Jindřich VII. Lucemburský

Příbuzenstvo
otec	Jindřich VI. Lucemburský
matka	Beatrix z Avesnes a Beaumontu
bratr	Walram Lucemburský
bratr	Balduin Lucemburský
manželka	Markéta Brabantská
syn	Jan Lucemburský
dcera	Marie Lucemburská
dcera	Beatrix Lucemburská
vnuk	Karel IV.
vnuk	Jan Jindřich Lucemburský
vnuk	Václav Lucemburský
pravnuk	Václav IV.
pravnuk	Zikmund Lucemburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Jindřich VII. Lucemburský na iluminaci ze Zbraslavské kroniky

Jindřich VII. (jako hrabě lucemburský Jindřich IV. 12. července 1275/1276 Valenciennes – 24. srpna 1313 Buoncovento) byl od roku 1308 římský král a od roku 1312 císař Svaté říše římské z dynastie Lucemburků.

[editovat] Z hraběte římským králem

Syn lucemburského hraběte Jindřicha VI. Lucemburského a Beatrix z Avesnes a Beaumontu byl otcem českého krále Jana Lucemburského. Roku 1292 nebo 1293 se oženil s Markétou Brabantskou, neteří Filipa IV. Sličného.

Podle italského kronikáře Mussata (Historia Augusta) byl Jindřich VII. silně krátkozraký a měl vadu levého oka (možná je tím míněna šilhavost), tento popis by dal podložit také dědičnou rodinnou zátěží, podobné problémy jsou popsány i u jiných členů rodu (Jindřichův bratr Walram).

Roku 1310 po počáteční nechuti (nabízel českým poslům svého bratra Walrama) dojednal nástup svého čtrnáctiletého syna Jana na český trůn. Roku 1312 dosáhl po dlouhém italském tažení císařské korunovace v Římě. Úsilí o ovládnutí severní Itálie, během nichž mu zemřela manželka a byl zabit mladší bratr Walram, však bylo marné. Během bojů zemřel na malárii a byl pohřben v Pise.