Tis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o stromu. Další významy jsou uvedeny v článku Tis (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Tis

Tis červený (v parkové úpravě se sochou Charlese Darwina)
Tis červený (v parkové úpravě se sochou Charlese Darwina)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: tisovité (Taxaceae)
Rod: tis (Taxus)
L., 1753

Tis (Taxus) je rod jedovatých jehličnatých stromů a keřůčeledi tisovitých.

Semena tisu

Původ[editovat | editovat zdroj]

Tis je reliktemgeologického období z rozhraní triasu a jurydruhohor, z před asi 200 mil. let. Je velmi dlouhověký, dožívá se běžně 300 let, jsou známi jedinci staří i více než deset století. Určování stáří komplikuje srůstání více kmenů v jeden a jejich vyhnitá jádra.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tis se vyskytuje skoro v celé Evropě i v Rusku. V Asii roste od Íránu a Indie přes Čínu až po Japonsko a Indonésii, v Severní Americe od Aljašky po Střední Ameriku. Nejseverněji se nacházejí v Norsku a nejjižněji na severu ostrova Sulawesi (Celebes).

Jsou to v podstatě všechno allopatrické druhy, tj. takové, které se nevyskytují společně v tomtéž areálu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tisy jsou nahosemenné neopadávající dřeviny, jsou to keře nebo stromy dorůstající výjimečně do výšky až přes 20 m, Stromy mají korunu rozložitou, kulovitou či kuželovitou. Jsou dvoudomé, někdy se najdou exempláře jednodomé, tato vlastnost se může s věkem měnit. Kůra je načervenale hnědá, šupinatá. Větvičky jsou nepravidelně střídavé, jehlice, dlouhé 1 až 4 cm a široké 2 až 3 mm, jsou uspořádány spirálovitě ve dvou řadách, přisedlé nebo krátce řapíkaté, čárkovité a rovné nebo srpovitě zahnuté. Nemají pryskyřičné kanálky.

Samčí šištice jsou na stopce, kulovité, mající v průměru 3 až 6 mm, vyrůstají ze spodu loňských větviček a jsou složené ze 6 až 14 tyčinek, pylová zrna jsou bez vzdušných váčků. Samičí šištice, dlouhé 4 až 7 mm jsou redukované, téměř přisedlé, obsahují pouze jediné vajíčko podepřeno 3 páry drobných křižmostojných listenů. Po opylení, které probíhá větrem, asi za 6 až 9 měsíců dozrávají v hnědé semeno s tvrdým osemením vejcovitého tvaru. Semeno je uzavřeno do jasně červeného, zřídka žlutého, nepravého míšku zvaného epimatium.

Téměř všechny druhy tisu jsou prudce jedovaté. Jedovatá je celá rostlina, vyjma dužiny jedlého míšku, semena jsou jedovatá také. Obsahuje alkaloidy, např. taxan. Udávaná smrtelná dávka pro člověka je odvar z 50 g nebo 200 g čerstvého jehličí,[1] dříve se užíval také k vyvolání potratu. Semena s oblibou požírají a rozmnožují ptáci, nejčastěji drozdovití.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

V České republice volně v přírodě roste pouze tis červený, který je celoevropsky silně ohrožený až vymírající. Zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny[2] a prováděcí vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb.[3] je zařazen do kategorie druhů silně ohrožených.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tisové dřevo bylo díky svým vlastnostem hojně využíváno Angličany na výrobu slavných anglických luků od 13. století až po 17. století. Později bylo jeho dřevo využíváno na výrobu nábytku. Známé je pod pojmem německý eben. Dlouhodobě jsou tisy symbolem smutku a smrti.

Taktéž je z něj možno udělat bonsai.

Dnes se používá hlavně jako okrasná dřevina, například v parcích a zahradách, je známo přes 400 kultivarů. Je odolný, snese i víc než pouhý sestřih, nevadí mu ani hluboký řez do dřeviny. Je velice rezistentní v městském znečištěném ovzduší.

Z jedovatého alkaloidu taxan se vyrábí látka paklitaxel, které se používá při chemoterapické léčbě zhoubných nádorů prsů, plic a gynekologických nádorů.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Všechny tisy jsou si velice podobné, je složité jedince správně zařadit, existuje také hodně synonymních jmen. Nejnověji se rod tis rozděluje do 7 druhů:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Taxus na anglické Wikipedii a Eiben na německé Wikipedii.

  1. www.enviweb.cz
  2. www.mzp.cz
  3. www.mzp.cz
  4. MUSIL, Ivan. Lesnická dendrologie 1 [online]. Česká zemědělská universita v Praze, 2003, [cit. 2010-06-05]. Dostupné online. (cz) 
  5. www.linkos.cz
  6. www.conifers.org

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena ČSR, díl 1 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1988. - S. 344. - ISBN 80-200-0643-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu