Jaroslav Velinský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Velinský (* 18. prosince 1932, Praha) je český spisovatel - prozaik, trampský písničkář a hudebník, známý také pod přezdívkou Kapitán Kid.
Během života vystřídal řadu zaměstnání. Byl horníkem, soustružníkem, nočním hlídačem v zoo i opravářem sportovního nářadí. Později působil jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, písmomalíř, reklamní grafik a typograf. V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spoluzakládal hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí - jako autor i jako hudebník (banjo a swingová kytara). V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu/ Leonora. Kromě tohoto žánru píše Jaroslav Velinský především detektivní romány. Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983. Je čestným členem Společnosti česko-ertarských vztahů (SF klub) [1].
Říká se, že "bezděčný detektiv" Ota Fink, který je hrdinou většiny Velinského detektivek, je úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opírá současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím Velinského knihy připomínají romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožňují, protože se v jeho příbězích pohybují známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth napsal: "Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského."
Jaroslav Velinský je také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil "jednomužné" nakladatelství Kapitán Kid, které se opírá o Klub kamarádů Kapitána Kida. Tento klub sdružuje čtenáře jeho knih a fanoušky jeho hudby. Velinský využívá klubovou databázi a těsný kontakt se svými čtenáři a posluchači pro optimální plánování své tvorby. To se netýká jen nákladů vydávaných knih a CD, ale také optimalizace výběru témat a poměru hudební a literární tvorby. Výsledkem je vysoce efektivní nakladatelství, které produkuje originální knihy a hudbu „na zakázku“. [zdroj?].
Jaroslav Velinský žije a pracuje v Libouchci nedaleko Ústí nad Labem.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Literární
[editovat] Divadlo
Jaroslav Velinský zkoušel své štěstí nejprve jako autor divadelních her. Některé z nich byly v 60. letech uvedeny na scéně libereckého Severočeského kabaretu a tamního Divadla hudby, žádná z nich však nevyšla tiskem.
V roce 1975 uvedlo Městské divadlo v Šumperku Velinského hru k 30. výročí osvobození Než vyšlo slunce. V roce 2000 vyšla Velinskému tiskem detektivní parodie na Agathu Christie Šest malých matrjošek, která byla poté několikrát inscenována různými ochotnickými soubory.
[editovat] Science fiction
Jaroslav Velinský debutoval knižně v roce 1969 sci-fi románem Zápisky z Garthu/ Leonora, katastrofickým příběhem z budoucnosti. V dalších letech psal převážně povídky, které publikoval např. v severočeském deníku Průboj, v Technickém týdeníku a různých antologiích.
V roce 1984 vyšla Velinskému v antologii Stalo se zítra novela Den a noc, jejímž hrdinou je investigativní žurnalista Christy Bigs. Děj novely se odehrává v Antarktidě 21. století a jeho součástí je vložené fantasy vyprávění Putování rytíře Haralda do země Obrasilské. Novela Den a noc získala ocenění Golem SF Award 1985 za nejlepší povídku roku.
V letech 1993-4 se Jaroslav Velinský pokusil po vzoru Perryho Rhodana vytvořit originální českou sešitovou space operu S.I.Man Dan Young, vyšlo však jen 9 příběhů a série byla zastavena.
V roce 1995 vyšel Velinskému román Engerlingové, sociální utopie o skupině lidí, která se dobrovolně skryje do uměle zbudovaného „lepšího“ světa v podzemí. Kniha byla oceněna Akademií sci-fi, fantasy & hororu jako nejlepší sci-fi román roku. V témže roce se Velinský vrátil k postavě antarktického novináře Christyho Bigse. K novele Den a noc připsal další dva příběhy a vydal je pod společným názvem Kontinent neomezených možností. V roce 1995 také znovu vychází Velinského prvotina Zápisky z Garthu/ Leonora, rozšířená o nově napsaný druhý díl (touto knihou v podstatě zahájilo činnost Velinského soukromé nakladatelství Kapitán Kid). V roce 1996 vydal Jaroslav Velinský atypickou fantasy, nazvanou Dzwille a v roce 1999 „čarodějnický příběh ze současnosti“ Hranice pomsty.
V roce 2003 vychází povídková sbírka Divnobraní, obsahující Velinského sci-fi, horory i literární parodie, vzniklé za posledních 40 let. Zatím posledním autorovým příspěvkem k žánru sci-fi je čtvrtý příběh Christyho Bigse, nazvaný Fialky pro královnu (2007).
[editovat] Detektivní příběhy
Souběžně se sci-fi se Jaroslav Velinský od počátku věnuje detektivní literatuře. V roce 1969 mu vyšel román Spravedlivá pistole, jehož hlavním hrdinou je předčasně penzionovaný kriminalista Augustin Veliký a jeho přátelé. Jejich druhý případ vyšel v roce 1972 pod názvem Hra na smrt (autor byl tentokrát skryt pod pseudonymem Václav Rabský). Třetí knihou se stejnými hrdiny je Mrtvý z Olivetské hory, vydaný až roku 1990 jako první svazek znovuobnoveného Rodokapsu.
Už dříve, v roce 1984, přichází Jaroslav Velinský s novým hrdinou – bezděčným detektivem Otou Finkem, který je občanským povoláním soustružník. Příběhy se odehrávají v 50. a 60. letech minulého století. Postupně vyšly tyto tituly: Tmavá Studnice (1984 – spolu s novelou Lidožrout), Našeptavač (1989), Čenž se smrtí (1989 – novely Čenž a Smrt komára), Zmizení princezny (1999 – Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku), Dáma se zeleným slonem (2001), Strašidlo minulosti (2002), Velice dlouhé schody (2003), Volání odnikud (2003), Cesta pro vraha (2004), Dívka s copem (2005), Přibližné řešení (2005), Zahrádka smrti (2006) a Bouda (2007).
Od roku 1995 píše Jaroslav Velinský i detektivní příběhy ze současnosti, jejichž hrdinou je také Ota Fink, dnes již kriminalista v penzi a majitel soukromé detektivní agentury Discret: Konec perského prince (1995 – Cena Jiřího Marka), Bestie z Tamberku (2000), Osud motýlka (2001), Posel neštěstí (2002), Kletba rodu Cajthamlů (2004), Labutí píseň (2006).
Na začátku 90. let se Jaroslav Velinský neúspěšně pokoušel vzkřísit k životu legendárního detektiva Léona Cliftona: Oběti jezera Michigan (1991 – adaptace příběhu J.B.Šťastného), Zlatá cihla (1991), Vražda v harlemském divadle (1992), Sedm oběšenců, Pekelná brána (oba 1994 v Napínavých novinách).
Detektivní nádech má i Velinského dívčí román Ve znamení střelce (1994), který vyšel pod pseudonymem Agáta Bílá.
[editovat] Dobrodružná literatura
Jaroslav Velinský je také autorem několika čistě dobrodružných románů, určených většinou mládeži. V roce 1987 vydal historický příběh z husitské doby Muž v zeleném poli. Romány Cestou dračích lodí (1989) a Přídí k severu (1991) jsou středověké příběhy ze severních moří, které na sebe volně navazují. El Hombre Dorado (1993 - pseudonym Kapitán Kid) je dobrodružným příběhem o hledání inckého zlata. Největší ohlas však vzbudil Velinského román Poslední tajemství Jana T. (2003), kterým navázal na stínadelskou trilogii Jaroslava Foglara o Rychlých šípech.
V sešitových řadách Rodokaps a Serie publikoval Velinský pod pseudonymem Charlie P.Stonebridge celkem 8 příběhů z Divokého Západu - Setkání v Oloho (1991), Šerif Buck Lee (1993), Drak z Chickasha (1994), Smrt v dešti, Krutá zima v Complimentu, Právo být katem, Svědectví mrtvých, Peníze z nebe (vše 1999). První čtyři příběhy šerifa Bucka Lee vydal pak Velinský v roce 2002 už pod svým jménem knižně, opět pod názvem Šerif Buck Lee.
[editovat] Non fiction
Z běžné produkce Jaroslava Velinského se poněkud vymyká non fiction Případ Atlantis (2001), shrnující a hodnotící fakta a teorie o Platónově Atlantidě.
[editovat] Hudební
[editovat] Zvukové nosiče
- No to se ví, Supraphon 1983 (LP - první autorské album)
- Songy, Multisonic 1992 (LP,CD,MC - druhé autorské album)
- Dávno již, Presston 1992 (LP,CD,MC - první album starých trampských písní; reedice Levné knihy 2006)
- Krinolína, Supraphon 1994 (CD,MC - reedice alba No to se ví, doplněná bonusy)
- Schizokrajné lásky, Baroko&Fox 1995 (CD,MC - třetí autorské album)
- Staré trampské písně, Tonus 1996 (CD,MC - druhé album starých trampských písní)
- Písně moří a kaňonů, Pupava 1997 (CD, MC - čtvrté autorské album; reedice B.M.S. 2007)
- Zpověď unaveného clowna, Bonton music 1998 (CD - páté autorské album)
- 21x Kapitán Kid - Tempo di kůň, Kapitán Kid 2007 (CD - šesté autorské album)
Některé písně vyšly také samostatně na samplerech různých hudebních vydavatelství (výběr):
- Písně dlouhých cest, Supraphon 1975 (LP, dvě písně)
- Trampská dvorana, Supraphon 1988 (LP, čtyři písně)
- Rychlé šípy (Wabi Ryvola)/ Sedm statečných, Supraphon (SP, jedna píseň)
- Poker, ITA 1991 (LP, čtyři písně)
[editovat] Největší písňové hity
- Slaboch Ben (1955)
- Krinolina (1959)
- No to se ví (1974)
- Nezralé maliny
[editovat] Zpěvníky
- Trampské písničky Kapitána Kida. Trampské písničky č.2, Ostrava: Česká tábornická unie - PULS, 1969.
- Zpívá Kapitán Kid a jeho přátelé. Edice Folk a country klubu Písničky zadarmo. Praha: OMKVP Kulturního domu hl.m.Prahy, 1977.
- Kapitán Kid, Dávno již. Písně ze stejnojmenného alba. PRESSTON.
- Zrezavělý ostruhy. Písně z LP Krinolina. Brno: Konvoj, 1994. ISBN 80-85615-24-X
- Kapitán Kid - 107 písní…. Praha: Evžen Kid Šlechta (vlastním nákladem), 1998.
[editovat] Použitá literatura
Ivan Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: Vydavatelství a nakladatelství R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3
[editovat] Externí zdroje a odkazy
Pomozte Wikipedii tím, že tuto část vhodně rozšíříte.
