Libuše (kněžna)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Kněžna Libuše. O filmu pojednává článek Kněžna Libuše (film).
Josef Mathauser - Kněžna Libuše věští slávu Prahy.
Příbuzenstvo
otec Krok
sestra Teta
sestra Kazi
manžel Přemysl Oráč
syn Nezamysl
syn Radobýl
syn Lidomír

Libuše je mytická česká kněžna a manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců. Její příběh (Lubossa) byl poprvé popsán v Kosmově kronice z počátku dvanáctého století, a v různých variantách i v dalších literárních dílech. Jde o mýtickou pramáti přemyslovského knížecího a královského rodu.

Kněžna Libuše a Přemysl Oráč[editovat | editovat zdroj]

Přemysl a Libuše na Vyšehradě

Jako její otec, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž. Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete a že se jmenuje Přemysl. Knížecí pár pak měl, podle velmi pozdní tradice, tři syny: Nezamysla, Radobýla a Lidomíra.

Libušina proroctví[editovat | editovat zdroj]

Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.

Léty sestry zestárly a první zemřela Kazi. Po ní Teta. Libuše přečkala své sestry, ale i jí se pak čas naplnil. Naposledy dala svolat starosty a vojvody, aby k nim naposledy promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.

Dívčí válka[editovat | editovat zdroj]

Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.

Vývoj pověsti[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zachycení pověsti o Libuši a Přemyslovi nalezneme v Kristiánově legendě, ve velmi zjednodušené verzi, Přemysl je jmenován, ale pozdější Libuše je uvedena jen jako panna hadačka.Uměla meditovat.

Leč Slované čeští, pod samým arkturem sídlící, oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce. Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž on vzděláváním polí se zabýval, jménem Přemysl, podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu.
—  Kristiánova legenda

Libuše v umění[editovat | editovat zdroj]

O moderní zpracování vyprávění o Libuši se pokusil v 19. století Alois Jirásek ve Starých pověstech českých včetně stejnojmenného loutkového filmu Jiřího Trnky z roku 1952, mýtická kněžna však inspirovala více umělců. Libuše je hlavní postavou v tragédii Franze Grillparzera a v opeře Bedřicha Smetany. Pověstí o Libuši je inspirována také novela Miloše Urbana Pole a palisáda.

V roce 2009 měl premiéru americko-český film Kněžna Libuše (The Pagan Queen). Hlavními charakteristikami tohoto filmu jsou podle Stanislava Dvořáka "chatrný příběh, neuvěřitelně příšerní herci a ubohá kamera".[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav Dvořák: Filmový masakr roku: Němec a Američané natočili Jiráska, Novinky.cz, 15. října 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu