Semenný váček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Semenný váček
Mužské pohlavní orgány:1. močový měchýř, 2. stydká kost, 3. penis, 4. topořivé těleso, 5. žalud, 6. předkožka, 7. ústí močové trubice, 8. tračník, 9. konečník, 10. semenný váček, 11. ejakulační vývod, 12. předstojná žláza, 13. Cowperova žláza, 14. řitní otvor, 15. chámovod, 16. nadvarle, 17. varle, 18. šourek
Mužské pohlavní orgány:
1. močový měchýř, 2. stydká kost, 3. penis, 4. topořivé těleso, 5. žalud, 6. předkožka, 7. ústí močové trubice, 8. tračník, 9. konečník, 10. semenný váček, 11. ejakulační vývod, 12. předstojná žláza, 13. Cowperova žláza, 14. řitní otvor, 15. chámovod, 16. nadvarle, 17. varle, 18. šourek
Detail prostaty a semenných váčků
Detail prostaty a semenných váčků
Latinsky vesiculæ seminales
Gray's subject #260 1246
Tepna/y a. vesicalis inferior, a. rectalis media
Lymfa/y nodi lymphoidei iliaci externi, nodi lymphoidei iliaci interni
Embryologický prekurzor Wolffův vývod

Semenné váčky (latinsky: vesiculæ seminales, někdy také měchýřkovité žlázy, latinsky: glandulae vesiculosae) jsou párové přídatné pohlavní žlázy, ležící mezi močovým měchýřem a konečníkem.

Funkce semenných váčků[editovat | editovat zdroj]

Semenné váčky produkují hustý, zásaditý sekret, který se při ejakulaci mísí se spermiemi a výměškem ostatních přídatných žláz. U muže tvoří největší část objemu (50–80%) ejakulátu právě sekret semenných váčků.[1] Obsahuje bílkoviny, enzymy, fruktózu, vitamín C, flaviny, fosforylcholin a prostaglandiny. Zásaditá reakce sekretu slouží k neutralizaci kyselého prostředí v pochvě, fruktóza je pak hlavním zdrojem energie pro spermie.[2]

K produkci sekretu je nutný vliv mužských pohlavních hormonů, hlavně testosteronu.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Semenný váček muže je asi 4–5 cm dlouhý orgán s hrbolatým povrchem.[1] Uvnitř je stočený a zprohýbaný, 10–15 cm dlouhý kanálek, vlastní tubulární žláza, obklopená vazivem a hladkou svalovinou. Lumen je prostorné a slouží jako zásobárna sekretu. Vývod žlázy ústí do chámovodu v místě, kde se chámovod zanořuje do prostaty.

Semenný váček muže skutečně vypadá jako váček, tomu odpovídá i staré latinské pojmenování vesiculae seminales, tedy doslova semenné váčky. Tato stavba je ale u ostatních savců spíše výjimkou, u mnoha ostatních má spíše laločnatou strukturu a mnohočetné vývodné kanálky, které splývají až posléze. Proto se, pro potřeby srovnávací anatomie a ve snaze sjednotit anatomické názvosloví, upřednostňuje termín glandulae vesiculosae, tedy doslova měchýřkovité žlázy.

Embryonální vývoj[editovat | editovat zdroj]

Bez ohledu na konečnou podobu žlázy, u všech savců (u kterých je vyvinuta, chybí například u šelem) vzniká jako vychlípenina zadní strany konečné části chámovodu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b WEISS, Petr, a kolektiv. Sexuologie. Praha : Grada, 2010. 744 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2492-8. S. 46.  
  2. Sexuologický slovník: Fruktóza [online]. Sexus.cz, [cit. 2009-07-24]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]