Magdeburské právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Magdeburské právo označovalo typ městského práva vycházející z městského práva Magdeburgu, které mělo značný vliv na městské právo v severovýchodním Německu, Slezsku, Polsku, v severní části Čech a Moravy, Litvě, Bělorusku, Uhersku a na Ukrajině. V českých zemích představovalo magdeburské právo (severoněmecké) spolu s právem norimberským (jihoněmeckým) dominantní typ městského práva. Od 13. až do 17. století byl pro města magdeburského okruhu nejvyšší autoritou právě magdeburský městský soud – možnost odvolávat se do zahraničí budila nelibost, například města pod českou korunou měla možnost odvolání od 14. století zakázánu (nejvyššími autoritami pak zůstaly Litoměřice pro česká a Olomouc pro moravská města). Jednotnost městského práva v příslušném obvodu se vztahovala na královská města stejně jako na poddanská města bez rozdílu. Magdeburské městské právo vycházelo ze Saského zrcadla.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]