Relikviář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Relikviář z chrámové pokladnice v Münsteru (Vestfálsko)
Relikviář ze sbírek Musée national du Moyen Âge v Paříži

Relikviář je schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny, části těl světců nebo předměty, nějakým způsobem související s Ježíšem Kristem.

Relikviář měl devoční význam. Díky tomu, že uchovával ostatky, lidé věřili, že má v sobě jakousi posvátnou sílu. Dotýkali se relikviářů, což jim mělo přinést ve spojení s modlitbou zvláštní požehnání. V katolických kostelech jsou relikviáře celkem běžné, nejvíce je drobných ostatkových relikviářů ve tvaru drobné monstrance. Jsou v nich uchovávány drobné ostatky světců (kůstky, části oděvu) nebo částky dřeva, dotýkané se svatým křížem. Mnohdy jsou relikviáře pevnou součástí retabula oltáře. Vzácnější jsou celá těla mučedníků a světců, uchovávané v prosklených tumbách a rovněž vystavená úctě v prostoru kostela nebo kaple.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První relikviáře (kolem 4. století) měly podobu malých schránek. Velké zdobené truhly a rakve se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století. Příkladem velkého bohatě zdobeného relikviáře je například Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Zvláštním typem relikviářů jsou schránky ve tvaru uchovávané části těla (ruka, hlava apod.), které jsou někdy nazývány „mluvící relikviáře“.[1] Kolem čtvrtiny 13. století se začaly vyrábět deskové relikviáře zvané plenáře.

Příklady relikviářů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Universální lexikon umění, str. 392

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Reliquaries ve Wikimedia Commons