Lebka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kočičí lebka

Lebka (lat.: cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely).

Spojení na lebce – švy – jsou nepohyblivé. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou.

Části lebky[editovat | editovat zdroj]

U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou:

Kostra lebky[editovat | editovat zdroj]

Pohled na lebku člověka ze strany

Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny.

Lebka člověka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka.

Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné – prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují) a lebka tak srůstá.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]