Petr z Aspeltu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náhrobek Petra z Aspeltu se třemi králi (Jan Lucemburský, Jindřich VII. Lucemburský, Ludvík IV. Bavor)

Petr z Aspeltu (*asi 1250 – 2. červen 1320) byl mohučský arcibiskup. Pocházel z významné patricijské rodiny ministeriálů v Trevíru, z okruhu opatství sv. Maximina. V letech 1261 - 1262 pravděpodobně studoval práva na univerzitě v Padově a dále v Paříži medicínu, teologii a filozofii. Od roku 1286 byl osobním lékařem a kaplanem císaře Rudolfa I. Habsburského. Od roku 1295 se stal rádcem a od roku 1297 kancléřem českého krále Václava II., jenž mu svěřil řízení zahraniční politiky i funkci probošta Vyšehradské kapituly. Současně byl biskupem v Basileji. Po vymření Přemyslovců po meči opustil České království. Roku 1306 byl zvolen do jedné z nejvyšších říšských duchovenských funkcí - mohučského arcibiskupa, který byl zároveň kurfiřtem.

Petr z Aspeltu se postupně odklonil od Habsburků a orientoval se na Francii. Za arcibiskupa trevírského prosadil Balduina Lucemburského a za římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského. 1. září 1310 vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. 7. února 1311 oba manžele v pražské bazilice sv. Víta korunoval českým králem a královnou. Za to byl královsky odměněn zlatým trůnem a drahocennými relikviáři z přemyslovského dědictví.

Poté, co se Jindřich VII. Lucemburský stal v roce 1312 císařem Svaté říše římské, byl jeho poradcem. V Cáchach dne 25. listopadu 1314 korunoval Ludvíka Bavora římským králem.

Na žádost císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského se vrátil spolu s mladým českým králem Janem Lucemburským do Čech, kde se stal správcem království a poradcem mladého krále. Pomáhal rovnat spory s českou šlechtou a pánem Jindřichem z Lipé a upevnil vládu Jana Lucemburského v Čechách. Dne 30. května 1316 pokřtil v katedrálním pražském chrámu čerstvě narozeného králova syna Václava, později Karla IV.. Petr z Aspeltu patřil k nejlepším diplomatům Evropy na přelomu 13. a 14. století.

Životní data[editovat | editovat zdroj]

  • 1280 – farář v Riolu.
  • 1286 – osobní lékař a kaplan císaře Rudolfa I. Habsburského.
  • 1292 - seznámen s králem Václavem II., stává se jeho rádcem a navazuje první diplomatické styky s cisterciáckými opaty ze Sedlce a Zbraslavi
  • 1296 – zvolen basilejským biskupem, funkci vykonával do roku 1306
  • 1297 - nejvyšší kancléř Království českého, lékař a (pronotář) krále Václava II., zároveň probošt Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
  • 1306 – po smrti Václava III., tj.vymření Přemyslovců po meči, opouští český dvůr, je zvolen mohučským arcibiskupem. mimo jiné v Německu při zasedání synody v Mohuči vedl templářský řád.
  • 1308 – spolu s arcibiskupy kolínským a trevírským prosadil na trůn Svaté říše římské krále Jindřicha VII. Lucemburského .
  • 1310 - 1. září vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny
  • 1310 – s Janem Lucemburským a Eliškou se vrátil do českých zemí, triumfálně vstoupili do Prahy; pomáhal urovnávat konflikty s českou šlechtou
  • 1311 - 7. února v bazilice sv. Víta na Pražském hradě korunoval Jana Lucemburského českým králem a Elišku českou královnou
  • 1313 – po smrti Jindřicha VII. doporučil Janu Lucemburskému odmítnout římský trůn a podpořil volbu Ludvíka Bavora.
  • 1320 - zemřel v Mohuči a byl pohřben v chóru tamního dómu; testamentem odkázal všechny klenoty mohučskému dómu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Peter of Aspelt ve Wikimedia Commons

  • Ottův slovník naučný, heslo z Aspeltu, Petr.
  • Královský sňatek 1310 - 2010, Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna, Klára Benešovská (ed.). Praha 2010, kapitola Petr z Aspeltu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Biskup basilejský
Předchůdce:
Petr Reich z Reichensteinu
1297–1306
Petr z Aspeltu
Nástupce:
Ota z Grandsonu
Arcibiskup mohučský
Předchůdce:
Gerhard II. z Eppsteinu
1306–1320
Petr z Aspeltu
Nástupce:
Matěj z Buchecku