Karel Boromejský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Boromejský
{{{název}}}
Biskup a zpovědník
Narození 2. říjen 1538, Arona, Itálie
Úmrtí 3. listopad 1584, Milán(ve věku 46 let)
Svátek 4. listopad
Pohřben milánský dóm
Blahořečen 1602
Svatořečen 1. listopad 1610, Pavel V.
Úřady biskup
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy biskupské roucho, důtky, provaz kolem krku
Patronem biskupství Lugano, univerzity v Salcburku, „Boromejského sdružení“, duchovních správců, seminářů, boromejek a proti moru

Svatý Karel Boromejský (italsky: Carlo Borromeo, latinizovaně: Carolus Borromeus) (2. října 1538, Arona3. listopadu 1584, Milán) byl italský biskup a kardinál. Je patronem biskupství Lugano, univerzity v Salcburku, „Boromejského sdružení“, duchovních správců, seminářů, boromejek a proti moru. Jeho svátek se slaví 4. listopadu. Karel pocházel ze zámožné rodiny, studiem a spřízněním se s papežem Piem IV. se dostal na vysoké církevní posty. Později pomáhal chudým a ve svých 46 letech vyčerpán zemřel.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Karel se narodil hraběti Gilbertu Borromeo a Margheritě Medici v Boromejském hradě, který ležel na jihozápadním břehu Lago Maggiore, nad městem Arona. Již ve věku jedenáct let se stal Karel opatem tamějšího kláštera, takže mu náležely desátky z obročí. Tyto příjmy Karel z větší části předával chudým. Ve svých 14 odjel do Pavie studovat na univerzitě. Již v této době se mladý Karel odlišoval od ostatních studentů, kteří se upínali k světskému hýření, zatímco Karel se nořil do studia tak hluboko, že ho musel několikrát přerušit kvůli vyčerpání. V roce 1559 složil zkoušky na doktora práv v Padově s nejvyšším vyznamenáním a profesor při této příležitosti řekl: „Karel udělá velké věci a jednou bude v církvi zářit jako hvězda!“. Krátce na to jeho strýc Jan Angelo Medici dosedl na papežskou stolici jako Pius IV. Karel byl odmala strýcovým oblíbencem, proto ho také papež pozval k sobě do Říma, kde ho jmenoval nejprve svým tajným sekretářem, později kardinálem-jáhnem a svěřil mu také dozor nad františkány, karmelitány a maltézským řádem. Někteří lidé sledovali tento postup s jistými obavami z mládí Karla, ale čas ukázal, že všechny starosti byly plané.

Po smrti Karlova bratra Federica v roce 1562 se Karlovi změnil život. Karel ještě zpřísnil svůj asketický životní styl, začal provádět kající cvičení a velmi málo spal. Poté se rozhodl stát knězem a také roku 1563 přijal kněžské svěcení.

Arcibiskup v Miláně[editovat | editovat zdroj]

Papež ho vzápětí jmenoval biskupem a poslal do Milána, kam nastoupil jako tamější arcibiskup a kardinál oficiálně roku 1565. Milán se pro Karla stal posledním zastavením. Po převzetí své diecéze zjistil, že je ve velmi špatném stavu morálně, ale i po správní a finanční stránce. Proto začal provádět mnohé reformy. Začal zakládat semináře pro mladé kněze a založil teologickou fakultu v Pavii pojmenovanou po Justině z Padovy.

Při své práci musel Karel překonávat překážky, které mu připravili závistivci, dokonce musel čelit několika pokusům o atentát. Nejtěžší bylo jeho postavení v oblasti alpských údolích na hranicích Itálie a Švýcarska, kde byly rozšířeny různé nešvary, jako konkubinát kněží či používání magie, proti nimž Karel tvrdě vystupoval. Jeho pravou rukou byl v této problémové oblasti děkan velšského původu Owen Lewis. Snahy o obrácení Švýcarů zpět ke katolicismu přivedly Karla až ke spolupráci se švýcarským válečným vůdcem Ludwigem Pfyfferem. Spolupráce s tímto krutým a mocichtivým mužem je jednou z mála skvrn na Karlově životní dráze, neboť vyvolala vleklé boje a nakonec vedla k rozpadu appenzellského kantonu na dvě znesvářené části.

Karel byl jemný a distingovaný člověk, který se nerad pouštěl do sporů a příčilo se mu násilí, mluvili tichým a laskavým hlasem. ískal si mimořádnou oblibu prostého lidu, zejména v samotném Miláně. V roce 1576, kdy v Miláně propukla morová rána a Karel sám obstarával ošacení, léky a potraviny pro lid. Mnoho lidem přišlo divné, kde může tento člověk s velmi chatrnou tělesnou konstitucí a který žije jen o vodě a o chlebu, brát energii pro své počínání.

Karel také výrazně ovlivnil tridentský koncil. Zasloužil se o znovuobnovení rozhovorů mezi soupeřícími stranami. A následně na jeho přímluvu nechal papež okamžitě závěry koncilu zavést do života církve, i přes protesty některých šlechticů a duchovních. Později v roce 1584 dostal těžký záchvat horečky, kterému nedokázal odolat a se slovy „Podívej se, Pane, já přicházím“ vydechl naposledy.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Po smrti byl Karel pochován v kryptě milánského dómu. V roce 1602 byl Karel blahořečen a o 8 let později, roku 1610, byl papežem Pavlem V. svatořečen. Dnes je zobrazován v kardinálském nebo biskupském oblečení, obvykle s důtkami, nebo provazem kolem krku, jako symbol pokání.

Karlu Boromejskému je zasvěceno také mnoho kostelů po celém světě. Např. v Praze to byl dnešní pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje, který byl až do roku 1783 katolický. Jeho jméno také nese Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, které v Praze provozují nemocnici nazývanou též Pod Petřínem.

Karlovi Boromejskému se připisuje zavedení zpovědnic ve formě uzavřené kabiny, které věřícím při zpovědi poskytovaly potřebné soukromí, do té doby se totiž zpovídalo zpravidla volně, v boční chrámové lodi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Boromejský
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
Arcibiskup milánský
Předchůdce:
Giovanni Angelo Medici
1560-1584
Karel Boromejský
Nástupce:
Gaspare Visconti
Hlavní penitenciář Apoštolské penitenciárie
Předchůdce:
Ranuccio Farnese
1565 - 1572
Karel Boromejský
Nástupce:
Giovanni Aldobrandini