Kaple Božího Těla (Olomouc)
| Kaple Božího Těla | |
|---|---|
 Interiér kaple | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Olomoucký |
| Obec | Olomouc |
| Souřadnice | 49°35′43″ s. š., 17°15′19″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Diecéze | olomoucká |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Jan Jakub Kniebandl |
| Stavební sloh | baroko |
| Typ stavby | kaple |
| Výstavba | 1721–1724 |
| Další informace | |
| Kód památky | 13749/8-3746 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky bývalý jezuitský konvikt v Olomouci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaple Božího Těla je barokní kaple v prostoru bývalého jezuitského konviktu v Olomouci, ve kterém sídlí Umělecké centrum Univerzity Palackého. V současnosti je odsvěcena a je využívána jako koncertní síň a výukový prostor. Kaple je spolu s konviktem chráněná jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní kaple Božího Těla byla postavena v 15. století na místě bývalé synagogy. V roce 1566 se v Olomouci usídlil jezuitský řád, který zde v roce 1573 založil univerzitu a kaple přešla do jejich majetku. Sloužila původnímu jezuitskému konviktu, který byl v 17. století přestavěn do barokní podoby. Kaple byla přestavěna v letech 1721–1724 pod vedením olomouckého stavitele Jana Jakuba Kniebandla (1670–1730). Architektonickým vzorem se stal římský jezuitský kostel Sant'Andrea al Quirinale. Kaple sloužila k bohoslužbám až do roku 1778, kdy byla univerzita přeložena do Brna. Konvikt poté využívala až do roku 1994 armáda. V 19. století kaple sloužila evangelické církvi. V roce 2002 byla kaple restaurována v rámci rekonstrukce celého komplexu pro potřeby Univerzity Palackého.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Kaple je situována v severním bočním křídle konviktu. Hlavní vstup do kaple je z ulice Univerzitní, boční vchod vede z přízemní chodby konviktu. Půdorys kaple má tvar protáhlého oválu, s délkou 15,9 m, šířkou 10,5 m a výškou 11,9 m.[2] Podlaha je tvořena z dlaždic ve vzoru černobílé šachovnice. Osvětlení kaple zajišťují dvě řady oken na bočních stěnách a jedno vysoké okno nad hlavním vchodem. Okna ve spodním patře jsou polokruhově zaklenuta, horní jsou obdélníková. Stěny kaple jsou členěny dvojitými pilastry, které nesou dvojitou římsu zdobenou akantem. V čele je mezi dvojicí korintských sloupů umístěn hlavní oltář. Na bočních stěnách jsou oltáře ve štukových rámech zdobených postavami andělů. V zadní části kaple se nachází kruchta s dřevěným zábradlím, která je přístupná také přímo z druhého podlaží konviktu.
Výzdoba[editovat | editovat zdroj]
Umělecká výzdoba kaple probíhala v letech 1727 až 1729. Štukovou a sochařskou výzdobu provedl Filip Sattler (1695–1738), autorem maleb a fresek je olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774).
Sattler vyhotovil štukové rámy dvou bočních oltářů s postavami andělů a sochy zdobící hlavní oltář. Po stranách jsou to v nadživotní velikosti alegorie Lásky (vlevo) a Naděje (vpravo), na vrcholu postava Víry obklopená andílky.
Oltářní obrazy jsou dílem Jana Kryštofa Handkeho. Na bočních oltářích je vymalována Nejsvětější Trojice se sv. Barborou a sv. Bonifácem a přesně neurčeným kapucínským řeholníkem (patrně se jedná o sv. Vavřince z Brindisi). Tématem hlavního oltářního obrazu je Večeře v Emauzích. Na menších malbách po stranách oltáře jsou zachycení mladí jezuitští světci (Stanislav Kostka a Alois Gonzaga) při přijímání svátosti oltářní.
Strop kaple pokrývá Handkeho rozměrná figurální freska s námětem Oslava Nejsvětější svátosti a legendou zachycující údajné vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241. Jaroslav je zde zobrazen před bitvou, při svatém přijímání a jeho slib, že po vítězné bitvě založí kostel na Předhradí. Okraj fresky tvoří iluzivní architektura se šesti kartušemi, na kterých jsou scény vztahující se k legendě o vítězné bitvě a jejich biblické pandány. Výjevy jsou doplněny latinskými nápisy.[3]
Na spodní klenbě kruchty se nachází nástěnná malba Strom života od Jana Drechslera (1727–1728).[1]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Kaple slouží jako koncertní síň a výukový prostor Katedry muzikologie FF UP a také se zde konají svatební obřady. Využívá se také k autorským čtením a poskytuje zázemí i festivalům, které se v Uměleckém centru konají každoročně (např. Academia Film Olomouc).
Kaple Božího Těla je odsvěcená a veřejnosti přístupná po předchozí domluvě s manažerkou Uměleckého centra Univerzity Palackého.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-26]. Identifikátor záznamu 123597 : konvikt jezuitský, kaple Božího Těla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
- ↑ DOLEJŠÍ, Kateřina; MLČÁK, Leoš. Olomoucké baroko. Příprava vydání Martin Elbel, Ondřej Jakubec. Olomouc: Muzeum umění, 2010. ISBN 978-80-87149-38-6. Kapitola Zobrazení legendy o zázračném vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatry, s. 107–113.
- ↑ Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- STERBA, Karin. Vom Sichtbaren zum Unsichtbaren: Studien zur Visualisierung katholischer Dogmen in der Jesuitenkirche und der Fronleichnamskapelle der Stadt Olmütz in der heutigen Tschechischen Republik [From the visible to the invisible. Studies on the visualisation of Catholic dogmas in the Jesuit Church and the Corpus Christi Chapel in Olomouc, Czech Republic]. Innsbruck, 2018. 406 s. Dizertační práce. Philosophisch-Historische Fakultät der Universität Innsbruck. Vedoucí práce Fidler, Petr; Kroupa, Jiří; Stephan, Peter. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple Božího Těla na Wikimedia Commons - Kaple na stránkách Univerzity Palackého
- Virtuální prohlídka kaple
- Kaple na stránkách města Olomouc Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Umělecké centrum Univerzity Palackého
