Škrob

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
škrob
Amylopektin, složka škrobu
Obecné
Latinský názevamylum
Anglický názevstarch
Německý názevStärke
Identifikace
Registrační číslo CAS9005-25-8
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Amylóza, složka škrobu
Škrobová zrna

Škrob (amylum) je makromolekulární látka (konkrétně směs polysacharidů glukanů) syntetizovaná rostlinami. Je to bílý prášek bez chuti a vůně, nerozpustný ve studené vodě. Jedná se o konečný produkt fotosyntézy rostlin.

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Škrob je polysacharid se vzorcem (C6H10O5)n složený z dvou různých polysacharidů: amylózy a amylopektinu, tvořených několika tisíci až desetitisíci molekulami glukózy. Škrob kromě glukózy obsahuje v malém množství lipidy, proteiny a zhruba 25–35 % vody.

Škrob není alkoholicky zkvasitelný, teprve enzymaticky pomocí enzymu amylázy (v trávicí soustavě živočichů včetně člověka) se odbourává na zkvasitelné sacharidy. Zahříváním škrobu s vodou se tvoří škrobový maz, jeho hydrolýzou vzniká škrobový sirup, škrobový cukr a glukóza. Pražením škrobu se tvoří dextrin. Důkaz škrobu v neznámé látce se provádí roztokem jódu, jehož přítomnost prozrazuje modrofialové zbarvení. K tomuto jevu dochází, protože velikost dutiny šroubovice amylózy odpovídá velikosti molekuly jódu I2, se kterou tvoří barevný komplex.[1]

Zdroje a využití[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o polysacharid s funkcí zásobní látky. Ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech (hlízách, kořenech) a v plodech rostlin (semenech kukuřice, pšenice, rýže a dalších) ve formě škrobových zrn. Zvláště bohaté na škrob jsou brambory, banány, obilniny a tapioka. Podle surovin, ze kterých je vyroben, rozeznáváme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový a jiné. Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním.

Škrob se používá například v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel[2][3], nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.

Základní rostliny Škrobnatost
(obsah škrobu v %) v sušině[4]
Hrách 40
Ječmen 75
Brambory 82
Kukuřice 71
Maniok 77
Rýže 89
Žito 72
Čirok 74
Batáty 72
Pšenice 74

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SR, MEFANET, síť lékařských fakult ČR a. Škrob – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  2. ELUC. eluc.kr-olomoucky.cz [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  3. Průmyslová lepidla. Site Name, i.e. Moz [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  4. Artikel Starch und Starch, Composition. In: Hans Zoebelein (Hrsg.): Dictionary of Renewable Ressources. 2. Auflage, Wiley-VCH, Weinheim und New York 1996; Seiten 265-266, 267. ISBN 3-527-30114-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]