 1,00 58,5
Mimoň[10] 75,00 269,8 2,30 103
Česká Lípa[11] 36,50 624,35 4,90 179
Benešov nad Ploučnicí[12] 19,20 1156,16 8,6 200

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

V roce 1575 se nad Mimoní říkalo Ploučnici Srní potok (Rehwasser - srní voda) a osada na jejím břehu se proto jmenuje Srní Potok.[13]

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

V řece pokleslo množství ryb v období znečisťování vod průmyslovými podniky a splašky měst. Nicméně je zachována pestrost druhů. Prováděné průzkumy prokázaly u řeky 900 druhů vyššího rostlinstva, z toho 9 chráněných. Dále 11 druhů obojživelníků, kteří potřebují k životu vodní toky a plochy. U řeky žije 100 druhů ptáků, mnohé patřící mezi ohrožené ( např. slavík obecný, ledňáček říční, skorec vodní). Protože část řeky nezamrzá, slouží jako zimoviště labutí velkých a divokých kachen.[8]

Meandry Ploučnice u mostu v Heřmaničkách

Liberecký kraj oznámil na podzim 2013 záměr vyhlásit dvě lokality meandrů Ploučnice (u Mimoně, u Žízníkova) přírodními památkami.[14]Po vyřešení rozporů z dotčenými obcemi byly přírodní památky Meandry Ploučnice a Niva Ploučnice zastupitelstvem Libereckého kraje v květnu 2014 schváleny. Jsou součástí Evropsky významné lokality Horní Ploučnice.[15]

Po roce 2000 byl postupně realizován projekt Čistá Ploučnice. S nákladem 600 milionů korun byly postaveny či zmodernizovány čističky odpadových vod a kanalizace v městech na povodí řeky. ČOV v Hradčanech (Ralsko) byla oceněna jako Vodohospodářská stavba roku 2013.[16]

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 bylo v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 zakázáno vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu bylo třeba požádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou.[4] Dnes je Ploučnice řekou, která láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s o něco větší náročností. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Je třeba, aby na tamním vodočtu bylo alespoň 20 cm[4], jinak je třeba v prvním úseku za nižšího stavu vody občas lodě popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech nás čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice. Až do Mimoně řeka meandruje bez větších překvapení. Potom už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy padlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 - 4 dnů. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 - 4 hodiny.[5]

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů, které jsou za normálního stavu nesjízdné a za vyššího nebezpečné.

Soutok Labe s Ploučnicí

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. podle některých zdrojů 112
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné online.  
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Město Žandov a blízké okolí. Žendov : MěÚ Žandov, 1998. Kapitola Ploučnice, s. 10.  
  4. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Československé řeky. Praha : Olympia, 1978. Kapitola Ploučnice, s. 131.  
  5. a b ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha 2 : Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-105-4. Kapitola Ploučnice, s. 482.  
  6. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 2. Praha : freytag&berndt, 2005. ISBN 80-7316-233-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 98.  
  7. a b PHDR.GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha : Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 2.  
  8. a b c Žandov - Ploučnice, str.11
  9. Evidenční list hlásného profilu Stráž pod Ralskem [online]. Český hydrometeorologický ústav, rev. 2006-03-00, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  10. Evidenční list hlásného profilu Mimoň [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  11. Evidenční list hlásného profilu Česká Lípa [online]. Český hydrometeorologický ústav, [cit. 2009-06-24]. Dostupné online.  
  12. Evidenční list hlásného profilu [online]. Český hydrometeorologický ústav, rev. 2006-03-00, [cit. 2009-06-24]. Uvedeno staničení 89,2, což je evidentně špatně. Dostupné online.  
  13. ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň : Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Srní Potok, s. 122.  
  14. Michael Polák. Meandry řeky Ploučnice budou přírodní památkou. Českolipský deník [online]. 2013-11-07 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.  
  15. Michael Polák, ČTK. Na Ploučnici u Mimoně a Žizníkova vznikly rezervace. Českolipský deník [online]. 2014-05-15 [cit. 2014-05-15]. Dostupné online.  
  16. redakce. Zmodernizovaná čistička v Hradčanech dostala cenu. Českolipský deník [online]. 2014-03-30 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Beran L. (1998). "Vodní měkkýši Ploučnice". Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska, Česká Lípa 7: 173–180.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu