Magdeburské právo

Magdeburské právo označovalo typ městského práva vycházející z městského práva Magdeburku, které mělo značný vliv na městské právo v severovýchodním Německu, Slezsku, Polsku, v severní části Čechách a Moravě, Litvě, Bělorusku, Uhersku a na Ukrajině. V českých zemích představovalo magdeburské právo (severoněmecké) spolu s právem norimberským (jihoněmeckým). Od 13. až do 17. století byla pro města magdebruského okruhu nejvyšší autorita právě magdeburský městský soud – možnost odvolávat se do zahraničí budilo nelibost, například města pod českou korunou měla možnost odvolat se od 14. století zakázanou (nejvyššími autoritami pak zůstali Litoměřice pro česká a Olomouc pro moravská města). Jednotnost městského práva v příslušném obvodu se vztahovala na královská města stejně jako na poddanská města bez rozdílu.