Právnická fakulta Univerzity Palackého

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Právnická fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
Facultas Iuridica
Faculty of Law
Budova fakulty
Současné vedení
Děkan prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc.
Tajemník Ing. Bc. Petr Bačík, Ph.D.
Předseda AS doc. JUDr. Michal Bartoň, Ph.D.
Proděkan pro vědu a výzkum doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.
Proděkan pro organizaci a rozvoj JUDr. Ing. Filip Dienstbier, Ph.D.
Proděkan pro bakalářský studijní program, navazující magisterský studijní program, doktorský studijní program a rigorózní řízení JUDr. Filip Ščerba, Ph.D.
Proděkan pro zahraniční záležitosti Mgr. Pavel Bureš, D.E.A.
Proděkan pro magisterský studijní program JUDr. Gabriela Halířová, Ph.D.
Proděkan pro komunikaci a vnější vztahy JUDr. Ondrej Hamuĺák, Ph.D.
Statistické údaje k roku 2012

Studenti

Studenti 1903[1]
Bakalářský st. 185
Magisterský st. 1645
Doktorandi 73
Další informace
Motto Honeste vivere, neminem laedere, suum cuique tribuere
Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří (Domitius Ulpianus, Regularum in Digesto, lib. I, 10, 1)
Rok založení 1784 vznik fakulty
1827 univerzitní fakulta
Rok zrušení 1855
Rok obnovení 1946 de iure
1991 de facto
Status veřejnoprávní
Kontaktní údaje
Adresa Právnická fakulta Univerzity Palackého
tř. 17. listopadu 8
771 11 Olomouc
Telefon 585 637 509
E-mail dekanat.pf@upol.cz
Web http://www.upol.cz/fakulty/pf/

Právnická fakulta Univerzity Palackého je třetí nejstarší fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a druhou nejstarší právnickou fakultou v České republice z hlediska založení. Z hlediska obnovení je pak třetí nejmladší v rámci univerzity a druhou nejmladší v Česku.

Zahájení výuky světského práva v Olomouci si vymohly v roce 1679 moravské stavy. Olomoucká právnická škola nabyla na významu zejména v letech 1748-1792, kdy se Olomouc stala předním centrem osvícenství v Habsburské monarchii, a pak opět po navrácení univerzitních privilegií po roce 1827. Profesoři a studenti právnické fakulty patřili k nejaktivnějším stoupencům revoluce roku 1848. Následovalo uzavření fakulty v září 1855. Zákon o obnovení univerzity v Olomouci z roku 1946 předpokládal i znovuotevření právnické fakulty, avšak k jeho naplnění mohlo dojít až po Sametové revoluci. Obnovená právnická fakulta se pak stala jednou z průkopnic klinického vyučování na evropském kontinentu a i dnes zůstává jedinou fakultou v ČR poskytující bezplatnou právní pomoc veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Právnická studia[editovat | editovat zdroj]

Profesura jezuitské univerzity[editovat | editovat zdroj]

Olomoucký biskup Stanislav Pavlovský přišel po roce 1580 s myšlenkou rozšířit výuku vedle již vyučované teologie a filosofie také o právo a medicínu. Tehdejší rektor Bartoloměj Villerius s tím souhlasil.[2] Zřízení všech fakult v Olomouci podpořil roku 1588 česky psanou listinou i císař Rudolf II.,[3] nakonec ale nápad ztroskotal na nedostatku financí.[2] Trvalo téměř sto let, než začala samotná výuka práva. Nejprve v roce 1667 byla zavedena výuka kanonického práva. Tu prováděli jezuitští profesoři výhradně na teologické fakultě.

V roce 1678 dal císař Leopold I. oficiální svolení k zahájení výuky světského práva na olomoucké univerzitě. Prvním vyučujícím byl olomoucký rodák právník Karel Ferdinand Irmler, který v Olomouci začal přednášet 3. ledna 1679 v osm hodin ráno, přičemž dříve přednášel ve Vídni.[4] Irmler dostával za přednášky 150 zlatých ročně s tím, že přednášel pouze studentům imatrikulovaným na univerzitě.[5] Založení samostatných právnických studií na univerzitě nesli jezuité velmi nelibě. Následující desetiletí se vyznačovala řevnivostí mezi profesory církevního práva z teologické fakulty a profesory světského práva placenými přímo moravskými stavy. Spory s jezuitským rektorem došly tak daleko, že si stavy vymínily, aby Irmler přestal přednášet kanonické právo a vyučoval výhradně podle vlastních tezí.[2] To s sebou přineslo za následek zákaz přednášení na univerzitě – Irmler pokračoval přednáškami vedenými ve svém bytě.

Pokračování výuky práva si vyžádalo intervenci císaře: Leopold I. vydal v roce 1691 dekret, díky kterému následník Irmlera doktor obojího práva a doktor filosofie Jiří Tobiáš Alberti mohl přednášet nejen soukromě, ale i veřejně. Současně se o rok později museli jezuité podvolit královskému tlaku a zapsali Albertiho jakožto člena akademie (nikoliv však jako řádného profesora). Spory se dále vyhrocovaly, zejména když profesor práv Kryštof Josef Hollandt chtěl vyučovat nejen právo světské, ale i kanonické. Proti tomu jezuité podali protest, v reakci na což byl vydán v roce 1696 další dekret potvrzující výuku obojího práva. Hollandtova nástupce Bernarda Jindřicha Germetena pak jezuité už vůbec odmítli jmenovat. Zatímco vyučoval od roku 1705, jmenování se dočkal až roku 1708 z rukou hejtmana v budově zemského soudu, kde také konal přednášky.

S cílem předejít dalším sporům s jezuity bylo v roce 1709 rozhodnuto, že jmenování profesorů práva olomoucké univerzity napříště přísluší pouze císaři, přičemž plat poskytují moravské stavy. V roce 1714 bylo dalším císařským dekretem Karla VI. nově nastoupivšímu profesoru Pavlu Vodičkovi zajištěno čestné místo v hierarchii mezi profesory teologické a filozofické fakulty. Byla mu garantována pozice hned za děkanem, před profesory a doktory teologie. Současně dekrety z let 1722 a 1724 zajistily povinnost imatrikulovat profesory práva do všeobecného alba univerzity, studenty práv pak do zvláštního právnického alba. V roce 1725 si moravské stavy vymínily zřízení Stavovské akademie, kde také působili univerzitní profesoři práva (stavovská akademie působila v Olomouci do roku 1847, kdy byla přeložena do Brna a stala se pozdějším základem německé techniky[6]). V roce 1732 se Olomouc stává prvním městem v habsburské říši, kde se začíná na samostatné katedře vyučovat veřejné a lenní právo. O dva roky později byla výuka rozšířena i o právo trestní. Celkově výuku zajišťovali tři profesoři na stálých postech Professor juris publici, Primarius professor juris ordinarius a Secundarius professor juris. Silná jezuitská reakce pak byla zřejmě příčinou založení první osvícenské společnosti v rámci habsburských zemí, kterou se v roce 1746 stala Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis v Olomouci, vydávající Monatliche Auszüge, první vědecký časopis na území monarchie.

Opakované žádosti o zřízení fakulty právnické a lékařské (1728, 1733, 1736, 1740, 1746) byly zamítnuty císařovnou s tím, že by jim mohlo být vyhověno jen v případě uzavření fakulty v Praze či Vídni.[7] V polovině 18. století se počty studentů práva pohybovaly kolem pěti desítek (pro srovnání: filosofů bylo téměř desetkrát více). Postavení právnické profesury v Olomouci se však výrazně zhoršilo nařízením Marie Terezie z roku 1755, podle kterého advokátem a právníkem na Moravě a ve Slezsku mohli být pouze absolventi úplných právnických studií. To vedlo k reorganizaci studia: výuka se téhož roku rozšířila i na právo mezinárodní, veřejné a přirozené, vyučované podle Grotia a Vitoria, historii a státovědu Imperii Romano-Germanici vyučované podle Johanna Jacoba Mascova, a došlo k prodloužení výuky na tři roky, přičemž probíhala 10 měsíců ročně.

Od poloviny 18. století se stupňoval tlak státu na univerzitu, který vedl k zavedení direktorů namísto děkanů a k prosazování nejezuitských profesorů. Císařovna také rozhodla, že Rectora Magnifica bude volit akademická obec. Nicméně i volba v roce 1765 vedla k obsazení pozice teologem, načež se císařovna rozhodla vzít celou věc pevně do svých rukou, a v roce 1766 jmenovala prvního světského rektora, profesora práv Johanna Heinricha Bösenselleho.[8]

Od roku 1766 byli studenti práva zapisováni do univerzitní matriky (doposud měli svou vlastní). O dva roky později začal na univerzitě působit Josef Vratislav Monse, pozdější významný moravský osvícenec, buditel a právní teoretik. Od roku 1770 se obsah přednášek profiloval po vzoru Vídeňské univerzity. O rok později došlo k významné změně – po více jak 103 letech byla ukončena oddělená výuka církevního práva na teologické fakultě a byla nahrazena výukou práva kanonického a římského světskými profesory, přičemž těchto přednášek se měli účastnit také studenti teologie, kterých bylo přibližně šestkrát více, než studentů práva.

Ještě než došlo ke zrušení jezuitského řádu, byla na univerzitě ustavena nová stolice politických a kamerálních věd (s Handlungs-, Finanz-, a Polizey- wissenschaft), která se nejprve stala součástí filozofické fakulty, po roce 1780 pak fakulty právnické. Její absolvování bylo podmínkou pro službu v zeměpanských úřadech.

Profesura státní univerzity[editovat | editovat zdroj]

V roce 1773 papež Klement IX. rozpustil jezuitský řád; většina majetku jezuitů připadla do tzv. Studijního fondu (kromě Olomoucké univerzity také univerzita v Praze a celkem 57 gymnázií), který se měl stát základem pro budoucí školskou reformu na území monarchie. Zestátnění s sebou přineslo zásadní změnu co se týče vyučovacího jazyka – latina byla až na výjimky nahrazena němčinou. Čeština se začala výrazněji prosazovat až od 30. let 19. století, v souvislosti s národním obrozením. Co se práva týče, tak se latinsky vyučovalo jen civilní právo římské.

V téže době na filosofické fakultě působil slovinský filosof Franz Samuel Karpe, který později ve Vídni sepsal pojednání o filosofii práva.

Direktorium státní univerzity[editovat | editovat zdroj]

V roce 1778 došlo ke krátkodobému přeložení univerzity do Brna, a to zejména pro vážné nedostatky v jejím řízení kancléřem baronem Františkem Šubířem z Chobyně v důsledku přetrvávajícího vlivu jezuitů na vedení univerzity.[7] Současně s přeložením bylo zřízeno direktorium pro právnická studia.

Univerzita v Brně nepobyla dlouho – přispěním prvního olomouckého arcibiskupa hraběte Antonína Theodora Colloredo-Waldsee byla již v roce 1782 navrácena zpět. Současně však panovník Josef II. rozhodl, že univerzity budou pouze v Praze, Vídni a Lvově, v důsledku čehož byla olomoucká univerzita degradována na akademické lyceum (podobně jako například univerzity v Innsbrucku nebo Štýrském Hradci).

Fakulta lycea[editovat | editovat zdroj]

Spolu s navrácením do Olomouce došlo ke zřízení stolice vlasteneckého práva, tedy moravského práva a moravských právních dějin. Prosadil ji profesor Monse v roce 1782, avšak o čtyři roky později byla zrušena.

V roce 1784 se direktorium stalo fakultou, avšak bez privilegia promovat doktory (to zůstalo pouze teologické fakultě, privilegium promovat doktory filosofie a práva bylo odebráno v roce 1783).[7] Fakultou se stalo zvláštním způsobem – dosavadní fakulty filosofie a teologie přišly o děkanáty a zůstal jim pouze prodirektorát, který již mělo také právnické studium. Císařské nařízení také zkrátilo výuku práva na dva roky (přirozené, veřejné a občanské právo se vyučovalo podle Karla Antona von Martiniho, lenní právo podle Hommela, státopráva podle Johanna Stephana Püttera, dějiny římské říše, Instituce a Digesta podle Johanna Gottlieba Heineccia), přičemž bylo výslovně zakázáno dokončit studium v kratší době.[9] Zkoušky složené v Olomouci však byly platné na ostatních univerzitních fakultách, takže zájemci o právnické profese mohli získat titul v Praze, Vídni, nebo Freiburgu.[10]


Skladba výuky v roce 1810/11[11]
  • 1. ročník - encyklopedický všeobecný přehled, základy právní filosofie , trestní právo, náboženská věda, statistika
  • 2. ročník - římské právo, církevní právo, ekonomie
  • 3. ročník - rakouské civilní právo, právo lenní, obchodní a směnečné
  • 4. ročník - politické vědy, politické právní předpisy, soudní proces, smluvní styl (Geschäftsstil)

Za vlády Leopolda II. došlo k prodloužení studia na tři roky a také k ustavení stolice trestního práva v roce 1792. Ve stejném roce pro nemoc ukončil přednášky Monse; jeho smrtí o rok později došlo také k definitivnímu ukončení přednášek o moravském právu.

V roce 1802 měla fakulta 107 studentů (pro srovnání v Praze jich bylo 153).[11] V roce 1804 došlo k změně skladby studia, a to v následující posloupnosti: (1) právo přirozené, státní a trestní; (2) právo římské a dějiny Říše; (3) církevní, veřejné a soukromé právo; (4) vědy politické a rakouské civilní právo. S rozpadem Říše (1806) odpadla jak výuka jejího práva, tak i dějin.

Plnohodnotná výuka práva rovnocenná univerzitnímu studiu o délce 4 let byla zavedena v roce 1810. Současně bylo vyučování rozšířeno také o statistiku (v prvním roce), právní teorii, obchodní a směnečné právo a soudní řád a politickou vědu (v roce posledním). Předpokladem udělení doktorského titulu bylo složení čtyř rigorózních zkoušek (zahrnujících také statistiku a politickou vědu).[10]

Fakulta Františkovy univerzity[editovat | editovat zdroj]

V roce 1827 olomoucký arcibiskup Rudolf Johannes Joseph Rainier von Habsburg-Lothringen přesvědčil svého bratra císaře Františka I. k povýšení lycea zpět na univerzitu. Současně s tím bylo přiznáno právo promovat doktory práva (podobně jako v Innsbrucku a Štýrském Hradci). V roce 1833 byl pak jmenován první děkan Právnické a státovědné fakulty C. k. Františkovy univerzity v Olomouci (dosud byla fakulta řízena direktorem).

Mottem právnické fakulty v této době bylo Iustitia fundamentum regnorum (Spravedlnost základem říši).

Revoluční hnutí roku 1848 nalezlo živnou půdu na olomoucké univerzitě. Zatímco profesoři teologické fakulty se od revoluce distancovali, na fakultách filosofie a práva našla nemálo zastánců. V březnu studenti s profesory napsali petici císaři, ve které se kromě jiného domáhali výuky v druhém zemském jazyce a rozšíření akademických svobod. Na konci téhož měsíce studenti vytvořili ozbrojenou Akademickou legii o dvou rotách čítajících celkem 382 mužích (1. rota se skládala z právníků, druhá z filozofů a chirurgů). Řada jejich členů na konci května odjela do Vídně podpořit akce tamějšího revolučního studentstva. Studenti se sdružovali ve spolcích, zvláště v Slovanské lípě a své názory zveřejňovali v prvních olomouckých novinách Die neue Zeit (německy) a Prostonárodní holomoucké noviny (česky). Mezi nejaktivnější stoupence revoluce patřil profesor přirozeného a trestního práva Jan Koppel (také zástupce univerzity v moravském zemském sněmu, později jeho předseda). Současně s prosazováním společných revolučních cílů probíhala na univerzitě ideová válka mezi zastánci velkoněmecké koncepce a zastánci austroslavistické koncepce revoluce.

Obrat nastal v říjnu 1848, kdy byla nejen poražena revoluce, ale navíc se na půl roku do Olomouce nastěhoval císař s celým svým dvorem. Postupně došlo k odklizení zastánců revoluce z univerzity. Profesoři byli odvoláni a studenti různě perzekvováni a šikanováni, nejradikálnější byli odvedeni k vojsku. Mezitím konzervativní profesoři, zejména z teologické fakulty, těžili ze svého dřívějšího odstupu od revolučního dění.

V důsledku toho, že vídeňská univerzita odmítla přijímat studenty z Moravy a Slezska, stejně jako faktu, že studentům filosofie bylo umožněno zapsat se současně ke studiu práva, došlo v porevolučním období ke krátkodobému vzrůstu počtu studentů právnické fakulty až na 250, tedy dvojnásobek předrevolučního období. Došlo také k zavedení vyučování horního práva, politické aritmetiky, filosofie a dějin. V roce 1849 byla dokonce ustavena stolice občanského práva v českém jazyce.

V roce 1851 došlo k uzavření filosofické fakulty. Její uzavření přečkaly katedry historie a filosofie, které byly přičleněny k právnické fakultě.[12] Nikoliv však na dlouho:

Jeho výsost ráčila 10. srpna 1855 naříditi, že s počátkem studijního roku 1855-56 bude rozpuštěna Právnická a státovědná fakulta v Olomouci ... K provedení tohoto rozhodnutí nařizuje Ministerstvo vzdělávání rozpuštění Akademického senátu a Profesorského kolegia Právnické a státovědné fakulty Olomoucké univerzity ke dni 20. září 1855...[13]

Právnická fakulta byla uzavřena na začátku školního roku 1855/1856 a univerzita jako celek zrušena dekretem roku 1860; pouze teologická fakulta nebyla zrušena, spolu s univerzitní knihovnou zachovávajíc kontinuitu mezi starou olomouckou univerzitou a obnovenou Univerzitou Palackého v Olomouci (do roku 1875 také lékařsko-chirurgické studium v Olomouci).[14] Profesoři práv byli přeloženi na právnické fakulty do Krakova, Lvova, Štýrského Hradce, Innsbrucku. Regálie univerzity získala Univerzita v Innsbrucku – její právnická fakulta dodnes používá žezlo děkana olomoucké právnické fakulty zhotovené roku 1833 jako své vlastní a žádosti o jeho vrácení, které byly poprvé vzneseny již v roce 1918, odmítá.[15]

Pravidelně se objevující snahy o obnovení univerzity ztroskotávaly jak na nevraživosti mezi Čechy a Němci, tak i na tradiční rivalitě mezi Olomoucí a Brnem. Po vzniku samostatného Československa pak byla dána přednost většímu a významnějšímu Brnu, kde byla založena Masarykova univerzita; pouze poslanec Stojan navrhoval za její sídlo Olomouc.[16]

Fakulta Univerzity Palackého[editovat | editovat zdroj]

Soudní místnost fakulty
Studentky zpracovávající analýzu případu Studentské právní poradny

Přestože zákon č. 35/1946 Sb. ze dne 21. února 1946, o obnovení univerzity v Olomouci, předpokládal i obnovení právnické fakulty, k jejímu ustavení v padesátých letech nedošlo. Zahájení činnosti právnické fakulty mělo být provedeno následně ministerským nařízením, které však nebylo vydáno. Přispěl k tomu zřejmě i tehdejší rektor univerzity filosof a sociolog Josef Ludvík Fischer, který se snažil prosadit založení fakulty sociálně ekonomické.[17] Po převzetí moci komunisty v roce 1948 už pak obnovení fakulty vůbec nepřicházelo v úvahu. Určité snahy opět vyvstaly v období Pražského jara, ovoce však nepřinesly.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé, chtějíc odčiniti nepřátelské akty rakouských vlád proti starobylé univerzitě olomoucké, usneslo se na tomto zákoně…

Zákon z roku 1946 mohl dojít faktického naplnění až po Sametové revoluci a k obnovení činnosti právnické fakulty došlo až v roce 1991. Sídlem fakulty se staly budovy bývalého sídla Okresního výboru KSČ na třídě 17. listopadu, kde se nachází dodnes.

V roce 1996 na fakultě zahájila činnost první právní klinika ve střední Evropě. O deset let později činnost klinik zastřešilo Centrum pro klinické právní vzdělávání, které má za úkol inovaci stávajících a zavádění nových předmětů v pětiletém programu Právo a především zabezpečuje běh klinik, jejichž počet k roku 2011 překročil 15.

V roce 2008 byla děkankou fakulty jmenována prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., jejíž snahy ve vedení fakulty se zaměřily na reformu a inovaci studia magisterského a akreditaci studia doktorského. Akreditace doktorského programu Teoretické právní vědy byla dosažena a výuka výrazně reformovaného programu Právo a právní věda byla zahájena od akademického roku 2010/2011.

Problematické akreditace a volba děkana[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení fakulty nebyla úroveň její výuky přirozeně srovnatelná se stávajícími právnickými fakultami v Praze a v Brně. Svou roli mohlo hrát to, že řada profesorů a docentů, kteří zde přednášeli, současně působila i jinde (například prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., je současně vedoucím katedry trestního práva jak v Olomouci, tak i v Praze, nebo současná děkanka prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., která vedle vyučování v Olomouci vedla katedru občanského práva na své mateřské fakultě v Brně), a to se odrazilo na relativně menším počtu profesorů a docentů v hlavním pracovním poměru. Situace došla v roce 1998 až tak daleko, že bylo navrženo, aby byla fakultě odejmuta akreditace magisterského studijního oboru Právo, přičemž bylo doporučeno zahájit výuku bakalářského oboru.[18] V doplňující zprávě roku 1999 pak komise doporučila akreditaci na 4 roky.[19] V roce 2001 se stal děkanem JUDr. Mag. iur. Michal Malacka, Ph.D., MBA, jemuž se i přes opakující se problém s akreditací v roce 2003[20] povedlo fakultu stabilizovat, přičemž pod jeho vedením došlo k akreditaci dalších bakalářských oborů[21] a významnému rozšíření klinického vyučování.[22] V závěru jeho funkce bylo započato i akreditační řízení pro doktorské studijní programy, avšak zejména pro vřavu ohledně jmenování nového děkana nevedlo ke kýženému výsledku.[23][24][25]

V roce 2007 byl děkanem zvolen těsnou většinou 8 hlasů z 15 akademickým senátem Mgr. et Mgr. Bc. Ivo Beneda, který v dané volbě sám hlasoval.[26] Proti zvolení Benedy se postavila většina akademické obce,[27] přičemž jej následně rektor odmítl jmenovat.[28] V opakované volbě byla plným počtem hlasů (tedy včetně hlasu Benedy) zvolena, a později i jmenována, prof. Hrušáková,[29] přičemž Beneda dál pokračoval ve své soudní při s univerzitou a Ministerstvem školství ohledně pravomoci rektora (ne)jmenovat zvoleného děkana.[30]

V roce 2008 fakulta zapomenula znovu zažádat o prodloužení akreditace postgraduálního oboru Evropská studia, v důsledku čehož v něm nebylo možné po dobu několika měsíců konat zkoušky.[31] I přes takto poznamenaný počátek působení se nově jmenované děkance Milaně Hrušákové v poměrně krátké době povedlo naplnit hlavní cíle volebního programu,[32] tedy dovršení akreditace doktorského studia a akreditace výrazně reformovaného pětiletého programu Právo, kterým došlo k opuštění profilu výuky práva z 19. století, do té doby svorně uplatňovaného na všech českých právnických fakultách.[33][34] Podle nové děkanky se tedy potvrdila pozice Právnické fakulty UP jako „... třetí nejlépe hodnocené právnické fakulty v republice“,[34] v budoucnu chce však dosáhnout lepší pozice.[24]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Emblém fakulty v plastickém provedení

V současnosti se na fakultě vyučují čtyři studijní programy:[35]

  • Tříletý bakalářský studijní program Právní specializace nabízí obor Právo ve veřejné správě, do kterého je každoročně přijímáno 60 studentů.
  • Dvouletý navazující magisterský studijní program Politologie, obor Evropská studia (zaměřený na evropské právo), do kterého je každoročně přijímáno 50 studentů.
Studenti oboru Evropská studia oplývající excelentními znalostmi němčiny mohou využít možnosti joint degree programu s Univerzitou v Salzburgu. Po absolvování dvoutýdenního semináře v Salzburgu se mohou zapsat na jeden nebo na dva semestry na tamní právnické fakultě. Po splnění všech předpokladů získají studenti diplom jak Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, tak i diplom Právnické fakulty Paris-Lodron-Universität Salzburg.[36]
  • Pětiletý magisterský studijní program Právo a právní věda, obor Právo (včetně možnosti vykonat rigorózní zkoušku a získat titul JUDr.).
  • Doktorský studijní program Teoretické právní vědy, v oborech Občanské právo, Správní právo, Trestní právo a Ústavní právo.

Katedry a centra[editovat | editovat zdroj]

Fakulta má celkem 10 kateder a tři centra:

  • Katedra evropského práva
  • Katedra finančního práva, národního hospodářství a ekonomie
  • Katedra jazyků
  • Katedra obchodního práva a mezinárodního soukromého práva
  • Katedra občanského práva a pracovního práva
  • Katedra politologie a společenských věd
  • Katedra správního práva a správní vědy
  • Katedra teorie práva a právních dějin
  • Katedra trestního práva
  • Katedra ústavního práva a mezinárodního práva veřejného
  • Centrum dalšího vzdělávání
  • Centrum pro klinické právní vzdělávání
  • Centrum pro podporu vědy a výzkumu

Právní kliniky[editovat | editovat zdroj]

Složky s případy Studentské právní poradny

Právní kliniky poskytují bezplatnou právní pomoc klientům z řad široké veřejnosti. Studenti mají možnost pod odborným dohledem pracovat s opravdovými případy, díky čemuž se prohlubují jejich znalosti a mohou kriticky hodnotit povahu právní profese. Hlavní důraz je kladen na překonání propasti mezi law in books (právem v knihách) a law in action (právem v akci). Studenti si osvojí souhru právní doktríny, pracovních postupů, realizaci interakce s klienty, stejně jako etický, sociální, ekonomický a politický význam právního zastoupení.

První právní klinika Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci byla založena v roce 1996 a je tak nejstarší ve Střední Evropě. V roce 2006 byl běh klinik zastřešen nově ustanoveným Centrem pro klinické právní vzdělávání, které má za úkol metodickou pomoc při inovaci stávajících a zavádění nových předmětů v rámci magisterského studijního oboru Právo a organizačně zabezpečuje předměty právních klinik. Klinické programy se postupně rozšiřovaly, ve školním roce 2010/11 jejich počet překročil 15.

Kromě předmětu Kurz právnických dovedností, který je povinný, jsou všechny ostatní kliniky volitelné. Zatímco Studentská právní poradna je live-client („opravdový klient“) klinikou, ostatní kliniky jsou hybridní (kombinující jak vyučování teorie, tak i řešení případů opravdových klientů). Zvláštní pozornost je v rámci klinik věnována oblasti profesní etiky a odpovědnosti.[37]

Absolvování většiny klinik s sebou nese zisk 4-6 ECTS kreditů; u kurzu právnických dovedností se jedná o 3 kredity za semestr.

Studentská právní poradna[editovat | editovat zdroj]

V rámci Studentské právní poradny (SPP) studenti řeší reálné případy klientů, kteří vyhledají pomoc SPP, a mohou tedy prakticky využít vědomosti nabyté v teoretických předmětech. Je organizována do sekcí (např. občanské právo, rodinné právo, pracovní právo, atp.), což jsou skupiny do nejvýše 10 studentů, přičemž každá sekce má svého garanta, tedy pedagoga PF UP odborně dohlížejícího na práci studentů.

Studenti mají v průběhu semestru služby na recepci kanceláře SPP nacházející se v přízemí budovy A fakulty. Během služby na recepci přijímají klienty, kteří vyhledají pomoc SPP, vedou s nimi úvodní pohovor a na jeho základě poté zakládají spis. Spis si následně přebere garant, který dohlíží na řešení případu konkrétními studenty. Po schválení garantem poskytnou studenti právní pomoc ve formě ústní konzultace i písemné rady. Klient si pak vždy sám určuje postup ve věci, studenti jej nezastupují před soudy či jinými orgány a nikdy nejednají jeho jménem.

Poradna je otevřena v průběhu studijních semestrů, tedy přibližně od počátku října do počátku prosince a od počátku března do počátku května. Otázky týkající se trestního a obchodního práva jsou z poradenství vyloučeny.[38][39]

Hybridní kliniky[editovat | editovat zdroj]

Hybridní kliniky kombinují jak teoretické vyučování (zejména v oblastech, které nejsou dostatečně detailně vyučovány v rámci teoretických předmětů, např. cizinecké a azylové právo, nebo v oblastech procházejících častými novelizacemi, např. právo sociálního zabezpečení), obvykle následované simulacemi s cílem utužit nabyté znalosti, a jsou korunovány poskytnutím právní pomoci reálným klientům.

Zásadním prvkem hybridních klinik je spolupráce s neziskovými organizacemi: studentská právní poradna by nemohla zajistit dostatečnou rozmanitost případů v často velmi specializovaných oblastech, ve kterých navíc vyučující fakulty mohou postrádat potřebné praktické zkušenosti. Dále například studenti Kliniky cizineckého a uprchlického práva mají díky spolupráci s neziskovou organizací přístup ke klientům v jinak nepřístupných uprchlických táborech.

  • Lidskoprávní klinika je jednosemestrálním předmětem probíhajícím v zimním i letním semestru, určeným pro studenty 3.–5. ročníku (kapacita 10). Zaměřuje se na aktuální otázky ochrany lidských práv v ČR i mezinárodním kontextu (např. v oblasti svobody shromažďování, svobody projevu, svobody sdružování, práv dětí atp.). Prakticky zaměřené semináře kladou důraz na samostatnou práci studentů, zatímco samotná praxe zahrnuje řešení případů klientů a seznámení se s prací nevládních organizací v oblasti lidských práv a také vypracovávání analýz pro účely legislativy a soudního řízení. Na jejím běhu se podílí nezisková organizace Liga lidských práv.
  • Antidiskriminační klinika cílí na zorientování se studentů v tématu přesahujícím více právních oborů a poskytnutí komplexního pohledu do dané oblasti. První část poskytuje teoretické poznatky. Studenti pak v malých skupinkách společně s vyučujícími předmětu řeší konkrétní případy diskriminačního jednání, které mají přímý vliv na ohrožení individuálních práv a svobod. Na běhu kliniky se podílí nezisková organizace Liga lidských práv.
  • Právní klinika práv pacientů je klinikou zaměřenou na základní prvky medicínského práva v ČR z pohledu pacienta. Na výuce se podílí odborníci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého a právníci neziskové organizace Liga lidských práv. Výuka se skládá z šesti čtyřhodinových intenzivních bloků obsahujících řešení případových studií, řízené diskuse a samostatnou práci studentů s cílem připravit je na možné modelové situace.
  • Právní klinika sociálního zabezpečení je zaměřena na právní pomoc klientům poradny v této oblasti. Rozmanitost a zejména časté novelizace této oblasti komplikují možnosti občanů se v ní orientovat. Studenti se seznámí s právem sociálního zabezpečení z praktického hlediska s cílem připravit je na poskytování právní pomoci. Součástí je také spolupráce s Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci, který působí i jako správní soud, a kde studenti v rámci praxe studují soudní spisy týkající se přezkumu rozhodnutí správních úřadů ve věcech sociálního zabezpečení, k nimž následně vypracovávají stručná stanoviska.
  • Spotřebitelská právní klinika se v teoretické části soustředí na detailní seznámení studentů s praktickými problémy současné právních ochrany spotřebitele. Následuje prohloubení znalostí pomocí simulovaného smluvního sporu, a konečně praktická část zaměřená na práci s klienty Studentské právní poradny a také spolupráci s neziskovou organizací Sdružení obrany spotřebitelů.
  • Právní klinika uprchlického a cizineckého práva je dvousemestrálním předmětem určeným pro studenty 4. ročníku (kapacita 10). Zatímco první část se soustředí na detailní teoretické znalosti v oblasti úpravy pobytu cizinců na území ČR, azylového práva, řízení o udělení mezinárodní ochrany, psychologických aspektů řízení o udělení mezinárodní ochrany, evropské ochrany uprchlíků, integrace cizinců a azylantů, vyhoštění cizince z území ČR a další související témata (včetně vyučování odborníků z UNHCR, úřadu Veřejného ochránce práv, Ministerstva vnitra, Úřadu vlády a dalších), v praktické části studenti absolvují exkurze a praxe v uprchlických táborech, kde se podílejí na poskytování právního poradenství (včetně jednání s klienty, vyhledávání informací o zemích původu, žádostech o azyl, opravných prostředcích atp.; a to například v uprchlickém záchytném táboře Ministerstva vnitra ve Vyšních Lhotách). Na běhu kliniky se podílí nezisková organizace Sdružení občanů zabývajících se emigranty. Studenti této kliniky také reprezentují fakultu na mezinárodních simulovaných soudních řízeních s azylovou tématikou.[40]
  • Právní klinika: právo elektronických komunikací je jednosemestrálním předmětem probíhajícím vždy v letním semestru určeným studentům 4. a 5. ročníku (kapacita 10). Cílem této právní kliniky je navázat na teoretický kurz Právo informačních technologií a pomocí práce s literaturou a zahraničními případy zkoumat aplikaci právních norem práva informačních technologií v praxi (včetně e-business, doménová jména a e-government). Výuku vedou pedagogové PF UP ve spolupráci s externími odborníky.
  • Právní klinika malého podnikání a neziskového sektoru je jednosemestrálním předmětem probíhajícím vždy v letním semestru určeným studentům 4. a 5. ročníku (kapacita 10). V rámci této právní kliniky mají studenti možnost seznámit se blíže s právními problémy, které se k oběma oblastem vztahují. Na praktických případech se učí rozlišovat mezi různými formami právnických osob (spolek, obecně prospěšná společnost atd.) a také navrhují, která právní forma je v daném případě nejvhodnější. Učí se, jak zpracovat základní právní dokumenty nezbytné k založení a fungování vybrané právnické osoby a lépe se zorientují v daňových a finančních záležitostech právnických osob. Součástí výuky jsou diskusní setkání se zástupci vybraných právnických osob.
  • Administrativně právní klinika je dvousemestrálním předmětem určeným pro studenty 4.-5. ročníku (kapacita 12). V této klinice se studenti mohou seznámit s praktickým fungováním veřejné správy, zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Na založení administrativně právní kliniky se podílelo sdružení Public Interest Lawyers Associtation, zatímco v současnosti se na běhu kliniky se podílí nezisková organizace Hnutí Duha.
Willem C. Vis pre-moot v soudní místnosti fakulty
  • Mezinárodní arbitráž je klinikou zaměřenou na oblast mezinárodního obchodního práva jak z hlediska procesního tak i hmotného (zejména co se týče Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží) a na oblast mezinárodní arbitráže. Vyvrcholením kliniky je účast studentů na Willem C. Vis International Commercial Arbitration Moot, který je všeobecně považován za nejprestižnější simulované soudní řízení na světě s účastí více než 250 právních škol z celého světa. Od roku 2008 fakulta pořádá také vlastní pre-moot s mezinárodní účastí, který se koná v soudní místnosti fakulty.

Právo pro každý den (street law)[editovat | editovat zdroj]

Právo pro každý den je klinika zaměřená na street law, tedy diseminaci právních znalostí mezi laiky. Je rozdělena na část znalostní a dovednostní. Ve znalostní části dochází k zopakování již nabytých znalostí z různých oblastí práva ve snaze lépe pochopit jejich vzájemné souvislosti. Dovednostní část se soustředí na rozvinutí prezentačních a komunikačních dovedností. Studenti se musí naučit, jak vysvětlit komplikovaný právní problém laikovi tak, aby mu porozuměl. V praktické části pak studenti realizují výukový blok na vybraných středních školách, kde vyučují žáky s cílem naučit je efektivně řešit každodenní problémy právního charakteru. Vedle sociální dimenze je hlavním cílem naučit studenty dovednosti prezentace a argumentace a komunikační základy pro efektivní sdělování odborných informací.

Kurz právnických dovedností[editovat | editovat zdroj]

Kurz právnických dovedností je povinným jednosemestrálním předmětem pro studenty třetího ročníku magisterského programu Právo. Z hlediska definice se nejedná ani tak o kliniku, nicméně vzhledem k jeho zaměření na praktické dovednosti je na fakultě zařazen pod Centrum pro klinické právní vzdělávání.

Obsahově se zaměřuje na:

  • profesní etiku a odpovědnost
  • právní informace
  • obecné prezentační dovednosti
  • psaní právních textů
  • analýzy případu
  • komunikační dovednosti včetně právního poradenství
  • vyjednávání a vedení pohovoru s klientem.

Praktickou formou probíhá také zkoušení studentů. Podmínkou pro absolvování předmětu je například simulace vedení pohovoru s klientem, sepsání právního dokumentu na základě informací získaných během vedení pohovoru a následné předání právní rady klientovi.

Další klinické programy[editovat | editovat zdroj]

K dalším klinickým programům patří Profesní etika, Lidskoprávní laboratoř cílená na oblast mezinárodních a vnitrostátních standardů ochrany lidských práv včetně podrobného monitoringu rozhodovací činnosti mezinárodních orgánů a simulované řešení aktuálních kauz, či Simulované soudní jednání z civilního práva.

Seznam děkanů obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

Významní vyučující[editovat | editovat zdroj]

(chronologicky)

Po roce 1991[editovat | editovat zdroj]

(alfabeticky)

Významní posluchači[editovat | editovat zdroj]

(chronologicky)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Historie
    • Radim Labský: Dějiny výuky práva na právnické fakultě v Olomouci (diplomová práce), Olomouc 2009
    • Josef Geryk: Osvícenské právnictví - základ novodobého práva (disertační práce), Brno 2009

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroční zpráva o činnosti UP za rok 2012 [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, [cit. 2014-04-06]. Dostupné online.  
  2. a b c NEŠPOR, V.. Dějiny university Olomoucké. Olomouc : [s.n.], 1947.  
  3. Universitas Palackiana Olomoucensis. Praha : Univerzita Palackého v Olomouci, 1973. S. 36.  
  4. ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Paměti a znamenitosti města Olomouce. Vídeň : vlastním nákladem, 1861.  
  5. FIALA, J.. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál Univerzity Palackého. březen 2006, roč. 15, čís. 20, s. 7. Dostupné online.  
  6. POJSL, Miroslav. Olomouc - malé dějiny města. [s.l.] : [s.n.], 2002.  
  7. a b c D'ELVERT, Christian. Die Olmützer Universität. [s.l.] : Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1863. (Notizen-Blatt der Historisch-Statistischen Section der Kais.-Königl. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 10) Dostupné online. (německy) 
  8. D'ELVERT, Christian. Geschichte der Studien-, Schul- und Erziehungs- Anstalten in Mähren und Oesterreichisch Schlesien, insbesondere der olmützer Universität, in den neueren Zeiten. Brno : Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1857. (Schriften der Historisch-Statistischen Section der K.K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 10) Dostupné online. (německy) 
  9. KAISERLICH-KÖNIGLICHE MÄHRISCH-SCHLESISCHE GESELLSCHAFT DES ACKERBAUES, DER NATUR- UND LANDESKUNDE HISTORISCH-STATISTISCHE SECTION. Schriften der Historisch-Statistischen Section der K.K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. [s.l.] : Winiker, 1857.  
  10. a b ZEILNER, Franz. Verfassung, Verfassungsrecht und Lehre des öffentlichen Rechts in Österreich bis 1848: eine Darstellung der materiellen und formellen Verfassungssituation und der Lehre des öffentlichen Rechts : die Vorgängerfächer des Verfassungsrechts, die bedeutendsten Universitätslehrer und die wesentliche Literatur im öffentlichen Recht. [s.l.] : Peter Lang, 2008.  
  11. a b ZIMPRICH, Richard. Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren. Esslingen am Neckar : Bruno Langer Verlag, 1974. 124 s. (německy) 
  12. Akademische Monatsschrift. Leipzig : H. Bethmann, 1852. (Deutschen Universitäts-Zeitung. Leden 1852 ; sv. 4) Dostupné online. (německy) 
  13. Vyhlášení Ministerstva kultury a vzdělávání č. 196/1855 z 2. listopadu 1855, kterým se rozpouští Právnická a státovědná fakulta v Olomouci (překlad z německého originálu)
  14. Olomoucká univerzita - druhá nejstarší univerzita v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, upol.cz
  15. Původní žezlo rektora olomoucké univerzity. Žurnál Univerzity Palackého. červen 1998, roč. 12, čís. 28. Dostupné online.  
  16. Zasedání Národního shromáždění československého 9. ledna 1919
  17. LABSKÝ R.: Dějiny výuky práva na právnické fakultě v Olomouci (diplomová práce), Olomouc 2009, str. 49–50, dostupné on-line
  18. Doporučení Akreditační komise MŠMT ČR u PF UP Olomouc ze dne 21. října 1998, bod VII./3
  19. Doplňující zpráva z hodnocení právnické fakulty UP Olomouc
  20. ŠARADÍNOVÁ, Martina, Miroslav Hradil Olomoucká právnická fakulta bude bojovat o přežití. Novinky.cz [online]. 15. leden 2003 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  21. PÁŠOVÁ, Petra. Malacka: Táhli jsme za jeden provaz. Olomoucký deník [online]. 18. říjen 2007 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  22. PROJEKT ESF, upol.cz
  23. PÁŠOVÁ, Petra. Nejmladší děkan na světě opouští funkci. Olomoucký deník [online]. 20. červen 2007 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  24. a b OPLETALOVÁ, Petra. Hrušáková: Je to výzva jít jinou cestou. Olomoucký deník [online]. 23. leden 2008 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  25. Konečně dobrá zpráva: Právnická fakulta získá akreditaci doktorského studia. Žurnál Univerzity Palackého. únor 2009, roč. 18, čís. 15, s. 1. [www.upol.cz/fileadmin/zuparchiv/XVIII/cislo15.pdf Dostupné online].  
  26. PÁŠOVÁ, Petra. Nový děkan dal zřejmě hlas sám sobě. Olomoucký deník [online]. 22. června 2007 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  27. PÁŠOVÁ, Petra. Děkan zvítězil díky svému hlasu. Kolegům se to nelíbí. Prostějovský deník [online]. 17. července 2007 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  28. MATISOVÁ, Marie. Rektor odmítl jmenovat nového děkana. Olomoucký deník [online]. 1. srpna 2007 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  29. PÁŠOVÁ, Petra. Hrušáková byla jmenována děkanem práv. Olomoucký deník [online]. 23. ledna 2008 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  30. OPLETALOVÁ, Petra. Bývalý kandidát na děkana podal žalobu proti ministerstvu. Olomoucký deník [online]. 29. dubna 2008 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  31. ČTK. Budoucí právníci v Olomouci dostudují, fakulta získá chybějící akreditaci. iDNES.cz [online]. 28. listopadu 2008 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  32. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Programové prohlášení prof. JUDr. Milany Hrušákové, CSc., kandidátky na funkci děkanky PF UP ve funkčním období 2007–2011. Žurnál Univerzity Palackého. leden 2008, roč. 17, čís. 14, s. 4-5. [www.upol.cz/fileadmin/zuparchiv/XVII/cislo14.pdf Dostupné online].  
  33. Vojtěch Cepl:Jaká společnost, taková práva
  34. a b KOTEK, Petr. Právnická fakulta UP získala na dalších osm let akreditaci oboru Právo. Novinky.cz [online]. 9. říjen 2009 [cit. 20. únor 2011]. Dostupné online.  
  35. Právnická fakulta Univerzity Palackého: STUDIUM, upol.cz
  36. Palacký University of Olomouc Faculty of Law: STUDY PROGRAMMES, upol.cz
  37. VLČKOVÁ, Veronika; RENTKOVÁ, Lucie. Praktické formy výuky na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc : Papírtisk, 2007. Dostupné online.  
  38. Studentská právní poradna - informace pro veřejnost
  39. Studentská právní poradna - informace pro studenty
  40. V roce 2008 pořádala Právnická fakulta UP ve spolupráci se Sdružením občanů zabývajících se emigranty mezinárodní soutěž uprchlických klinik Asylum Law Moot Court Competition 2008 inspirovanou obdobnou dřívější soutěží pořádanou Maďarským helsinským výborem. Soutěž se konala v prostorách Nejvyššího správního soudu v Brně. Viz Asylum Law Moot Court Competition 2008, upol.cz
  41. JUDr. Leoš Vyhnánek

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]