Alois Gonzaga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Alois Gonzaga
Povolání Sv. Aloysia Gonzagy
Narození 9. března 1568, Castiglione delle Stiviere, Itálie
Úmrtí 21. června 1591(ve věku 23 let), Řím, Itálie
Svátek 21. červen
Pohřben Řím, kostel svatého Ignáce z Loyoly
Blahořečen 19. říjen 1605 papežem Pavlem V.
Svatořečen 31. prosince 1726 papežem Benediktem XIII.
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy lebka, krucifix, lilie
Patronem studentů, mládeže; při volbě povolání; proti moru, proti očním chorobám

Svatý Alois Gonzaga, někdy též Alois z Gonzagy, italsky Luigi Gonzaga, anglicky Aloysius Gonzaga, německy Aloysius von Gonzaga, byl členem jezuitského řádu, patron mládeže, uctíván jako přímluvce proti moru a očním chorobám.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se r. 1568 do rodiny hraběte z Castiglione delle Stivere Ferdinanda I. (jinak Ferrante I.) z Gonzagy na rodinném zámku v Castiglione u Mantovy. Jméno rodiny Gonzaga pochází z názvu vesnice a hradu Gonzaga, který leží na půli cesty mezi Mantovou a Reggio nell´Emilia. První zmínky pocházejí ze 12. století. Rod, jehož původ je neznámý, se etabloval mezi šlechtu a začal rozšiřovat svůj majetek. Natolik zesílil, že od roku 1328, vládnul Mantově až do 18. století, kdy zemřel poslední vévoda.

Na začátku 16. století zažíval rod za Federiga II. vzestup. Federigo II. dostal r. 1530 titul vévody mantovského, přizval si umělce, jako např. Tiziana, da Vinciho, Raffaela či Monteverdiho a zaměstnával je nejrůznějšími zakázkami.

Otec Aloise Gonzagy chtěl ze svého prvorozeného syna mít válečníka, avšak matka jej vedla ke zbožnosti. Alois byl časně poslán na výchovu, byl vychováván na vévodských dvorech ve Florencii a Mantově a na královském dvoře v Madridu, kde byl pážetem syna Filipa II. Diega. Ještě ve Florencii ve věku deseti let složil slib věčné čistoty. Zapůsobil na něj milánský arcibiskup Karel Boromejský, který mu udělil první svaté přijímání .

Po návratu do Mantovy, když se vrátil z výchovy, vzdal se Alois jako prvorozený svých dědických nároků a přenechal je bratru Rudolfovi. Alois si předsevzal, že bude sloužit Bohu a vstoupí do jezuitského řádu. Otec Ferdinand se mu snažil zabránit, ale Alois si stál za svým. Nakonec svolil a napsal P. generálovi Acquavivovi, nejvýše postavenému jezuitovi, do Říma: „Protože jsem v minulosti měl za to, že bude vhodné zdržet dovolení donu Aloisovi, mému synu, aby vstoupil do tohoto svatého řádu, z obavy před nestálostí a pro jeho mladý věk, nyní se mi zdá, že mohu ujistit, že ho náš Pán povolal, nejenom že si netroufám mu klást překážky a dále odkládat dovolení, ale naopak abych mu vyhověl s velmi klidným duchem a útěchou, posílám jej Vaší nejdůstojnější Paternitě jako otci, který mu bude užitečnější než já.“

Mohl se svobodně vydat do Říma, kde se zastavil u svého příbuzného, jeruzalémského patriarchy Scipiona Gonzagy, který proslul přátelstvím s Torquatto Tassou, rovněž s Filipem Nerim a Karlem Boromejským .

Ve věku sedmnácti let, v Římě vstoupil do semináře Tovaryšstva Ježíšova při Sant'Andrea al Quirinale. Duchovně vedl Aloise Gonzagu věhlasný Robert Bellarmino, který byl prohlášen za svatého roku 1930. Po dvou letech u jezuitů složil sliby a věnoval se teologickým studiím a péči o těžce nemocné. Na studiích byl jeho spolužákem pozdější kardinál František kníže Dietrichstein.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Roku 1590 byl zázračně vyrozuměn, že nebude žít dlouho. Zakrátko v Římě vypukl mor a jezuité otevřeli špitál, kde Alois Gonzaga počal pomáhat nakaženým. Sám se při práci nakazil. V nemoci se o něho staral sv. Robert Bellarmino, který později dosvědčil jeho svatost. Posledním dopisem matce vyjadřuje své rozpoložení a očekávání smrti těmito slovy: „Přiznávám se Vám, že jsem pomaten a zcela ztracen při pomyšlení na Boží dobrotu – bezbřehé a záhadné moře, která mne po tak krátkém a nenamáhavém životě volá ke klidu.“ Dne 21. června 1591 zemřel.

Svatořečení, kult[editovat | editovat zdroj]

Kult Aloise Gonzagy se šířil po celé Itálii, roku 1605 jej papež Pavel V. beatifikoval. Roku 1726 byl svatořečen papežem Benediktem XIII. Sv. Alois Gonzaga se připojil k dalším světcům, kteří zemřeli záhy a stali se patrony mládeže, jezuitům Stanislavu Kostkovi (1550-1568) a Janu Berchmansovi (1599-1621). Roku 1729 byl jmenován patronem všech studentů. Svědectvím o úctě k sv. Aloisy Gonzagovi mezi studenty je např. píseň O vago giglio (Ty útlá lilie), která byla zpívána v českém římském semináři Bohemika. Při každé činnosti byl velmi trpělivý, jeho trpělivost byla pak dávána za vzor ostatním křesťanům.

Zobrazování sv. Aloise Gonzagy[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji je zobrazen v typické sutaně a rochetě jako člen jezuitského řádu. Jeho atributy jsou lebka, krucifix a lilie. Jako člen šlechtického rodu je oděn do knížecího šatu. Mladistvá fyziognomie je odvozena od portrétu z 16. století, který je uložen ve vídeňském Kunsthistorisches Museum.

Scény s sv. Aloisem Gonzagou se váží k několika životním momentům: první přijímání od Karla Boromejského, zřeknutí se dědictví, odchod z domu a sliby Aloise Gonzagy.

Výběr uměleckých děl spjatých s tématem sv. Aloise Gonzagy[editovat | editovat zdroj]

  • El Greco (1586), Student: Zobrazený mladík má obdobné rysy jako Alois Gonzaga, nicméně v identifikaci se historici umění rozcházejí.
  • Giovanni Francesco Barbieri zv. Guercino (cca 1650), Povolání svatého Aloise Gonzagy: Ležící koruna poblíž Aloisových nohou vyjadřuje jeho zřeknutí se majetku. Ke sv. Aloisovi snáší anděl s věncem. Kolem světce jsou umístěny i další atributy: kříž na oltáři, na který poukazuje anděl, a ležící lilie.
  • Pierre Legros, mramorový reliéf Apoteóza Aloise Gonzagy (1698-99): Mramorový reliéf je umístěn na vedlejším oltáři světce v kostele sv. Ignáce v Římě. Vznikl ještě před svatořečením Aloise Gonzagy.
  • Giovanni Battista Tiepolo (1726), Sv. Alois Gonzaga ve slávě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • (latinsky) Cepari Virgilius, De vita B.Aloysii Gonzagae Societate Iesu, Colonia Agrippinae 1627.
  • (česky) Kratochvíl A. F., Alois Gonzaga. Příklad pro naši dobu, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1998.
  • (německy) Stierli Josef, Aloisius Gonzaga, Freiburg im Breisgau 1937
  • (česky) Škarek Leopold, Život sv. Aloise Gonzagy patrona mládeže, Olomouc 1927.
  • (česky) Černý Jan, Sv. Alois z Gonzagy TJ., Praha, Věstník Mariánských družin 1926.
  • (česky) Hrudička Alois, Život sv. Aloise, Brno 1884.
  • (česky) Koudelka Josef, Život sv. Aloise Gonzagy, Brno 1891.
  • (německy) Meschler M., Leben des hl. Aloysius Gonzaga, Herder, Freiburg i. B. 1891.
  • (slovensky) Hünermann Wilhelm, Princ Gonzaga, Dobrá kniha Trnava 1996. (román o životě sv.Aloise)
  • (německy) Lechner O. a Schütz U., Mit den Heiligen durch das Jahr, Freiburg i.B 1988
  • (česky) Papasogli G., Rebel Boží: Alois Gonzaga, Olomouc 2006
  • (česky) Schauber V. a Schindler H. M., Rok se svatými, Kostelní Vydří 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Aloysius Gonzaga ve Wikimedia Commons