Ústí nad Labem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Ústí nad Labem
Mariánská skála a údolí Labe.

Mariánská skála a údolí Labe.

NUTS 5: CZ0427 554804
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Ústí nad Labem (CZ0427)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 93,95 km²
počet obyvatel: 93 523  (1. 1. 2014)
rozpočtové výdaje: 2348[1] mil. Kč  (2009)
nadmořská výška: 218 m
PSČ: 400 01
zákl. sídelní jednotky: 89
části obce: 22
městské části / obvody: 4
katastrální území: 26
adresa magistrátu: Magistrát města Ústí nad Labem
Velká hradební 2336/8
401 23  Ústí nad Labem
podatelna.magistrat@mag-ul.cz
primátor(ka): Josef Zikmund (ANO)
www.usti-nl.cz
Ústí nad Labem
Red pog.png
Ústí nad Labem
Ústí nad Labem, Česko

Ústí nad Labem (německy Aussig an der Elbe) je statutární město na severozápadě Čech, centrum Ústeckého kraje a okresu Ústí nad Labem. Do roku 1990 zde sídlil také krajský národní výbor Severočeského kraje. Působí zde okresní soud i soud krajský. Jde o sedmé největší město České republiky.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název místa byl patrně, vzhledem k poloze na soutoku dvou řek, odvozen ze staročeského slova ustie (= ústí). V německém jazyce se používá nejméně od 15. století název pozměněný na Aussig an der Elbe.

V latinských zápisech je doložen z roku 1368 (v zápisech pražských benediktinů u sv. Jiří) název Vsk super Albium. V nadpisu Městské knihy soudní a pamětní, založené roku 1438 v rámci obnovy města 12 let po dobytí husity a vedené do roku 1514 (ISBN 80-86197-44-1), byl užit název Austia super Albea. Pamětní kniha byla psaná nejprve latinsky, od roku 1440 některé zápisy též německy a roku 1474 se objevuje čeština, která kolem roku 1490 převážila. V nadpise knihy testamentů vedené v letech 15041585 se město označuje Ausigh super Albea, zápisy se střídají také ve třech jazycích, zpočátku převažuje čeština.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemyslovci Čechám vládli přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové.

Během husitských válek bylo město (obsazené míšeňským markrabětem) obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové nechali dál pokojně žít německé obyvatelstvo. Na rozdíl od řady jiných královských měst Ústí nezískalo během husitských válek žádné pozemky a prestiž města v následujícím období poklesla. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a v prvém desetiletí 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo nezdařeného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí především v důsledku imigrace obyvatelstva k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl.

Třicetiletá válka, během níž se Ústí stalo sedmkrát obětí nejrůznějších tažení, přinesla městu velký úpadek. Ten byl také příčinou vleklé populační krize trvající déle než dvě staletí. V následujících letech zůstalo Ústí nad Labem po dlouhou dobu jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. V okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice zuřila v létě roku 1813 po Slavkovu druhá největší bitva napoleonských válek svedená na rakouském území. 29. – 30. srpna proběhla bitva u Přestanova a Chlumce, následovaná celou řadou místních potyček, které vyvrcholily 16. – 17. září téhož roku větší bitvou u Varvažova. Tyto události připomíná několik pomníků.

Rozvoj v 19. století[editovat | editovat zdroj]

Hradiště – jedna z mála původních ulic v centru města, která unikla válečnému bombardování i plošným demolicím v období socialismu.

Ekonomický růst přinesl mnohé významné pozitivní změny. V období let 1800 až 1830 bylo po dlouhých desetiletích stagnace postaveno prvních dvacet domů, z nich větší část na Skřivánku, v místech známých jako Uhelný lom (Kohlbruch). Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny.

Dobové prameny z těchto let uvádějí, že obyvatelé Ústí se zabývají zemědělstvím, pěstováním vinné révy a okurek, obchodem a dopravou ovoce a uhlí po Labi. Z řemesel a průmyslu je v Ústí zastoupeno tkalcovství, soukenictví, jirchářství, výroba barev, papírny, prýmkařství a drobná domácká výroba, v okolí města je otevřeno na 60 hnědouhelných dolů.

Významnou roli hrál nebývalý rozmach lodní přepravy a lodního stavitelství. Vznikly tu dva přístavy a impulsem pro zahájení pravidelné říční plavby se v květnu roku 1841 stal příjezd parníku Bohemia pod velením britského kapitána J. Rustona. Práce na železnici Praha–Podmokly–Drážďany byly započaty na jaře 1845 a v roce 1851 byla trať dokončena.

V roce 1860 žilo ve městě 7 950 obyvatel, což je oproti roku 1840 plný čtyřnásobek. V roce 1880, navzdory válce i nezanedbatelným ztrátám způsobených opakovanými epidemiemi cholery, tyfu a černých neštovic, dosahuje zdejší populace již počtu 16 524 osob. V kritickém roce 1873, kdy vrcholila vlna cholery, zemřel ve městě každý patnáctý člověk. V letech epidemií převyšoval počet úmrtí počty narozených, současně ale vždy stouplo přistěhovalectví. V roce 1867 vznikl nový pivovar, v němž se dnes vyrábí pivo pod značkou Zlatopramen. První most přes Labe, určený pro dopravu silniční i železniční byl zkonstruován roku 1872, město tím získalo spojení na plánovanou Berlínsko-Bagdádskou železnici a další důležitá místa. Sedm let po dokončení železnice na Prahu byl zahájen provoz na trati do Teplic prodloužené v roce 1870 až do Chomutova. Výhodná železniční i lodní dopravní spojení a snadno dosažitelné zdroje energie v podobě mocných nalezišť hnědého uhlí v těsné blízkosti města, přispěly k jeho rozsáhlé industrializaci.

Koncem 19. století předčil ústecký labský přístav objemem přepravovaného zboží dokonce i jaderský Terst, do té doby největší v Rakousko-Uhersku a stal se tak nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství.

Podle sčítání lidu, provedeného v roce 1910, dosáhla zdejší populace, oproti počátku 19. století, kdy zde žilo okolo 2 000 obyvatel, počtu téměř 40 000, čímž se po Praze, Plzni, Českých Budějovicích a Liberci přiřadilo Ústí k největším městům v Čechách.

Národnostní krize, druhá světová válka a socialismus[editovat | editovat zdroj]

Městské lázně od vídeňského architekta P. P. Branga jsou příkladem kvalitní historizující architektury začátku 20. století.

Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací. V květnu 1935, pod vlajkami SdP, řečnil v Ústí na náměstí Konrád Henlein a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze 23 zúčastněných většinu, z celkového počtu 28 331 hlasů 16 494 (58%). V rámci budování československého pohraničního opevnění se od léta 1936 počalo v Ústí nad Labem s výstavbou linií objektů lehkého opevnění LO vzor 36 (podél řeky Bíliny) a později "řopíků" LO vzor 37 (podél řeky Labe). Po uzavření Mnichovské dohody bylo město jako součást Sudet 9. října 1938 okupací připojeno k Německé říši.

Ve dnech 17. a 19. dubna 1945 byla pětina městského centra bombardováním spojeneckými silami takřka srovnána se zemí, což si vyžádalo více než 500 lidských životů.

V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53 000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu, čímž v této oblasti došlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic a snížení úrovně vzdělanosti obyvatel. 31. července 1945 se v Ústí odehrál neobjasněný masakr německého obyvatelstva, při kterém bylo zabito asi 80–100 lidí.

V 70. a 80. letech bylo město poznamenáno rozsáhlými plošnými asanacemi, neuváženými přestavbami, brutálními dopravními stavbami a konstruováním velkých, masivních objektů a rozlehlých panelových sídlišť v duchu reálného socialismu.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V první polovině devadesátých let rozvoj města stagnuje, Ústí se přes zlepšující se životní podmínky nezbavuje špatné pověsti, potýká se s poměrně vysokou nezaměstnaností a vzniká několik sociálně vyloučených lokalit (např. v Matiční ulici).[2] Zlom přichází až se začátkem nového tisíciletí, začíná se s masivní přestavbou a rekonstrukcí centra (mj. oprava Mírového náměstí a přilehlých ulic, hlavního nádraží a okolního prostoru, dostavba proluk vzniklých za války a socialismu), podporuje se sport a kultura a Ústí se po letech stává konečně důstojnou metropolí Ústeckého kraje.

Připojování a odtržení obcí[editovat | editovat zdroj]

K 1. lednu 1986 města Chabařovice a Neštěmice a obec Chlumec byly připojeny k městu Ústí nad Labem. Důvodem bylo, že Ústí nad Labem se snažilo dosáhnout limitu 100 000 obyvatel, aby splnilo tehdejší podmínku pro zřízení Národního výboru města Ústí nad Labem.

V roce 1990 se Chabařovice a Chlumec znovu odtrhly, spolu s nimi i Ryjice. Neštěmice však součástí Ústí zůstaly.

V září roku 1991 byl vytvořen samostatný městský obvod Ústí nad Labem-Trmice, do nějž spadala katastrální území Trmice, Koštov, Újezd a Tuchomyšl. 1. ledna 1994 se Trmice spolu s Koštovem a Újezdem na základě referenda oddělily od Ústí (k němuž patřily zhruba od roku 1939). Zaniklá obec Tuchomyšl, na jejímž území je povrchový důl, zůstala v Ústí nad Labem.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Ústí nad Labem leží na soutoku řek Labe a Bíliny. Z jižní strany sousedí s Českým středohořím, na severní straně s Krušnými horami. Na západ od města se rozkládá okraj Podkrušnohorské pánve s povrchovými uhelnými doly.

Samotné město má výhodnou polohu na křižovatce železnic, na hlavní silniční trase PrahaDrážďany a na důležité trase vodní dopravy po Labi. Rozkládá se v hlubokém údolí (až 400 m) Labe a na okolních svazích. Kotlinu ohraničují dvě skály – severní Mariánská a jihovýchodní Střekovská, a vrchy Větruše na jihu a Sedlo na východě.

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Na území Ústí nad Labem zasahuje celkem šest zvláště chráněných území. Z velkoplošných se jedná o chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Maloplošná chráněná území zastupují dvě přírodní památky, a to Divoká rokle v Mojžíři a Loupežnická jeskyně u Svádova, dvě přírodní rezervace, v podobě Kozího vrchu u Mojžíře a Sluneční stráně v Brné, a národní přírodní památka Vrkoč ve Vaňově. Dále na území města roste dohromady 20 památných stromů či jejich seskupení. Druhově se jedná o lípy malolisté (Tilia cordata), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), duby letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba).[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Po odsunu německého obyvatelstva počet obyvatel vlivem přistěhování setrvale stoupal, v letech 19861992 bylo dokonce statisícovým městem (největšího počtu, 106 598 obyvatel, dosáhlo Ústí nad Labem v roce 1990[5]), od té doby ale počet obyvatel klesá.

Vývoj počtu obyvatel v Ústí nad Labem v letech 1869–2011[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 10 933 16 524 23 646 37 265 39 301 39 830 43 793 56 920 65 058 72 876 88 447 100 002 95 436 93 000

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Židovská komunita v Ústí nad Labem.
Památník holocaustu zbudovaný roku 2005

Mezi místní křesťanské komunity patří: AC, Biblické společenství křesťanů, CASD, CB, CČSH, ČCE - farní sbor v Ústí n. L. s kazatelskou stanicí v Trmicích, Nový život (občanské sdružení), ŘKC - farnost - arciděkanství Ústí n. L. resp. ústecký vikariát, YMCA.

Od roku 1848 se ve městě nacházela rovněž židovská komunita. Největšího rozkvětu dosáhla koncem 19. a začátkem 20. století zejména díky přítomnosti dvou význačných rodů Weinmanů a Petschků, které se ve velké míře zasloužily o rozvoj celého města. Pro zdejší komunitu měly dvě po sobě jdoucí diktatury takřka zničující dopad. Část Židů z Ústí emigrovala před 2.světovou válkou, část odešla po odtržení Sudet do vnitrozemí. Náboženská nesnášenlivost však pokračovala i po válce a i z toho důvodu mnoho ze zbývajících ústeckých Židů emigrovalo. Změny v náboženských svobodách nastaly po roce 1989. Náboženská obec v Ústí nad Labem se snaží hlavně zabezpečit poklidné stáří svých členů. Život v obci však upadá, z důvodu absence mladé generace. V roce 2000 měla zdejší obec 50 členů, přičemž jen 17 jich žilo v Ústí nad Labem. V polovině roku 2005 už bylo na obci registrováno pouze 38 členů.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Ústí nad Labem

Správa města je rozdělena do čtyř samosprávných obvodů:

Zastupitelstvo a primátor[editovat | editovat zdroj]

Magistrát města

Primátory města postupně byli:

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Novogotická budova skladiště chemické továrny

Po bouřlivém rozvoji průmyslu v 19. století byl v také v socialismu upřednostňován těžký průmysl. Přímo v centru města podél Labe jsou umístěny podniky chemického a potravinářského průmyslu. V roce 1820 byla založena konzervárna. Na severu města v Úžíně byla plynárna, na západě v Trmicích je teplárna s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Na jihu u Labe byla velká panelárna. Ovzduší města i povrchové vody byly velmi znečištěné. Významný byl také přístav na Labi.

Některé tyto provozy jsou v současnosti zrušeny (plynárna, panelárna) ale chemický a potravinářský průmysl se dále rozvíjí. Životní prostředí se přesto velmi zlepšilo a město za své úsilí o zlepšení životního prostředí získalo v letech 1999, 2000 i 2001 ocenění Evropské komise.

Přes tato ocenění je i nyní patrný laxní přístup městských orgánů k častým haváriím, ke kterým ve zdejší chemické továrně Spolchemie dochází. Během roku 2004 došlo 2× po sobě k únikům nebezpečných chemikálií do ovzduší. Obyvatelstvo bylo informováno se zhruba dvouhodinovým zpožděním.

Úsilí některých občanů o přesunutí chemického průmyslu z centra města na průmyslové periferie zatím pokaždé skončilo nezdarem a výhledově nevypadá situace o moc lépe, avšak nebezpečné provozy pomalu z centra mizí, aby byly nahrazovány moderními a bezpečnými technologiemi. To se projevuje například i nynější čistotou řeky Bíliny, která ještě donedávna sloužila k rozřeďování nebezpečných chemických odpadů, jež Spolchemie produkovala.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Trolejbusová doprava v Ústí nad Labem je v provozu od roku 1988.
Podrobnější informace naleznete v článcích Tramvajová doprava v Ústí nad Labem, Trolejbusová doprava v Ústí nad Labem a Městská autobusová doprava v Ústí nad Labem.
  • MHD: Město používá autobusovou a trolejbusovou dopravu. Trolejbusové linky mají vyhrazenou číselnou řadou od 51 do 62. Městské autobusové linky obsluhují i města Trmice, Chabařovice a Chlumec a obce Přestanov, Stebno, Dolní Zálezly, Řehlovice, Habrovany a Krupku. Některé z těchto měst a obcí se v 90. letech od Ústí odtrhly.V minulosti byly v provozu i tramvajové linky.
  • Silniční: Město je napojeno na mezinárodní silnici E 442 (Liberec, Děčín, Ústí, Teplice, Most, Chomutov, Karlovy Vary) a silnice první třídy (I/8, I/30, I/13). Dále je přímo napojeno na dálnici D8 (Berlín – Praha), která prochází západním okrajem města. V současnosti chybí poslední úsek Ústí nad Labem – Lovosice, cesta do Drážďan je tak z Ústí kratší, než cesta do hlavního města, čehož Ústečané hojně využívají.
  • Železniční: Ústí je důležitým železničním uzlem se čtyřmi nádražími. Do Ústí je zaústěno šest železničních tratí; českým unikátem je, že všechny tyto tratě jsou dvoukolejné a elektrifikované:

Mezinárodním tahem je železniční trať č. 090I. tranzitní železniční koridor státní hranice Děčín – Ústí nad Labem – PrahaBřeclav – státní hranice, který je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Jsou po něm vedeny mezinárodní spoje EuroCity BerlínPrahaVídeň / Budapešť.

  • Vodní: Labská vodní cesta je spojnicí se sítí západoevropských vodních cest, umožňujících přístup do SRN, států Beneluxu, severní Francie a do významných přímořských přístavů. Labská vodní cesta je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru. Nákladní lodní doprava a rekreační osobní doprava jsou provozované na labské vodní cestě v úseku PardubiceChvaletice – Ústí nad Labem – HřenskoHamburk.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam základních škol v Ústí nad Labem.
Základní škola navržená architektem Josefem Gočárem

Na území města Ústí nad Labem se nachází celkem 22 základních škol. Mezi zdejší střední školy patří:

  • Gymnázium dr. Václava Šmejkala, Ústí nad Labem, Stavbařů 5, příspěvková organizace
  • Gymnázium, Ústí nad Labem, Jateční 22, příspěvková organizace
  • Integrovaná střední škola stavební, Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace
  • Obchodní akademie a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Ústí nad Labem, příspěvková organizace
  • Obchodní akademie, Ústí nad Labem, Národního odboje 17, příspěvková organizace – k 1. 9. 2011 došlo ke sloučení obou OA, nástupnickou organizací se stala OA a JŠ s právem SJZ, Ústí nad Labem, p. o. se sídlem v Pařížské ulici 15
  • Soukromá obchodní akademie BSL s.r.o.
  • Soukromé střední odborné učiliště Industria II s.r.o.
  • Střední odborná škola, Ústí nad Labem, Stará 100, příspěvková organizace
  • Střední průmyslová škola, Ústí nad Labem, Resslova 5, příspěvková organizace
  • Střední průmyslová škola, Ústí nad Labem, Stará 99, příspěvková organizace
  • Střední škola obchodu a služeb s.r.o.
  • Střední škola obchodu a služeb, Ústí nad Labem, Keplerova 7, příspěvková organizace
  • Střední škola technická, Ústí nad Labem, U Panského dvora 1006, příspěvková organizace
  • Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická, Ústí nad Labem, Palachova 35, příspěvková organizace

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně[editovat | editovat zdroj]

Historie univerzity byla započata v roce 1954, kdy byla založena Vyšší pedagogická škola, z níž se v roce 1959 stal Pedagogický institut. Následně byla v roce 1964 založena Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem. V roce 1991 byla v Ústí nad Labem zřízena Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, kterou tvoří osm fakult; konkrétně: Fakulta filozofická, Fakulta sociálně ekonomická, Fakulta umění a designu, Pedagogická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Fakulta životního prostředí, Fakulta výrobních technologií a managementu a Fakulta zdravotnických studií.

Živá kultura[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Ústí nad Labem hraje 1. hokejovou ligu České republiky klub HC Slovan Ústečtí Lvi. V celé historii ústeckého hokeje hrál tým extraligu jednu jedinou sezonu a to 2007/2008.

Ve druhé lize působí ústecký fotbalový tým FK Ústí nad Labem, známý též pod jménem ARMA, který hrál v roce 1952 a v sezonách 1958/59 a 2010/11 i nejvyšší soutěž.

Nejvyšší soutěž v České republice hrají také ústečtí basketbalisté BK Ústí nad Labem, volejbalisté SK Volejbal Ústí nad Labem, boxeři Kick Box Fox a hokejbalisté Elba DDM Ústí nad Labem. Po roce 1995 zde vzniklo několik registrovaných florbalových klubů. Z USK Slávie Ústí nad Labem, FBC Viktoria Ústí nad Labem, a FBC TBC 68 Ústí nad Labem vznikl spojením v roce 2013 jednotný klub Florbal Ústí, jehož první tým hraje druhou nejvyšší soutěž v ČR - 1.ligu. Juniorský tým v sezoně 2013/2014 postoupil do soutěže nejvyšší.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Památky Ústí nad Labem, Seznam kulturních památek v Ústí nad Labem a Zoologická zahrada Ústí nad Labem.
Hrad Střekov a Masarykova zdymadla na Labi

Město Ústí nad Labem bylo těžce postiženo americkými nálety na konci II. světové války a demolicemi v období socialismu. V důsledku toho má zachovány jen zbytky historického jádra. Mezi nejvýraznější ústecké památky patří neogoticky přestavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie s šikmou věží, upravená hradní zřícenina hradu Střekova a výletní restaurace (zámeček) Větruše. Z moderních staveb je třeba zmínit Mariánský most přes řeku Labe.

Město má rovněž vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908. V roce 1908 pan Heinrich Lumpe odkoupil od obce Ústí nad Labem na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody. Na tomto místě je dnešní Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnější rodák města, malíř Anton Raphael Mengs, se narodil v Ústí n. L. z důvodu utajení jeho židovského původu[7]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Po určitou dobu svého života ve městě též žili herci působící ve zdejším Činoherním studiu. Patřili mezi ně třeba Jiří Bartoška, Jiří Císler, Josef Dvořák, Karel Heřmánek, Jan Hrušínský, Ivana Chýlková, Uršula Kluková, Vladimír Kratina, Josef Alois Náhlovský, Pavel Rímský, Karolina Slunéčková, Leoš Suchařípa, Miluše Šplechtová či Ondřej Vetchý.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozpočet města - Závěrečný účet za rok 2009, schválený ZM dne 22.4.2010
  2. http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/pobocka/usti-nad-labem
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.  
  4. Objekty ústředního seznamu: Ústí nad Labem [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.  
  5. Pohyb obyvatelstva ve městě Ústí nad Labem 1960–2006 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
  6. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 417–418.  
  7. ROHAN, Bedřich. Ústecký šoulet. Ústí nad Labem : Město Ústí nad Labem, 2000. ISBN 80-902856-1-9
  8. http://kultura.idnes.cz/zemrel-cesky-grafik-edelmann-konstrukter-beatlesovske-zlute-ponorky-1ez-/hudba.asp?c=A090722_081152_hudba_jaz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem : Acta Universitatis Purkynianae, 1999. 109 s. ISBN 80-7044-256-5.  
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem : Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.  
  • Cajthaml, F. Staré pověsti ze středohoří a podkrušnohoří. Ústí nad Labem: 1923.
  • FEDOROVIČ, Tomáš; KAISER, Vladimír. Historie židovské komunity v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem : Město Ústí nad Labem, 2005. 123 s. ISBN 80-86646-12-2.  
  • Hulpach, V. Pohádkové vandrování po Čechách. Praha: Albatros, 1992.
  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem : Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]