Vartenberkové
 Erb rodu Vartenberků |
|
| Země | České království |
|---|---|
| Mateřská dynastie | Markvartici |
| Tituly | Svobodní páni, pražský purkrabí |
| Zakladatel | Markvart II. z Března |
| Rok založení | 13. století |
| Vymření po přeslici | 17. století |
| Větve rodu | kumburská, kostská, veselská a děčínská |
Vartenberkové (též Vartemberkové, Vartmberkové či Wartenberkové[1]) byl český šlechtický rod, významná odnož prastarého rodu Markvarticů.
Obsah |
Historie [editovat]
Za zakladatele rodu je považován Markvart, syn Markvarta z Března, jenž někdy po roce 1268 vybudoval nedaleko Mimoně hrad Stráž neboli Vartenberk. Zachovala se jeho pečeť s nápisem S. Marqvardi de Wartenberc. Je ovšem možné, že hrad založil až jeho syn Beneš z Vartemberka, přezdívaný Velký či Veliký.[1] K tomu připojil Sobotku a působil jako královský komorník a pražský purkrabí. Benešovi čtyři synové rod rozdělili do čtyř větví: kumburská, kostská, veselská a děčínská.
Ve 14. a 15. století patřili k nejvýznamnějším rodům Českého království. Majitelé hradu Kost, Petr a Markvart, získali i Žleby, Hrubý Rohozec či Zbiroh. Markvart se stal mistrem královské komory, po neshodě s králem mu v roce 1388 vypověděl válku. Byl poražen, jeho hrady pobořili.
Kumburská linie, která kromě hradu Kumburk vlastnila ještě Mohelno a Drnholec, vymřela počátkem 15. století. Veselští přidali k Veselí mimo jiné Veliš, Jičín a Trosky. Čeněk starší působil jako nejvyšší komorník, od roku 1356 zastával post pražského purkrabího. O vzestup rodu se však nejvíce zasloužil jeho syn Čeněk mladší z Vartenberka († 1425) během husitských válek stál na straně podobojí, inicioval protestní list proti upálení Mistra Jana Husa. Dlouhou dobu odmítal přijmout Zikmunda za českého krále, avšak již v roce 1422 přešel ke katolíkům. V letech 1414-1420 zastával místo nejvyššího pražského purkrabího, do zletilosti Oldřicha z Rožmberka byl jeho poručníkem.
Z děčínské větve se nejvíce prosadil Jan ze Stráže, jemuž kromě Vartemberku patřil i Děčín. Jeho synové Vaněk, Jan a Beneš založili další větve a odnože rodu. Jan z Ralska, zvaný také Chudoba, se stal pražským kanovníkem, časem se úřadu zřekl. Postavil si hrad Ralsko a získal velký majetek na severu Čech. Během husitských válek stál střídavě na obou stranách. Podobně se choval i Zikmund, který válčil s Lužičany a Míšňany. Účastnil se korunovace Albrechta II. na českého krále, s nímž táhl proti vzbouřenému Táboru. Při jízdě upadl do podezření, že svého krále zradil, zajali jej a uvěznili v jindřichohradeckém vězení, kde jej umořili hlady.
Zákupy [editovat]
Václav (či Vaněk) z Vartenberka se stal vlastníkem Zákup východně od České Lípy a okolí kolem roku 1363. Toho roku je psán spolu s Ondřejem ze Smojna (viz rod Pancířové ze Smojna) jako patron zákupského kostela. Jeho potomci (zmiňováni Vilémové, Jan a Beneš) jsou uváděni jako majitelé Zákup minimálně do roku 1463 (tedy přes 100 let), pak se majetku ujali Berkové z Dubé.[2]
Vítkovec a Zahrádky [editovat]
V roce 1490 zdědil Václav z Vartenberka panství Rybnov (dnes součást městyse Holany) jižně od České Lípy po svém strýci Kryštofovi. Pak měl i Chudý hrádek u Holan, Jestřebí a část města Česká Lípa. Krátce po roce 1503 si pro svá území rozhodl postavit hrad Vítkovec na břehu Holanského rybníka. Protože se zúčastnil povstání proti králi Ferdinandovi I. v roce 1547, celé panství se stalo manstvím. Václav zemřel roku 1552. Vdova po něm Kateřina z Hungerkoštu se psala dál z Vítkovce, starala se o dva nezletilé syny Jana a Kryštofa, zemřela roku 1560. Dva roky předtím přikoupila k panství další část České Lípy a se synem Janem začala stavět nový Vítkovec, později přejmenovaný na Nový zámek (dnes Zámek Zahrádky).[3] Zámek dostavěli v roce 1550. Jan zemřel roku 1595. Jeho syn Jan Jiří se zapletl do událostí kolem bitvy na Bílé hoře a o panství novozámecké přišel konfiskací. Roku 1622 musel emigrovat, zemřel v cizině.[3]
Nejmladší část rodu [editovat]
Ota Jindřich († 1625) z děčínské linie vysvobodil po úmrtí své první manželky z Kumburku dědičku rodu Smiřických ze Smiřic, Elišku Kateřinu, která však Otovi jeho sny o značném jmění zničila, když ve vzteku podpálila a vyhodila do vzduchu sebe i jičínský zámek. Ota se účastnil i stavovského povstání, byl však omilostněn a koupil si statek Markvartice.
Jeho bratr Jiří takové štěstí neměl, po Bílé hoře přišel o majetek a zemřel v Sasku roku 1630.
Rod vymřel v první polovině 17. století.[4]
Erb [editovat]
Užívali zlato-černě polceného znaku, v pozdějším období obtočeného zelenou saní (na paměť členství známé postavy husitské epochy Čeňka z Vartenberka v Dračím řádu císaře Zikmunda Lucemburského). U těch z rodu, kteří vykonávali funkci nejvyššího číšníka (kterýžto úřad byl Vartenberkům svěřen dědičně), býval jejich erb doplněn o konvici s číší.
Příbuzenstvo [editovat]
Spojili se s Rožmberky, Valdštejny, Kolovraty, Šliky, Martinici, Budovci, Čabelickými ze Soutic, pány z Kunštátu či z Donína.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b VOJTÍŠEK, Břetislav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Stráž pod Ralskem. Česká Lípa : END, 2002. ISBN 80-901955-7-1. Kapitola Vartemberkové, s. 24.
- ↑ ŠIMEK, Jiří. Povídání o Zákupech. Zákupy : Město Zákupy, 2004. Kapitola Období kolonizace, s. 25.
- ↑ a b RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.] : KMa, s.r.o, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Vítkovec, s. 179.
- ↑ MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník svazek 2. Plzeň : Nakladatelství Fraus, 2006. ISBN 80-7238-521-6. s. 383.
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Vartemberka, s. 172-173.
