Urážka majestátu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Urážka majestátu (lat. laesio maiestatis) je zločin urážky hlavy státu, jejího majestátu. Vždy býval jedním z nejtěžších zločinů, za nějž obvykle následoval trest smrti, v mírnějších podobách přetrval až do moderní doby.

V římském právu splýval s velezradou a nazýval se perduellio.[1] Ve středověku šlo nejen o fyzický útok na panovníka nebo jeho přímou urážku, vladařský majestát mohl být narušen např. i svoláním zemského sněmu proti králově vůli. Trestem byla vždy smrt. V 19. století však už za zločin uražení veličenstva, který mohl být spáchán jak osobním uražením, tak i nepřímým posmíváním se panovníkově osobě, např. tiskem nebo karikaturami, hrozil jen těžký žalář od jednoho do pěti let.[2]

Urážka hlavy státu v republice [editovat]

Urážky hlavy státu ale kriminalizovala i Československá republika. Roku 1923 byl zaveden přestupek urážka presidenta republiky, spočívající v ublížení na cti prezidenta republiky nebo jeho náměstka vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem, uvedením ve veřejný posměch nebo obviněním, byť pravdivým, které ale mohlo vážně ohrozit jeho čest. Trestem bylo vězení od osmi dnů do šesti měsíců. Pokud to však pachatel provedl opakovaně nebo „tváří v tvář“, šlo by již o přečin trestaný vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.[3]

Komunistický režim pak tresty poněkud zpřísnil, základní sazba byla jeden měsíc až jeden rok, zvýšená tři měsíce až tři roky. Navíc kromě ublížení na cti presidentu republiky, resp. snižování vážnosti presidenta republiky, zavedl i přečin hanobení některých ústavních činitelů, resp. hanobení ústavního činitele, kam spadal např. parlament, vláda nebo její členové.[4][5] Trestní zákon z roku 1961 je sjednotil v trestný čin hanobení republiky a jejího představitele a chráněné subjekty rozšířil jak obecně na celý stát, tak na „jiné čelné představitele republiky“, a to pro výkon pravomoci nebo „vůbec pro jeho činnost v životě politickém“. Pachateli hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta.[6] Zajímavé je, že taková trestněprávní ochrana prezidenta republiky byla z právního řádu odstraněna až k 1. lednu 1998.

Reference [editovat]

Jan Otto 1887 Vilimek.png
  1. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. s. 331.  
  2. § 63 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích
  3. § 11 zákona č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky
  4. § 23 a § 24 zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky
  5. § 110 a § 111 trestního zákona č. 86/1950 Sb.
  6. § 102 a § 103 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon