Jinan dvoulaločný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jinan dvoulaločný

List jinanu dvoulaločného
List jinanu dvoulaločného
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Gymnospermae)
Třída: jinany (Ginkgo)
Řád: jinanotvaré (Ginkgoales)
Čeleď: jinanovité (Ginkgoaceae)
Rod: jinan (Ginkgo)
Binomické jméno
Ginkgo biloba
L., 1771
Jinan dvojlaločný
Samičí vajíčka na stopkách

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), zvaný také ginkgo biloba, je dvoudomý opadavý strom. Je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledě jinanovitých. Čeleď přísluší do fylogeneticky velmi prastarého řádu jinanotvaré, který má právě jen tuto jedinou čeleď. Jinan dvoulaločný je také národním stromem Číny.

Vývoj taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Morfologické třídění[editovat | editovat zdroj]

Podle již překonaného morfologického a anatomického způsobu zařazování flory byly vedle sebe řazeny taxony podobné si vzhledem nebo vlastnostmi. Z toho vyplývá následující. V anglosaské taxonomické literatuře je druh Gingko biloba řazen do samostatného oddělení Gingkophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky (viz cit. lit.).

Kladistické třídění[editovat | editovat zdroj]

S rozvojem vědy a poznáním genetických zákonitostí vzniklo moderní kladistické třídění APG III, ve kterém jsou jednotlivé taxony setříděny na podkladě monofyletického hlediska, vycházejícího z molekulárních dat genových sekvencí určitých úseků DNA, mimo jiné genů pro ribozomální RNA. Podle něho existují 4 řády jinanotvaré, cykasotvaré, borovicotvaré a liánovcotvaré které jsou zařazeny do společné třídy jehličnany.[1]

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší prehistorické stopy po rostlině podobné jinanu vedou až do geologického období rozhraní karbonu a permuprvohorách, tj. do období asi před 300 až 270 miliony let. Za tak dlouhou dobu si jinan prošel svou érou širokého rozšíření v juře (asi před 200 miliony let), kdy jeho areál zabíral celou Severní polokouli i obdobím postupného úpadku až do dnešních dnů, které mohly být jeho posledními. Z amerického kontinentu vymizel před 7 miliony, z Evropy před 3 miliony let. Přestože se s ohledem na současné přírodní podmínky jeví jako rostlina nenáročná, zůstal v přírodě zachován pouze v jediném druhu a jen na malém území v jihovýchodní Číně, kde byl nově „objeven" pro Evropu.

Samčí jehnědovité šištice
Zralá semena
Dřevo jinanu

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jinan je statný strom s kuželovitou až rozkladitou korunou, který dorůstá do výšky 30 až 40 metrů. Borka kmene je šedá, ve stáří široce brázditá. Větve jsou téměř vodorovně odstálé.

Řapíkaté listy vyrůstají ve svazečcích na silně zkrácených větvičkách. Listová čepel je plochá, klínovitá, rozdělená zářezem na dva laloky, s vějířovitou žilnatinou. Zvláštní olistění jinanů je považováno za přechodný typ mezi jehličnany a listnáči, listy mají fyziologicky blíže k jehličí než k listům krytosemenných.

Je to nahosemenná rostlina, nemá květy ani plody, vajíčka nejsou chráněna v květech a vyvíjející se semena v plodech.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Jinan je dvoudomý, to znamená, že jeden strom má samčí rozmnožovací orgány a některý druhý zase samičí. Samčí rostliny vytvářejí plodolistové šišticovité útvary podobné jehnědám, zatímco samičí rostliny vytvářejí shluky nazelenalých semeníků zavěšených na tenké stopce nesené krátkým brachyblastem. Vajíčka jsou zpravidla dvě spolu, jedno z vajíček pravidelně zakrňuje. Při opylování větrem se dostane pyl ze samčích rostlin na polinační kapku vajíčka samičí rostliny, dosah je asi do vzdálenosti 5 km. Pylová zrna jsou při vysychání kapky vtahována do pylové komory vajíčka. Uvnitř vyklíčené pylové láčky vznikají bičíkaté spermatozoidy, k oplození vaječné buňky dochází až po dozrání a odpadnutí semene ze stromu.

Ve vajíčku vznikne semeno, která je postupně obaleno dužnatým obalem a připomíná plod třešně o průměru 2 až 3 cm. Na povrchu má dužinu, uvnitř sklerotické jádro pod nimž je škrobnaté živné pletivodvouděložným embryem. K opylení dochází v květnu až červnu, semeno dozrává v říjnu až listopadu, mění barvu ze zelena do žluta. S opylenými semeny dozrávají současně i neopylená, oboje nelze od sebe pohledem odlišit. Stromy začínají plodit až ve věku 35 let.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Je to dlouhověký strom, nejstarší rostoucí v Japonsku má 1200 let.[2] Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese i mrazy přes -20 °C. Většinou necháváme stromy růst v přirozených tvarech, každý bývá originální, neaplikují se klasické tvarové formy. V parcích se pěstují převážně samčí rostliny, protože zralá semena samičích silně zapáchají.

Dá se jednoduše množit výsevem semene nebo z nevyzrálých řízků (15 cm dlouhých) odebraných v červenci/srpnu a zasazených do pařeniště se spodním vyhřívání, nebo z vyzrálých řízků (15 až 30 cm) odebraných v prosinci které uložíme do pařeniště, kde příští jaro zakoření. Také ho lze množit roubováním na semenáče nebo hřížením větví.

V zahradní architektuře je to běžně používaný okrasný strom; speciální využití má v silně průmyslově znečištěném ovzduší pro svoji odolnost, existuje přes 90 kultivarů a forem, třetina se komerčně pěstuje. V Japonsku se jinan dvoulaločný stal nedílnou součásti japonského zahradního umění. V Číně a Japonsku se semen používá v tradičních kuchyní, semena se zbaví dužiny, pak se máčí ve slané vodě, praží a prodávají k přímé spotřebě nebo se přidávají do dezertů. Dužnaté obaly semen obsahují organické kyseliny, jež jsou původcem zápachu i možného podráždění pokožky, glyceridy, steroly a estery.

Farmakologické využití[editovat | editovat zdroj]

Široké je jeho farmakologické využití, sbírá se jeho list (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku atd.

Dále jsou nabízeny léky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati.[3] Podle jiné studie z roku 2008 je však zcela neúčinný proti Alzheimerově chorobě, kterou měl údajně mírnit..[4]

Droga se podává buď ve formě krátce vařeného odvaru, nebo ve formě tinktury. Vzhledem k tomu, že v listech je obsaženo poměrně malé množství účinných látek, je obvykle lepší užívat komerčně připravované výrobky, v nichž je obsah léčivých látek zvýšen až na 50násobek oproti přírodnímu materiálu.[3]

V čínské tradiční medicíně je používán po tisíce let k léčbě astmatu, zažívacích potíží, kašle, omrzlin a senility.[5]

Využitelné látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje přibližně na 60 biologicky aktivních látek. Mezi nejdůležitější patří následující:

Jinan v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti. Motiv ginga se objevuje i v trilogii o Uctívačích ginga, kterou napsal Svatopluk Hrnčíř a navazuje tak po několika desítkách let na příběhy Jaroslava Foglara.

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) byl inspirován nádherným vzhledem stromu a krásou jeho listí k napsání básně nazvané Ginkgo biloba. Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro něho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí.[6]

Chráněné jinany[editovat | editovat zdroj]

Děčínský jinan. Byl zasazen asi po r.1735 kdy byl postaven lovecký dvůr v městě Bodenbach, později přestavěném barokně na zámeček. Od roku 1864 se musí dívat na Labe přes železniční násep trati Děčín- Drážďany. Jinan je tedy téměř 250 let starý. V srpnu 2012 jsem stanovil (porovnávací metodou) jeho výšku na 25,7 m- jeho vrcholové větve se již několikrát v zimě zlomily. V výši 1 m nad zemí má obvod 405 cm.

Celkem AOPK eviduje 47 památných stromů tohoto druhu.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Vědecký název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména yinxing (český přepis jin-sing) jako „ginkyo“ resp. „ginkgo“ německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle „Amoenitatum xoticarum“ (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí „stříbrná meruňka“. Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok). Převodem z latiny vzniklo i české druhové označení. Japonci používají pro plody i název „stříbrná meruňka“.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.mobot.org
  2. tvlesak.me.cz
  3. a b www.biolib.cz
  4. www.medicinenet.com
  5. a b BARCELOUX, Donald G.. Medical toxicology of natural substances: foods, fungi, medicinal herbs, plants, and venomous animals. [s.l.] : John Wiley and Sons, 2008. ISBN 978-04717-2761-3. S. 488. (anglicky) 
  6. www.tigis.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena ČSR, díl 1. S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1988. S. 286-288. ISBN 80-200-0643-5
  • Čihař, J. a kol. Příroda v ČSSR. Praha: Práce, 1976
  • V. Černík a kol. Přírodopis pro 7. ročník ZŠ: Zoologie a botanika. Praha: SPN, 1999. 128 s. ISBN 80-7235-069-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu