Člověk v tísni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Člověk v tísni, o. p. s.
Zkratka Člověk v tísni
Vznik 1992[1]
Typ nestátní nezisková organizace
Právní forma obecně prospěšná společnost[2]
Účel humanitární pomoc a rozvoj, obhajoba lidských práv,
sociální integrace,
vzdělání a osvěta
Sídlo Praha
Působnost celosvětově
Ředitel Šimon Pánek[3]
Finanční ředitel Jan Kamenický[3]
Rozpočet 598 510 568 Kč (2011)[4]
Zaměstnanců 735 (2011, průměr;
z toho 296 v ČR, 439 na misích)[4]
Oficiální web www.clovekvtisni.cz
25755277

Člověk v tísni (anglicky People in Need) je česká humanitární, rozvojová, vzdělávací a lidskoprávní organizace. Je obecně prospěšnou společností, jejím ředitelem je Šimon Pánek. Svou činnost začínala v roce 1992 pod názvem Nadace Lidových novin, od roku 1994 jako Nadace Člověk v tísni při České televizi. Pod současným názvem funguje od roku 1999. Organizace Člověk v tísni již působila ve více než 50 zemích světa. V roce 2012 byla aktivní ve 28 zemích.[5]

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Humanitární a rozvojová pomoc[editovat | editovat zdroj]

Mapa zemí, kde působí nebo působila organizace Člověk v tísni od roku 1992 do roku 2013.

Člověk v tísni pomáhá lidem na Srí Lance postižené válečným konfliktem postavit se na vlastní nohy. V roce 2008 a 2009 uspořádal školení zaměřená na chov dobytka a koz. Humanitární a rozvojovou pomoc poskytl Člověk v tísni ve více než 50 zemích Evropy, Asie a Afriky. V rámci svých rozvojových projektů se organizace zaměřuje na zajištění základních životních potřeb (voda, zdravotnictví, vzdělávání, obživa) a na podporu vytváření sociálních programů, rozvoj místního podnikání a podporu občanské společnosti a dobrého vládnutí.[6] Tyto projekty jsou realizovány např. v DR Kongu, Etiopii, Angole, Pákistánu, Kambodže nebo Rumunsku. Na začátku roku 2010 otevřel díky veřejné sbírce a darům firem čítající 50 milionů korun humanitární misi na zemětřesením postiženém Haiti.

V roce 2012 začal Člověk v tísni pomáhat uprchlíkům v Jordánsku a Iráku, kteří unikli z občanské války v Sýrii. Největší zahraniční misí Člověka v tísni je už jedenáctým rokem ucelený komplex projektů a programů v Afghánistánu.[7]

Afghánistán: 82 nově postavených nebo opravených škol, zlepšení podmínek pro 50 000 studentů a studentek, učitelů a učitelek, pomoc při rozvoji středního zemědělského školství v 17 provinciích.[8]

Člověk v tísni pomáhá i při opakujících se povodních v České republice. V letech 1997, 2002, 2006, 2009 a 2010, kdy Česko zasáhly povodně, poskytl poškozeným díky darům jednotlivců, firem i institucí hlavně přímou materiální a finanční pomoc.

Povodně 2009: dvoufázové poskytnutí 1178 finančních darů domácnostem v 62 obcích, poskytnutí 1150 balení dezinfekčních prostředků, 3650 kusů nářadí, 2900 kusů ochranných pomůcek, 2000 balení repelentů….[9]

Člověk v tísni je členem mezinárodní platformy humanitárních organizací Alliance2015, která na různých úrovních kooperuje při boji s chudobou a spolupracuje při projektech v rozvojových zemích.[10] Člověk v tísni je členem dalších organizací a sdružení jako FoRS, VOICE, Eurostep ad.[11]

Programy sociální integrace[editovat | editovat zdroj]

Pobočky Programů sociální integrace ČvT (2013).

Od roku 1999 Člověk v tísni pomáhá lidem žijícím v sociálním vyloučení a chudobě. Nejdříve pomáhal v oblasti chudinských lokalit, kde začal s bezplatnou sociální terénní prací, tedy především s asistencí a poradenstvím v oblasti bydlení, zadluženosti a nezaměstnanosti. V následujících letech nabídku rozšířil o pracovní a právní poradenství, doučování, službu sociálního asistenta a policie a o nízkoprahová zařízení pro smysluplné trávení volného času dětí z chudých rodin.

V létě 2006 vznikly v rámci společnosti Člověk v tísni Programy sociální integrace (PSI), které nabízejí komplexní a vzájemně provázaný balíček služeb určený sociálně vyloučeným jedincům či rodinám (pomoc na úrovni individuální). Obcím, v nichž se sociálně vyloučené lokality nachází, zároveň nabízejí poradenství a asistenci při plánování jejich dalšího rozvoje (pomoc na úrovni lokální).

Programy sociální integrace v současné době působí ve více než 60 městech a obcích České republiky a Slovenska. Stávající pracovní tým čítá kolem 300 dobrovolníků a 200 zaměstnanců – především terénních sociálních pracovníků, pracovních poradců, vzdělavatelů, právníků a koordinátorů. V Česku pomáhají obcím při zavádění odpovídajících sociálně integračních politik.

V roce 2004 začal Člověk v tísni působit i na Slovensku, v romských osadách, kde hledá řešení především pro problémy vyplývající z extrémní chudoby místních obyvatel, nízké úrovně jejich vzdělání, dlouhodobé nezaměstnanosti a zdánlivě neproniknutelné bariéry mezi světem Romů a většinové společnosti.

Slovensko: Komplexní pomoc a poradenství nabízí v Kežmarku, Roškovcích, Spišském Hrhově, Krompachoch,Hermanovcích, Lipanech,Zborově a Vranově nad Topľou; centrála je v Bratislavě.

K oblasti sociálního vyloučení se úzce váže i problém zadluženosti a dluhové pasti, který je svázán s nelegální lichvou a s trhem tzv. rychlých půjček poskytovaných nebankovními společnostmi i zavedenými bankovními domy. V roce 2010 proto Člověk v tísni navázal spolupráci s Českou bankovní asociací a společně obě instituce dosáhly odstranění neférových podmínek úvěrových smluv u všech českých bank – tzv. rozhodčích doložek. V roce 2011 završili pracovníci Člověka v tísni několikaletou analýzu trhu nebankovních půjček a zahájili další, která se věnuje problematice vymáhání dluhů. V roce 2011 také ČvT završil skoro tříletou kampaň Index predátorského úvěrování. Díky kampani drtivá většina společností pozměnila podmínky poskytování úvěrů.[7]

Informační a vzdělávací projekty[editovat | editovat zdroj]

Zahájení Příběhů bezpráví 2011. Hana Truncová přebírá Cenu Příběhů bezpráví za odvážné postoje a činy v období komunistického režimu.

Vzdělávací programy společnosti Člověk v tísni (Jeden svět na školách, Varianty, Polis) se zaměřují nejen na studenty a pedagogy českých základních, středních škol a vysokých škol, ale i na další profesní skupiny, kterými jsou například pracovníci úřadů práce nebo policisté. Témata jako chudoba, globalizace, migrace nebo multikulturalismus jsou těmto skupinám přibližována prostřednictvím krátkodobých či dlouhodobých seminářů a didaktických materiálů jako jsou příručky nebo sady dokumentárních filmů. Vzdělávací programy jsou realizovány i pomocí dokumentárních filmů spojených s besedami (Jeden svět na školách) či informačním servisem a metodickou podporou v oblasti interkulturního a globálního rozvojového vzdělávání (Varianty) či podporou propojení institucí a neziskových organizací v lokalitách sociálního vyloučení (Programy sociální integrace).

Informační programy společnosti Člověk v tísni se zaměřují na českou veřejnost, státní správu a média. Prostřednictvím dlouhodobých i krátkodobých kampaní a projektů v podobě filmových promítání, debatních večerů, kreativních soutěží, informačních materiálů, ale i cest pro novináře jsou tyto cílové skupiny pravidelně seznamovány například s informacemi o rozvojové spolupráci (Rozvojovka, STOP dětské práci), o veřejných kampaních (Kampaň LIKVIDUJ!, Virus Free Generation, NEOnácek: Chcete ho?), o migraci a cizincích žijících v ČR (Migrace).

Významným počinem Člověka v tísni v boji proti dluhové pasti je žebříček společností poskytujících půjčky bez ručitele sestavený podle nevýhodnosti vstupních podmínek pro dlužníka (tzv. Predátorský index). Index je sestaven na základě srozumitelnosti vstupních podmínek, přítomnosti úroků z prodlení nad rámec zákonné úpravy, nákladů na jednu zpožděnou splátku v podobě sankcí, ceny produktu v případě řádného splácení a využívání rozhodčí doložky.[12]

Podpora lidských práv[editovat | editovat zdroj]

Podpora disidentů a opozičních aktivistů a napomáhání vzniku občanské společnosti v zemích, jejichž obyvatelé trpí pod vládou nedemokratických režimů, je nedílnou součástí působení společnosti. Tyto programy jsou v současné době (2010) realizovány na Kubě, v Barmě, Bělorusku, Moldávii nebo na Ukrajině. Barma se stala předmětem zájmu v roce 1997, kdy se pracovníkům společnosti podařilo krátce osobně kontaktovat Aun Schan Su Ťij a představit problémy této země v ČR.

Společnost se zaměřuje především na podporu politických vězňů a jejich rodin, obránců lidských práv, nezávislých novinářů a občanských iniciativ. Rodinám politických vězňů v tvrdě represivních režimech, jako je Barma nebo Kuba, poskytuje přímou finanční, humanitární a morální podporu, která je z podstatné části hrazena z prostředků Klubu přátel Člověka v tísni.

Společnost Člověk v tísni také uděluje každoročně jednotlivcům, kteří významně přispěli k obhajobě lidských práv a prosazování demokracie, cenu Homo Homini. Organizace prezentuje své názory na dění v oblastech postižených válkami či porušováním lidských práv. Každoročně pořádá filmový festival na téma lidských práv s názvem Jeden svět (angl. One World), který v roce 2007 získal čestné uznání UNESCO za výchovu k lidským právům.[13] V rámci festivalu Jeden svět uděluje Člověk v tísni každoročně ocenění Homo Homini jednotlivcům, kteří významně přispěli k obhajobě lidských práv a prosazování demokracie.

Skutečná pomoc – dlouhodobá sbírka[editovat | editovat zdroj]

Skutečná pomoc je sbírka na dlouhodobou koncepční rozvojovou pomoc v zemích třetího světa. Na rozdíl od běžných humanitárních sbírek se tedy nezaměřuje na pomoc při aktuálních katastrofách nebo neštěstích, ale snaží se v jednotlivých zemích dlouhodobě zlepšovat dostupnost školství, zdravotnictví, vody a zdrojů obživy. Člověk v tísni realizuje díky sbírce Skutečná pomoc projekty v několika zemích jako jsou například Afghánistán, Kambodža, Angola, Etiopie, Namibie, Srí Lanka či Gruzie. Z výtěžku sbírky staví především školy a nemocnice, buduje zdroje pitné vody v suchých oblastech nebo podporuje drobné rolníky, aby dokázali uživit své rodiny.

Politická angažovanost a její kritika[editovat | editovat zdroj]

Protikubánská demonstrace v Praze Říjen 2003: Štěpán Kotrba podal v souvislosti s údajnou politickou angažovaností ČvT stížnost Radě České televize.[14][15]

Ruská obvinění, Čečensko, Ingušsko Březen 2005: V souvislosti se svou činností v Rusku (Čečensku a Ingušsku) byla organizace a její představitelé – spolu s řadou dalších NGOs a OSN – obviněni ruským týdeníkem Argumenty a fakta ze soustavné podpory čečenského separatismu a terorismu,[16] mezi jinými i organizace Člověk v tísni tato obvinění odmítla.[17] V témže roce Rusko organizaci vyhostilo, o dva roky později, v roce 2007, jí ale činnost v Čečensku a Ingušsku povolilo.[18]

Kubánské obvinění, ECOSOC Leden 2006: V březnu 2009 informoval Štěpán Kotrba o tom, že v lednu 2006 byla organizace Člověk v tísni obviněna na půdě OSN – přesněji: Kubánským zastupitelem v jednání Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC)[19] – že lhala v informacích poskytnutých výboru a je využívána vládou České republiky k plnění úkolů směřujících k destabilizaci, získávání nových politických přívrženců a z propagování změny režimu v různých zemích.[20]

Kosovo, Jižní Osetie Březen, srpen 2008: Podle kritiků, autorů Britských listů, se organizace Člověk v tísni v některých konfliktech nechovala apoliticky a podporovala jen ty potřebné, kteří jsou „na správné straně barikády“. Např. v Kosovském konfliktu podporovala strádající Albánce, ale ne Srby,[21] v konfliktu v Jižní Osetii podporovala potřebné Gruzínce, ale ne Osety[22]

Zvědavec a Britské listy Březen 2009, červen a říjen 2010: Podle autora webu Zvědavec a autorů Britských listů není Člověk v tísni jen humanitární, ale především politická organizace řízená současnými i bývalými politiky. Uplatňuje dvojí „demokratický“ metr, kterým posuzuje závažnost světových krizí, konfliktů a pošlapávání lidských práv.[23][24][25][26]

NEOnácek: Chcete ho? / Imigranti: Chcete je? V roce 2008 organizovala kampaň „NEOnácek: Chcete ho?“, která vystupuje proti neonacismu.[27] Kampaň byla kritizována pro svůj obsah osobnostmi z různých částí politického spektra.[28][29][30] V reakci na tuto kampaň vznikla internetová kampaň „Imigranti: Chcete je?“, která prezentovala opačný postoj, podle jehož zastánců riziko pro českou společnost nepředstavuje neonacismus, který je okrajovým a přeceňovaným jevem, ale masivní imigrace.[31][32]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. O nás [online]. Člověk v tísni, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online.  
  2. Obchodní rejstřík a sbírka listin [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online.  
  3. a b Struktura [online]. Člověk v tísni, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online.  
  4. a b Výroční zpráva 2011. Praha : Člověk v tísni, 2012. Dostupné online.  
  5. Výroční zpráva společnosti Člověk v tísni, o.p.s. za rok 2011
  6. Humanitární pomoc a rozvojČlověk v tísni, o.p.s.
  7. a b Výroční zprávy a audityČlověk v tísni, o.p.s.
  8. Člověk v tísni, o.p.s. Afghánistán [online]. [2011]
  9. Člověk v tísni, o.p.s.. Povodně 2009 [online]. [2011]. Dostupný z WWW: PDF
  10. Alliance2015
  11. Člověk v tísni, o.p.s.. Partnerství a členství v asociacích [online]. [2011]. Dostupný online
  12. Petr Kučera. Predátorský index: Napoví, kdo nabízí nevýhodné půjčky. Aktuálně.cz [online]. 11.6.2009 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online.  
  13. Český filmový festival Jeden svět obdržel čestné uznání UNESCO [online]. Ministerstvo kultury České republiky, rev. 2007-01-05, [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  14. Štěpán Kotrba: Stížnost Radě České televize na Člověka v tísni, Britské listy, 13.10.2003
  15. Jan Čulík: Člověk v tísni: Měli by reportéři BBC také jít demonstrovat před vyslanectví Vatikánu?, Britské listy, 14.10.2003, ISSN 1213-1792.
  16. Георгий Александров, Назрань – Москва: В наших стреляют автоматы ООН? – Миллионы долларов для чеченских боевиков проходят через организации, прикрывающиеся дипломатическим статусом, Аргументы и факты, 23 Марта 2005
    (Georgi Alexandrov, NazranMoskva: Střílí do našich automaty OSN? – Miliony dolarů pro čečenské bojovníky pocházejí od organizací, schovávajících se za diplomatický status, Argumenty a fakta, 23.3.2005)
  17. Tisková zpráva: Člověk v tísni nespolupracuje s teroristy, Šimon Pánek, 24.3.2005
  18. Člověk v tísni může zpět do Ruska, Člověk v tísni / Econnect, 24. 10. 2007
  19. protokol jednání, s rozhodnutím nedoporučit ČvT (PIN): NGO Committee recommends six organizations for consultative status, UN Economic and Social Council (ECOSOC), 24/01/2006
  20. Štěpán Kotrba: Politicko rozvratná činnost Člověka v tísni, Britské listy, 10.3.2009
  21. Daniel Veselý, Večer na téma Diktátoři a Jeden svět v České televizi: Dobrý film, ale zaujatá organizace, Britské listy, 4.3.2008
  22. Štěpán Kotrba, Lidé v Cchinvali jsou v tísni, kde je Člověk v tísni?, 13.8.2008
  23. Richard Král: Člověk v tísni, politický aktivismus v humanitárním pláštíku za státní peníze. Zvědavec, 27.3.2009
  24. Daniel Veselý: Člověk v tísni, jednooká „obecně prospěšná" společnost, Britské listy, 12.3.2009
  25. Zdeněk Jehlička: Kde je Člověk v tísni?, Britské listy, 6.6.2010
  26. Daniel Veselý: Vyzývám Člověka v tísni, aby upozornil na porušování lidských práv v indonéských provinciích, Britské listy, 22.10.2010, také na czechfreepress.cz, 25.10.2010
  27. POLÁKOVÁ, Lenka. Člověk v tísni nabízí v kampani NEOnácka k adopci. iDNES.cz [online]. 2008-04-07 [cit. 2008-04-14]. Dostupné online.  
  28. Ondřej Slačálek: Xenofobně proti xenofobii: Neonacismus a měšťácká nesnášenlivost – co je horší?, Britské listy, 9.4.2008
  29. Milan Tobiáš: Ďábel vymítačem satana, Altermedia ČR, 10.4.2008
  30. Bohumil Doležal: Politická hysterie, lidovky.cz, 8.4.2008 (na stránkách svého blogu bohumildolezal.lidovky.cz)
  31. Rozhovor se spoluautorem projektu CHCETEJE.cz
  32. Rozhovor s autory projektu CHCETE JE?

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]