Fruktóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fruktóza
DL-Fructose.svg
Obecné
Systematický název L,D,D-Ketohexóza
Triviální název Ovocný cukr
Ostatní názvy Levulóza
Sumární vzorec C6H12O6
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 180,16 g/mol
Teplota tání 100–104 °C
Rozpustnost ve vodě 790 g/l (při 20 °C)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fruktóza C6H12O6 (fruktosa, ovocný cukr, levulosa) je monosacharid, který se řadí k šestiuhlíkatým monosacharidům (hexózám), patří mezi ketózy. Nachází se v mnoha potravinách, např. v medu (38 %), dále zejména v ovoci bohatém na vlákninyjahodách, ostružinách, borůvkách a i v některé zelenině jako např. melounech, sladkých bramborách, cibulích, kukuřici a dalších. K její izolaci se užívá nejčastěji polysacharidu inulinu.

Průmyslově se fruktóza získává z cukrové třtiny, cukrové řepy nebo kukuřice. Používají se tři hlavní formy produktů. 1) Krystalická prášková fruktóza vysoké čistoty. 2) Fruktózový sirup (high-fructose corn syrup (HFCS)) je směsí monosacharidů glukózy a fruktózy. 3) Sacharóza, kdy je jeden monosacharid fruktózy kovalentní vazbou vázán na monosacharid glukózy.

Fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fruktóza byla objevena jako štěpný produkt sacharózy a protože stáčí rovinu polarizovaného světla doleva, byla dříve nazývána levulóza. Volná fruktóza tvoří přednostně pyranoidní šestičlenný kruh. Furanoidní se vyskytuje pouze v oligosacharidech (sacharóze), v polysacharidech (inulinu) a v některých fosforečných esterech cukrů.

Izomery fruktózy[editovat | editovat zdroj]

Estery fruktózy[editovat | editovat zdroj]

Využití fruktózy[editovat | editovat zdroj]

Krystalická fruktóza

Fruktóza je asi o 1/5 sladší než glukóza. Právě s glukózou se mísí v tzv. glukózo-fruktózový sirup (někdy zkráceně nazývaný jen glukózový sirup, s oběma monosacharidy v poměru přibližně 40:60), který se dále využívá.

Používá se v potravinářském průmyslu jako doplněk nebo substituent cukru (sacharózy), popřípadě jako alternativa k umělým sladidlům jako je např. aspartam nebo acesulfam. Kromě dodání sladkosti do dané potraviny se může (sekundárně) využít její tendence barvit danou potravinu do lehce hnědé barvy. Ve velké míře se v posledních cca 30 letech používá v nealkoholických nápojích (limonádách, sodách, ochucených minerálních vodách, mléčných drincích, sportovních drincích, aj.), dále v různých omáčkách, dressincích, příchutích k jiným potravinám, atd.

Zdravotní účinky[editovat | editovat zdroj]

Metabolizace v lidském těle[editovat | editovat zdroj]

Jediný orgán v lidském těle, který dokáže metabolizovat fruktózu, jsou játra. Do nich je přenesena látkou Glut5. Prostředek, který fruktózu metabolizuje, se nazývá fruktokináza. Ten z fruktózy vytvoří fruktózu-1-P a za současné spotřeby ATP na ADP. Tento proces představuje třikrát větší[zdroj?] přesun energie než při metabolizaci glukózy, a může z adenosindifosfátu pokračovat dál na adenosinmonofosfát, inozitolmonofosfát a až na některé odpadní látky, jako kyselinu močovou.[zdroj?] Fruktóza-1-P se dále zmetabolizuje na pyruvát.

Pozitivní účinky[editovat | editovat zdroj]

  • Fruktóza dokáže dodat tělu glykogen rychleji než řada jiných sacharidů nebo škrobů (prostřednictvím jednoho z fosfátů xylulózy).
  • Fruktóza je např. oproti glukóze zhruba o polovinu levnější.

Negativní účinky[editovat | editovat zdroj]

Prof. Robert Lustig se svými kolegy na Kalifornské Univerzitě v San Franciscu (UCSF) v roce 2007 v jedné ze svých přednášek[1] shrnul negativní účinky nadměrné konzumace fruktózy, glukózo-fruktózového sirupu nebo potravin s jejím vysokým obsahem. Podle výsledků jejich práce je nadměrná konzumace těchto potravin (které v současnosti převládají mezi zpracovanými/kupovanými potravinami a jídly tzv. rychlého občerstvení) v dlouhodobém důsledku zodpovědná za několik závažných zdravotních komplikací, mezi něž patří.

  • růst obezity a dislipidemie – reakcí s xylulóza-penta-fosfátu s enzymem en:PP2A (bílkovinnou fosfátázou 2), která aktivuje další uhlovodíky-vázající bílkovinu, která dále aktivuje enzymy „nova lipogenesis“ (enzymy pro tvorbu tuků) a koenzym Acyl-CoA, který se účastní metabolismu mastných kyselin a geneze VLDL (very low density lipids, lipidy velmi nízké hustoty), které mají větší tendenci ukládat se v tukových tkáních.
  • kyseliny močová během metabolizace fruktózy přispívá ke vzniku dny a hypertenze (tím, že blokuje enzymy, které jej snižují, generováním oxidu dusnatého)[2][3]
  • fruktóza též nestimuluje přirozené vytváření inzulinu (reakcí Acyl-CoA → JNK-1 + IRS-1)
  • nadměrné množství fruktózy blokuje negativní zpětnou vazbu, která dává mozku signál o dostatku energetického příjmu a tedy zastavení další konzumace (skrze leptin kombinovaný se zvýšenou tvorbu inzulinu)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karlson P.: Základy biochemie, Academia, Praha 1965.
  • Voet D., Voetová J.: Biochemie, 1. české vydání, Victoria Publishing, Praha 1995. ISBN 80-85605-44-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) Sugar: The Bitter Truth, přednáška prof. Roberta Lustiga
  2. Sugar: The Bitter Truth, časový kód kolem 59. minuty
  3. http://archive.is/20120529145116/homepage.mac.com/hampl/texts/habilit/index.htm
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu