Jindřich Korutanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich Korutanský
Král český, hrabě tyrolský, vévoda korutanský, titulární král polský
Heinrich von Kärnten.jpg
Sekretní pečeť Jindřicha Korutanského
Doba vlády I. 1306
II. 13071310
Korunovace ne
Narození asi 1265
Úmrtí 2. dubna 1335
Tyrol nad Adiží
Pochován klášter Stams
Předchůdce I. Václav III.
II. Rudolf Habsburský
Nástupce I. Rudolf Habsburský
II. Jan Lucemburský
Manželky I. Anna Přemyslovna
II. Adléta Brunšvická
III. Beatrix Savojská
Potomci Markéta Pyskatá
Dynastie Menhardovci
Otec Menhard II. Tyrolský
Matka Alžběta Bavorská

Jindřich Korutanský (německy Heinrich von Kärnten, polsky Henryk Karyncki, 1265, některé prameny uvádějí rozmezí 127312802. duben 1335, hrad Tirol) byl tyrolským hrabětem, korutanským vévodou a také českým králem a titulárním králem polským. V Jindřichových službách byl kronikář Jan z Viktringu.

Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]

Jindřichova pečeť z roku 1303

Jindřich Korutanský pocházel z rodu goricko-tyrolských hrabat Menhardovců, jeho otec Menhard II. Tyrolský připojil k rodovým državám ještě Korutansko a Kraňsko. Dědictví se Jindřich (jako korutanský vévoda byl Jindřich VI.) ujal roku 1296 společně se svým bratrem Otou. Nevládl však dobře a navíc žil značně rozmařile.[zdroj?] Roku 1305 přešli oba bratři, dosud spojenci Habsburků, na stranu českého krále Václava II., který nabídl Jindřichovi ruku své dcery Anny.

Český král[editovat | editovat zdroj]

Sňatek Jindřicha Korutanského s přemyslovskou princeznou se slavil počátkem roku 1306, již za vlády Václava III. Mladý král nedlouho nato vytáhl na osudnou výpravu do Polska a svěřil správu země svému švagru jako zemskému hejtmanovi. A tak došlo k tomu, že poté, co byl poslední Přemyslovec v Olomouci zavražděn, stal se Jindřich coby manžel nejstarší Přemyslovny hlavním pretendentem českého trůnu. Zpočátku se zdálo, že jeho nastolení nestojí nic v cestě, a volební sněm se také vyslovil valnou většinou v jeho prospěch. Jindřich Korutanský dlouho nevládl. Měsíc po volbě se před pražskými hradbami objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I. Habsburského, který mu chtěl české království udělit jako odumřelé říšské léno. Jindřich se ani nepokusil své postavení obhájit a tajně uprchl i s manželkou Annou z Pražského hradu.

Po necelém roce vlády nepopulární Rudolf zemřel a Jindřich se mohl v polovině roku 1307 vrátit do Čech. Větší část šlechty opět uznala jeho následnická práva manžela Anny Přemyslovny a zvolila si jej podruhé králem. Vytrvala při něm, i když se Habsburkové znovu snažili uchvátit vládu v království. Jejich naděje skončily poté, co byl zavražděn římský král Albrecht v roce 1308. Vliv Habsburků ve střední Evropě tak na dlouhou dobu značně poklesl.

Očekávalo se, že Jindřich nastolí v zemi klid, pořádek a spravedlnost. Ale toho nebyl bezcharakterní, nerozhodný a v podstatě v nečinnosti setrvávající [zdroj?] panovník schopen. Nedokázal zastavit ani hospodářský a finanční úpadek, vzmáhající se chaos, ani prohlubující se zadluženost královské pokladny, na níž nesl sám vinu. Kronikář Petr Žitavský ho obviňuje, že za jeho vlády „upadlo království české skoro do nejhorší zkázy“ a země, která ho „měla dřív ráda, však posléze nenáviděla ho“.

Není divu, že se brzy začala proti Jindřichovi utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s poslední dosud svobodnou dcerou Václava II. Eliškou Přemyslovnou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se pak stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římského krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským. Tentokrát se však Jindřich nehodlal vzdát české koruny lehce. Z Korutan sem přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc. Upevnit si postavení se král na poslední chvíli snažil i s pomocí svého míšeňského spojence Fridricha I. Pokousaného. Tvrdě zasáhl proti šlechtě, jež si s ním dosud dělala, co chtěla, a vysloužil si pouze její nepřátelství.

Nepřítel Lucemburků[editovat | editovat zdroj]

Tyrolská orlice

Přívrženci Lucemburků začali napadat korutanské posádky a zemský sněm prohlásil Korutance za zbaveného českého trůnu. Teprve Jan Lucemburský v čele říšského vojska však vyhnal Jindřicha z Prahy. Jindřich se uchýlil i s manželkou Annou do Korutan, ale titulu českého krále se až do své smrti nevzdal. Tvrdošíjně na něm lpěl, používaje ho na všech listinách i ostatních dokladech stejně jako titul krále polského (který měl Václav III. v okamžiku své smrti). Roku 1314 dal svůj kurfiřtský hlas ve prospěch Habsburka Fridricha Sličného, zatímco Jan podporoval Ludvíka IV. Bavora. Toto podivínské chování však nemohlo Lucemburky v českých zemích ohrozit, a proto jim ani nevadilo.[zdroj?]

Roku 1321 předložil Ludvík Bavor Janu Lucemburskému plán, jak získat Jindřicha na svoji stranu. Korutanec v té době již podruhé ovdověl (Anna Přemyslovna zemřela roku 1313, druhá manželka Adléta Brunšvická roku 1320), a proto padlo rozhodnutí oženit ho s Janovou sestrou Marií. Ta však sňatek, zřejmě z popudu Elišky Přemyslovny, která svého švagra nenáviděla, odmítla a Jindřich zůstal v habsburském táboře.

Jindřichovo první a poslední, třetí manželství s Beatrix Savojskou (vzal si ji roku 1328) zůstalo bezdětné. Adléta Brunšvická mu porodila dvě dcery. Vzhledem k tomu, že starší Adléta byla psychicky nemocná, stala se mladší Markéta, zvaná Maultasch (Pyskatá) jedinou dědičkou korutanských držav. Ve snaze zajistit si lákavé menhardovské dědictví získal ji Jan Lucemburský jako nevěstu pro svého druhorozeného syna Jana Jindřicha. Sňatek se slavil roku 1330. V případě smrti stárnoucího vévody měl Jan převzít poručnictví nad jeho dětmi a regentskou vládu v Korutanech a Tyrolsku. Ani tehdy se však Jindřich nezřekl svých nároků na českou korunu. Ve vysokém věku zemřel nečekaně po záchvatu mrtvice. Je pohřben v tyrolském klášteře Stams.

Jediná dědička[editovat | editovat zdroj]

Po několika letech Jindřichova dcera Markéta, žena prý velice smyslná a navzdory přezdívce hezká, svého prvního manžela zapudila (údajně kvůli impotenci) a provdala se za syna císaře Ludvíka Bavora. Lucemburkům tak nezůstalo z korutanského jmění zhola nic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce: Blason Boheme.svg Český král Blason Boheme.svg Nástupce:
Václav III. 1306 Rudolf Habsburský
Rudolf Habsburský 13071310 Jan Lucemburský
Předchůdce: POL Przemysł II 1295 COA.svg Titulární polský král POL Przemysł II 1295 COA.svg Nástupce:
- 1306 Rudolf Habsburský
Rudolf Habsburský 13071310 Jan Lucemburský
Předchůdce:
Ota III.
Znak z doby nástupu Korutanský vévoda
Jindřich VI.
13101335
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ota IV.
Albrecht II.
Předchůdce:
Ota III.
Znak z doby nástupu Tyrolský hrabě
13101335
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan Jindřich
Markéta I.