Tisá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tisá
Tisá - pohled z malého okruhu Tiských stěn.

Tisá - pohled z malého okruhu Tiských stěn.

znak obce Tisávlajka obce Tisáznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0427 568309
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Ústí nad Labem (CZ0427)
obec s rozšířenou působností: Ústí nad Labem
pověřená obec: Libouchec
historická země: Čechy
katastrální výměra: 11,85 km²
počet obyvatel: 918 (1. 1. 2013)
nadmořská výška: 548 m
PSČ: 403 36
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 1
katastrální území: 2
adresa obecního úřadu: Tisá 205
40336 Tisá
starostka: Ing. Jiří Jandásek
Oficiální web: http://www.tisa.cz
E-mail: tisa@iol.cz

Tisá
Red pog.png
Tisá
Zdroje k infoboxu a částem obce

Tisá (německy: Tissa) je obec v Ústeckém kraji České republiky, nacházející se v Krušných horách, v blízkosti česko-německé státní hranice, asi 13 kilometrů od krajského města Ústí nad Labem. Počátkem roku 2013 zde žilo 918 obyvatel.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název obce Tisá vznikl z kolektiva tisíc = mnoho tisíců. Její německý název je Tissa a mezi kdysi používané tvary patří též Tiesza, Tisa, Tißa či Tyssa.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1653.[2]

Předchůdcem Tisé byla ves Šenštein (Schönstein) s tvrzí, která se nacházela na východním úbočí vrchu Tisá. Byla založena Vartenberky během jejich vlastnictví děčínského panství. Za vlastnictví panství rytíři z Bünau zde vystavěl Günter z Bünau po r. 1554 nový dvůr a zámek. Za třicetileté války byl zámek s dvorem a vsí v r. 1631 vypálen a nebyl již obnoven.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Podloží pod většinou zástavby a směrem ke státním hranicím tvoří druhohorní horniny. Na zbytku území jde o ortoruly, granulity a velice pokročilé migmatity.

geomorfologického hlediska je Tisá součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně Děčínské vrchoviny a jejího podcelku Děčínské stěny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Sněžnická hornatina.[3]

Podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP) se v Tisé vyskytují kambizemě, podzoly a gleje. V jižní části území se jedná o půdní typ kambizem dystrická, na severu o podzol arenický, zatímco v údolích potoků lze nalézt gleje.[4]

Podnebí a vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Tisá se dle Quittovy klimatické klasifikace řadí do chladné oblasti CH7 (malý cíp na jihovýchodě náleží do mírně teplé oblasti MT2).[5] Pro oblast CH7 jsou typická krátká, mírně chladná a vlhká léta. Jara a podzimy jsou dlouhé s velkým podílem srážek, a dlouhé jsou i zimy, během nichž je po značnou část zem pokryta sněhovou pokrývkou.[6]

Oblast Tisé spadá hydrologicky do povodí řeky Labe. Konkrétně náleží do dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v jehož rámci je součástí povodí vodních útvarů „Petrovická potok/Bahra od pramene po státní hranici“ a „Jílovský potok od pramene po ústí do Labe“. Tisou protéká stejnojmenný potok. Část obce zasahuje do chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Česká křída.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Dle biogeografického členění ČR náleží oblast Tisé do hercynské podprovincie, respektive do jejího Děčínského bioregionu. Z botanického hlediska je součástí fytogeografického obvodu mezofytika, kde leží na pomezí Děčínského Sněžníku (46a) a Krušnohorského podhůří vlastního (25a).[7] Potenciální přirozenou vegetaci tvoří bikové bučiny (Luzelo Fagetum).

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Na území obce zasahují celkem tři zvláště chráněná území. Z velkoplošných se jedná o chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce. Maloplošné reprezentuje přírodní památka Tiské stěny a přírodní rezervace Rájecká rašeliniště. Z dalších chráněných území se jedná o pět lokalit v rámci soustavy Natura 2000. Konkrétně jde o tři evropsky významné lokality, a to Libouchecké bučiny, Olšový potok a Východní Krušnohoří, a dvě ptačí oblasti v podobě Labských pískovců a Východních Krušných hor. V Rájci kromě toho rostou památné stromy lípy malolisté (Tilia cordata).

V rámci územního systému ekologické stability se na území obce nachází regionální biocentrum, jímž jsou Tiské stěny.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 2013 žilo v obci celkem 918 obyvatel, z toho 473 mužů a 445 žen, jejichž průměrný věk činil 39 let.[8] Podle sčítání sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, kdy v obci žilo 859 lidí, tvořili největší věkovou skupinu (17 %) obyvatelé ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku představovaly 18,2 % obyvatel, zatímco senioři nad 70 let úhrnem 9,3 %. Z celkem 703 občanů obce starších 15 let je vzdělanostně nejpočetnější skupinou (32,4 %) nejvyšší ukončené vzdělání úplné střední bez maturity. Podíl vysokoškoláků dosahoval 11,9 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel.[9]

Budova obecního úřadu

Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 416 ekonomicky aktivních občanů (48,4 ). Dohromady 88,2 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 72,2 % patřilo mezi zaměstnance, 7,4 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,6 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[9]

Během sčítání lidu se 68,2 % obyvatel obce přihlásilo k české národnosti. Zbývající zastoupené národnosti byly německá (0,6 %), polská (0,3 %), slovenská (0,2 %) a moravská (0,1 %). Celých 29,7 % obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů v Tisé v letech 1869–2011[2][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2259 2759 2875 2917 3078 2465 2427 1083 1076 885 783 600 674 859
Počet domů 378 438 471 469 496 506 526 487 250 220 172 164 158 241

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Obec je sídlem římskokatolické farnosti, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[10][11] Na území farnosti se nachází kostel svaté Anny, kde se konají pravidelné bohoslužby vždy první neděli v měsíci.[12]

Místní pošta

Při censu prováděném v roce 2011 se 9,5 % obyvatel Tisé označilo za věřící, z toho 4,3 % se hlásilo k církvi či náboženské obci. Nejvíce obyvatel (2,8 %) se označilo za následovníky římskokatolické církve, okrajově též bylo zastoupeno Pravoslaví, Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. Plných 48 % uvedlo, že je bez náboženské víry, a 42,4 % lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[9]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Tisá je vybavena veřejným osvětlením, vodovodem a kanalizací. Chybí plynofikace.[13]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

V Tisé se nachází velké množství přírodních a kulturně-historických památek. Přehled přírodních památek je blíže zmíně v sekci Ochrana životního prostředí.

Místní kulturně-historické památky reprezentuje hned dvanáct kulturních památek. Pět z nich je v části Ostrov, 4 v Rájci a 3 ve vlastní Tisé. Patří mezi ně mimo jiné:

  • Kostel sv. Anny. Kostel z r. 1789 stojí ve středu obce. V průčelní východní věži se nachází dva litinové zvony z r. 1922, vyrobené chabařovickými ocelárnami Arnold-Kress, a malý zvon z r. 1859 od Františka Herolda z Litoměřic.
  • Vila č. p. 349

Základní sídelní jednotky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tisá ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. Díl 4, S–Ž. Praha : Česká akademie věd a umění, 1957. 726 s. S. 336–337.  
  2. a b RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419.  
  3. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987. 584 s. S. 71.  
  4. Klasifikace půdních typů podle TKSP [online]. Národní geoportál INSPIRE, [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.  
  5. Komplexní geografický výzkum krajiny III. na mapách a fotografiích severozápadních Čech. s. 68
  6. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1977. 73 s.  
  7. HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 1. Praha : Academia, 1997. 558 s. ISBN 80-200-0643-5.  
  8. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 104 s. Dostupné online. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 55.  
  9. a b c d e Petrovice – obec/město (okr. Ústí nad Labem) [online]. Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2014-01-26]. Dostupné online.  
  10. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice : Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 35-36.  
  11. Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.  
  12. Katalog biskupství litoměřického, Kostel sv. Anny, Tisá [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické, [cit. 2013-02-23]. Dostupné online.  
  13. Vybavenost obci – kanalizace, plynofikace [online]. Národní geoportál INSPIRE, [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Tisá ve Wikimedia Commons